Kadaňští výtvarníci

Akademický malíř Herbert Kisza se narodil 16. června 1943 v Podoboře. Z toho důvodu dříve užíval iniciály HKP tj. Herbert Kisza Podoborský. Do základní školy chodil v Českém Těšíně a poté se rozhodl pro studium uměleckých řemesel v Brně. Zde studoval do roku 1961 a dále pokračoval studiem v ateliéru monumentální malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Do Kadaně přišel roku 1972. V baště na městské zdi si zřídil dílnu a ateliér. Po krátkou dobu učil na Lidové škole umění v Kadani, ale rozhodl se plně věnovat pouze své umělecké činnosti. Do povědomí města se dostal roku 1973, kdy uspořádal výstavu v radnici. Následně vystavoval v Klášterci nad Ohří, Ústí nad Labem, Teplicích, Teplé, Jirkově, Chomutově, Olomouci, Liberci, Praze, Karlových Varech, Litvínově a v mnoho dalších městech.

Kisza pomáhal při stavbě nové kadaňské nemocnice, pro kterou vytvořil pískovcový reliéf Zrození života. Následovaly další rozličné plastiky a reliéfy např. pro železárny Bílá Cerkev nebo stavební průmyslovou školu Kadaň. Kisza procestoval Českou republiku od Jizerských hor přes České Středohoří až po Český Krumlov. Ale nezůstal pouze v Čechách, vydal se do Číny, Egypta, na Kubu a Island atd. A právě tyto rozličné cesty se objevily v grafikách i malbách.

Rané práce malířské tvorby z konce 60. let vycházely často z náboženských námětů. (…) Zároveň se objevují fantaskní představy z rodu surrealismu.[1]

V polovině 70. let se v obrazech začala objevovat krajina Kadaňska. Nepopisuje krajinu pouze idylicky, naopak často zobrazuje její zchátralost. Počátkem 80. let propojuje sny a skutečnost, vzpomínky a přítomnost. Často se objevují motivy hřbitovů, lodí a hnízd. Dalším hojným námětem se stal zpustošený krušnohorský les, kde už holé planiny a mrtvé stromy nebyly ničím zvláštním. Rozváděl téma stromu. Odtud čtveřice velkých pláten Ze života stromu (strom plodící, poražený, ukřižovaný a strom jako symbol věčného života). Na počátku 90. let namaloval cyklus obrazů na téma opuštěný hřbitov, otlučené sochy svatých.

Roku 1991 otevřel první soukromou výstavní síň na kadaňském náměstí – Galerii U Netopýra, zde je shromážděno téměř celé Kiszovo dílo. Účastnil se a sám pořádal sochařská sympozia. Díla jsou dodnes viditelná na různých veřejných místech v Kadani, např. na západní hraně stolové hory Úhošť. Kromě organizace výstav a sympozií se věnuje fotografování a publikování. Vydal knihu Galerie U netopýra a Kadaň a okolí. Kniha Kadaň a okolí vznikla během jediného roku.

Stal se vizuálním kronikářem svého kraje a především města Kadaně, jehož proměny systematicky a citlivě zaznamenává ve svých grafikách a malbách se schopností ozvláštňovat jejich realitu silnou imaginací, vidět jejich magickou i tragickou podobu.[1]

Jitka Gavendová se narodila 22. září 1946 v Plzni. Rok od narození se s rodiči přestěhovala do Chomutova. Studovala na Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech. Pracovala pro VTŽ Chomutov a pro Doly Nástup Tušimice. Po čtyřech letech v Klášterci nad Ohří se roku 1986 přestěhovala do Kadaně, zde o čtyři roky později v roce 1990 s manželem Františkem Vlčkem otevřela soukromou výstavní síň. Galerie U Adama se nachází ve Sládkově ulici.

Věnuje se především komorním obrázkům, ale v její tvorbě nacházíme i velké formáty. Námětem zůstává především příroda a v ní trávy, stvoly, peříčka, ptačí hnízda, kapky rosy aj. Zároveň ilustruje regionální publikace, kreslí titulky novin. Specifičnost obrazů, písmo a rukopis odhalí autorku již na první pohled.

Velmi dobře znala Čtrnáct svatých pomocníků, jelikož s nimi žila pod jednou střechou a to Ve Františkánském klášteře v Kadani. A ti jí byli inspirací pro chomutovskou výstavu v galerii Lurago, kde se právě obrazy Čtrnácti svatých pomocníků prezentovala v roce 2000. Vystavovala rozličné obrazy dívek a žen, andělů, stromů, ptáků, kapek rosy na travním stéblu aj.

Svou tvorbu vystavovala nejen v Kadani a Klášterci nad Ohří, ale i v Praze, Liberci, Děčíně, Wensiendelu, Seibu a v mnoha dalších.

Jitka Kůsová (rozená Valevská) se narodila 28. června 1962 v Chomutově.[2] Vystudovala Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech obor výtvarné zpracování keramických a porcelánových tvarů. V letech 1982-1986 se pokusila o přijetí na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. přijata nebyla. Dál pokračovala v sebevzdělávání. V počátcích jí v tom pomohlo setkání s Akad. malířem K. Sopkem, významný osamostatňující krok však znamenalo setkání s Akad. malířem Pavlem Bergrem v Ústí nad Labem na Lidové konzervatoři.

Mimo skupiny kadaňských výtvarníků byla členkou Krajského klubu amatérských výtvarníků a spoluzakladatelkou výtvarníků Spolu. Vyučovala na základní umělecké škole v Chomutově, byla ředitelkou Klášterecké knihovny. Pracovala v SKKS jako kurátorka výstavních prostor. Od roku 2004 je tzv. na volné noze.

Věnuje se převážně sochařství a kresbě, ale mezi zvládnutými technikami je i malba a grafika. Během své práce se zúčastnila již více než 50 sochařských sympoziích. Zde získala i významná ocenění. Jmenujme rok 2010 ve Francii, La Bresse - 20eme Festival de Sculpture Camille CLAUDEL - za pískovcovou sochu, Člověk za časů vodnáře, Prix des Artistes (cena umělecké poroty). Své realizace má kromě Čech také ve Švýcarsku, Itálii, Německu. Několikrát se zúčastnila sochařských sympozií v Doksanech, Martiněvsi, Vejprtech a Vintířově, Mostě a dalších. Samostatné výstavy v Čechách měla v Klášterci nad Ohří, Plzni, Litoměřicích, Chomutově, Mostě a dalších městech. Zúčastnila se mnoha společných mezinárodních výstav v Německu, Švýcarsku, Francii, Holandsku a Rakousku.

Lidská postava a její prožitek je pro ni stálá inspirace. Tato práce dává odpovědi i na otázky jen tušené. Kresba je základ každého počátku, nejdůležitější bod a ona s ní pracuje zároveň, jako se svébytnou technikou. Návyk precizní práce, zručnosti a technického myšlení je její deviza. Díky tomu ji materiál nesvazuje. S každým materiálem prožívá jeho vlastnosti, ať je to hnětení hlíny, kámen či dřevo. Každý se chová jinak a každý může vyjádřit ideu specificky. Právě zvládnuté řemeslo umožní tvořit svobodně. Zaměřuje se na figurální tvorbu, pomáhá ji v tom dokonale zvládnutá anatomie těla. Věnuje se filosofii, což dává jejím dílům hloubku. Figury zobrazuje bez oděvů a kulis, nahé, bez přetvářky. Znázorňuje proměny člověka v čase, jeho mládí, svěžest a ochablost, opotřebovanost. Hlavním tématem plastik je tělo v křeči, utrpení a pohybu. Taková byla i plastika Ukřižování, která dostala první místo ve veřejné soutěži Ignác ve výtvarné reflexi v Chomutově (2001).[1]

V sochařské tvorbě pracuje také s abstraktními formami.

Je umělecká ředitelka bienále Krušnohorského sochařského sympozia ve dřevě, Paměť krajiny v Klášterci nad Ohří.

Vojtěch Kraus se narodil 19. června 1944 v Praze. Do Kadaně se přestěhoval s rodiči po válce. Jako malého jej brával učitel Josef Kokeš malovat do přírody. Po maturitě šel studovat do Olomouce český jazyk a výtvarnou výchovu na Univerzitě Palackého.

Krausovy malby z let 1966 – 1978 jsou zasaženy vlnou postimpresionismu – tvarová a barevná strohost. Impresionismus představuje např. obraz Melancholici, v němž se nachází barevná střídmost, kultivovanost a kompoziční vyvážení. Následně se Krasu vydal jiným směrem, a to k přírodě, krajinomalbě a zátiší. Hlavním tématem se stává stolová hora Úhošť, kopce, remízky, pole, aleje. Maloval krajinu Kadaňska ve všech ročních obdobích. Těmito místy jsou např. Želina, Perštejn, Kadaňská Jeseň, františkánský klášter, Úhošťany. Úmyslně se vyhýbá elektrárnám a sloupům vysokého napětí a snaží se je v malbách ignorovat.

V grafice používá zejména techniku suché jehly. Mimo krajinu Kadaňska se věnuje i koním a cikánským muzikantům. Vystavoval na několika místech České republiky. Nadále zasílá díla do grafických soutěží, jimiž jsou Země živitelka, Ex libris a další.

Na posledních výstavách se objevil návrat k zátiší jako klasickému seskupení obyčejných věcí na stole. Nové autorské téma našel v průhledech do setmělých interiérů kostelů.[1]

Dalibor Vajnar se narodil 29. července 1972 v Chomutově. Studoval na kadaňském gymnáziu a poté na Institutu výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Hlavní inspirací se mu stala východní kultura. V obrazech se objevují motivy slova a obrazu.

Obrazy představují úryvky posvátných spisů, jež tvoří protiklady k obrazu. Těmi jsou např. bosá noha, kráčející písčitou pouští, u níž je citován úryvek „Naslouchaje radám mistrů, hledal cestu, již kdysi důvěrně znal…“

Vajnar patří k jednomu z nejmladších výtvarníků, kteří se dostali do povědomí veřejnosti. Svými tématy se liší od předchozích generací. Přináší do své tvorby nová témata.

Pavel Wolf se narodil 2. března 1946 ve Světlé nad Sázavou. Jeho otec byl zvolen ředitelem hospodářské záložny, a rodina se proto přestěhovala do Podbořan. Do Kadaně přišli roku 1954. Malovat začal díky učiteli Josefu Kokešovi. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Po maturitě odchází do Olomouce, kde studuje obory český jazyk a výtvarná výchova na Univerzitě Palackého. Protože je však studium zaměřeno především na český jazyk, Olomouc opouští.

Wolf se vzdělával v oborech malby, grafiky, fotografování, maloval zátiší, lidské figury i dekorativní kompozice technikou pastelu a akvarelu. Po krátkou dobu pracoval v porcelánce v Loučkách. Dostal se jako brigádník na odstruskování v kotelně Elektrárny Tušimice a po konkursu se mu podařilo dostat do výtvarné propagace.[1] A u propagační grafiky již zůstal. V Tušimicích setrval a zde také fotil, maloval poutače, tiskl na ofsetových strojích.

Vedl výtvarný kroužek v Kadani. V kresbě zjednodušoval tvary použitím a zvýrazněním kontur. Užíval způsob plošného zobrazování. Poté se opět věnoval figurám, zátiší a malbě krajin s barevnou střízlivostí. V 80. letech maluje krajinu v okolí Kadaně např. Františkánský klášter, Úhošťany. Velkou inspirací se mu staly cesty do Chorvatska.

Samostatně vystavoval v kadaňské galerii Pod věží. Od roku 1985 vystavoval se skupinou kadaňských výtvarníků. Dále vystavoval se skupinou výtvarníků ČEZ v Praze, v Chomutově. Okrajově se věnoval i žurnalistice, psal také pro Kadaňské noviny.

Zemřel v lednu 2016.

František Vlček se narodil 30. prosince 1947 v Domažlicích. Studoval na střední průmyslové škole keramické v Bechyni a následně nastoupil do klášterecké porcelánky. Roku 1986 se se svou ženou, Jitkou Gavendovou, přestěhoval do Kadaně. V klášterecké porcelánce pracuje i dnes.

Po přestěhování do Kadaně si vzal na starost výstavy kadaňských výtvarníků. Nevynechal ani jedno sympozium v Kadani a jeho pískovcové sochy můžeme vidět na budovách a veřejných místech. Charakteristické pro Vlčka je užívání a prolínání různých materiálů, dřevo, pískovec, porcelán, aj. Často znázorňuje postavy světců, andělů a jiných duchovních. Dále se někdy pohybuje na hraně s ironií např. socha Ikara s ohořelými křídly.

Vystavoval v Kadani, Chomutově, Praze, Děčíně, Chebu, Rakovníku a i v zahraničí. Roku 1990 otevřel se svou manželkou Galerii U Adama.

Kryštof Kisza se narodil 3. listopadu 1974 v Kadani. Studoval Střední průmyslovou školu v Chomutově a po ukončení střední školy studoval rok na fotografické škole v Praze. Následně začal vystavovat své fotografické snímky v Praze, Kadani, Žatci, Vtelně u Mostu a Klášterci nad Ohří. Nyní pracuje v galerii U Netopýra u svého otce.

Pořídil snímky do knihy Kadaň a okolí, zároveň poskytl 12 černobílých panoramat pro kadaňský kalendář v roce 2003.