Americký dolar

Dolar podle definice Mint Act

Ve Spojených státech byl americký dolar zaveden 6. července 1785[2] a 2. dubna 1792 byl redefinován v rámci výnosu Mint Act (též Coinage Act of 1792). Ten jej definuje jako stříbrnou minci specifikované hmotnosti, ražený státní mincovnou. Spolu s dolarem definoval i zlaté mince, tzv. eagly. Hodnotu dolaru spjal s hodnotou stříbra a zlata v poměru:

1 USD = 371 až 416 grainů stříbra,

10 USD = 247 až 270 grainů zlata,

přičemž rozsah hmotností daných kovů závisel s jejich ryzostí. Stříbrné mince měly ve znaku zosobnění svobody (Liberty) a nápis „LIBERTY“; zlaté mince měly vyražený znak amerického orla (proto se nazývá Eagle). The Coinage Act spolu s mince jiných objemů (hmotností) – dvoudolar (double dollar nebo double eagle), půldolar (později fiftycent), čtvrtdolar (quarter), „desetník“ (dime) a pěticent (five cents, nickel).

V roce 1834 byly v rámci zlatého standardu hmotnostní poměry upraveny na 23,2 a později 23,22 grainů. Na přelomu 19. a 20. století byl dolar definován jako 1/20 unce zlata.[3] Svázání amerického dolaru se stříbrem trvalo do roku 1900, od té doby se pojil pouze se zlatem; nicméně, ražení stříbrných mincí pokračovalo až do roku 1969 (s přechodným obdobím od roku 1964, kdy bylo stříbro odstraněno ze čtvrťáků a desetníků a z 3/5 i z půldolarů). Zlaté mince byly z oběhu staženy po Velké hospodářské krizi v roce 1933, v rámci tzv. Gold seizure. Hmotnost zlata za dolar byla tehdy změněna na 13,71 grainů (tj. 35 dolarů za troyskou unci) a tento standard vydržel až do roku 1968.[4] V roce 1945 vstoupil v platnost tzv. Brettonwoodský měnový systém, ve kterém hrál americký dolar roli světové měny a který cizím vládám zajišťoval jeho směnitelnost za zlato.[4] Tento systém byl zrušen 15. srpna 1971. Spolu s ním ztratil dolar i vazbu na zlato, ale místo něj získal mezi lety 1973–2000 status tzv. „petroměny“. Od 1. ledna 1975 vstoupil americký dolar do éry tzv. plovoucích (měnových) kurzů na měnových trzích. Nominální hodnota vůči troyské unci zlata od tohoto dne do současnosti vzrostla z 42,22 na přibližně 1700 USD/unci (2011). Obdobně, kupní síla dolaru od roku 1913 (vznik Federálního rezervního systému) do současnosti klesla na tehdejší cca 4 centy.[5]

Název dolar historicky pochází až z jáchymovského tolaru. V Jáchymově (německy Joachimsthal) se razily stříbrné mince o váze jedné unce, kterým se lidově řikalo Joachimsthalers (Jáchymovské tolary) a později jen thalers (tolary). Dalším komolením vzniklo slovo dolar.[6] Americký dolar se běžně označuje symbolem písmene S přeškrtnutého jednou či dvěma svislými čarami – $.

Kód amerického dolaru podle ISO 4217 je USD; Mezinárodní měnový fond také používá označení US$. Méně známé je to, že pro americký dolar existují ještě další dva pomocné kódy, které se používají v mezinárodním obchodu a na burzách — USS pro americký dolar zaplacený tentýž den (U.S. dollar same day) a USN pro americký dolar zaplacený příští den (U.S. dollar next day). Toto rozlišení vzniklo z potřeby opatření proti změnám kurzu této světové měny.

Americký dolar, euro a měny na ně vázané v zemích světa:

     eurozóna, jejíž centrální banka vydává euro

     euro v zemích mimo eurozónu

     měny pevně navázané na euro

     měny navázané na euro s fluktuačním pásmem

     Spojené státy americké, jejichž centrální banka vydává americký dolar

     americký dolar v zemích mimo Spojené státy americké

     měny pevně navázané na americký dolar

     měny navázané na americký dolar s fluktuačním pásmem

Americký dolar je zákonnou měnou v několika nezávislých státech a závislých územích:

• Nezávislé státy
  • Palau Palau
  • Mikronésie
  • Marshallovy ostrovy Marshallovy ostrovy
  • Salvador Salvador
  • Východní Timor Východní Timor používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince
  • Ekvádor Ekvádor používá dolarové bankovky i mince, ale souběžně používá vlastní mince
  • Panama Panama má vlastní měnu balbou, která má však směnný kurs k dolaru 1:1 a dolar je uznán jako druhá měna
  • Kambodža Kambodža má vlastní měnu, riel, která se ale používá pouze jako drobné a v obchodech je vyměňována za dolar.
  • Zimbabwe Zimbabwe má vlastní měnu, ale ekonomická situace v zemi byla natolik vážná, že obyvatelstvo v běžném platebním styku preferuje USD.

• Britská zámořská teritoria
  • Britské Panenské ostrovy Britské Panenské ostrovy
  • Turks a Caicos Turks a Caicos

• Autonomní státy volně přidružené k USA
  • Americká Samoa Americká Samoa
  • Portoriko Portoriko
  • Americké Panenské ostrovy Americké Panenské ostrovy
  • Guam Guam
  • Severní Mariany Severní Mariany

• Zvláštní správní obvody Nizozemska [7]
  • Bonaire Bonaire
  • Saba Saba
  • Svatý Eustach

Vývoj peněžních agregátů USA

Spojené státy americké měří množství svého oběživa následujícími indexy (řidčeji zvané „monetární agregáty“):

• M0 = veškeré fyzické oběživo + peníze na účtech Centrální banky, které mohou být proměněny ve fyzické oběživo.
• M1 = ty části M0, které jsou drženy v trezorech + objem transakčních depozitních účtů (v nichž jsou soustředěny například peníze pro platbu šeky)
• M2 = M1 + většina spořících účtů, účtů trhu peněz, malých termínovaných vkladů a vkladových certifikátů do 100 000 dolarů.
• M3 = M2 + ostatní vkladové certifikáty, vklady eurodolarů a skupní dohody. Index M3 dává nejlepší obrázek o množství amerického oběživa ve světě, ale 23. dubna 2006 bylo nařízeno přestat jej zveřejňovat. Oficiální důvod byl ten, že zjišťování samo o sobě stojí mnoho peněz; někteří komentátoři však dávají zákaz do souvislosti s uvažovaným otevřením íránské ropné burzy, která měla začít éru obchodování s důležitými fosilními palivy striktně bez účasti amerického dolaru, což by s velmi jistě vedlo k postupné devalvaci dolaru (její - nakonec neuskutečněné - otevření bylo naplánováno na 20. dubna - pouhé tři dny před ukončení zveřejňování M3).[8][9][10][11]

Vývoj ceny zlata v amerických dolarech. V určitých historických obdobích byl definován přímo ve vztahu k množství zlata (1792 – 1,6 g, 1900 – 1,505 g, 1933 – 1/35 oz). Dalšími milníky jsou roky 1913 – Federal Reserve Act, 1933 – „Gold seizure“; 1945 – Brettonwoodský systém, 1971 – „Uzavření zlatého okna)“

Od konce 18. století do konce druhé světové války byl dolar „kryt“ zlatem, resp. jeho hodnota byla na množství zlata vázána. Od konce 1. světové války, po které některé evropské země zaznamenaly finanční krize a hyperinflaci, navíc jeho význam celosvětově vzrostl. Brettonwoodskou dohodou se z dolaru stala oficiální světová rezervní měna a všechny ostatní měny od ní byly odvozeny.[12][13] Měnový systém, který byl v Bretton Woods ustanovený a který byl variantou zlatého standardu, trval do srpna 1971. Poté, co přestal platit princip krytí dolaru zlatem, zaznamenala tato měna skokový pokles zájmu (který se časově kryl s prvním celosvětovým ropným šokem). Nixonova administrativa hledala cestu, jak žádanost a zájem o svoji národní měnu upevnit.

Po dvou rozhodnutí OPECu (z počátku 70. let, kterému předcházely bilaterální dohody mezi USA a Saúdskou Arábií) se americký dolar stal jedinou měnou, v které byla obchodována ropa, zemní plyn a ostatní fosilní paliva (tzv. petrodolar). To většinu zemí nutilo opatřit si a spravovat dolarové rezervy k nakupování s ropou (americký dolar je z jejich pohledu jejich rezervní měna). Americký dolar tak absolvoval cyklus, kdy jím bylo v ropných burzách zaplaceno zemím vyvážejícím ropu, které za ně většinou investovaly za služby nebo výrobky, částečně i v jiných zemí nebo na udržení nebo expanzi své ropné produkce. To, jak se ropná naleziště vyčerpávají a ropa se stává dražší, především ale neustále se zvyšující objem spotřebované ropy a uvolňování dluhopisů ze strany americké státní pokladny (které fakticky snižují počet emitovaných dolarů) zajišťovalo americkému dolaru jeho pevnost a stále se zvyšující poptávku po něm coby měně nutné k nákupu potřebné ropy. Na základě této poptávky si americká státní pokladna mohla pravidelně dovolit emitovat nové dolary, které do celosvětového oběhu zařadila tím, že za ně nakoupila produkty nebo služby v zahraničí. Toto je také důvod dlouhodobé nevyrovnané obchodní bilance Spojených států ve prospěch importu, která se v tomto období vytvořila (k roku 2012 rozdíl činí nominálně cca 470 mld. dolarů).[14] Změna světového statusu dolaru by pak americkou ekonomiku uvrhla do stavu, kdy by byla postavena před problém, jak „přes noc“ vyrovnat saldo obchodní bilance, která byla v diskurzu posledních téměř 40 let.

Význam amerického dolaru a petrodolarový cyklus byl narušen až na přelomu 20. století. O platbě za ropu v jiné měně než americkém dolaru poprvé začal hovořit Írán (v roce 1999) a Venezuela (2000); a prvním, kdo začal za ropu přijímat jinou měnu než dolary (euro, za program Food for Oil), byl Saddám Hussain, 6. listopadu 2000.[15] Dva měsíce po invazi do Iráku byl prodej irácké ropy „přepnut“ zpět na americký dolar, ale než se tak stalo, jak Irák, tak Venezuela, v největší míře Írán započaly trend diverzifikace rezervní měny v podobě amerických dolarů, inicializovaly a podporovaly úvahy o nahrazení dolaru něčím jiným (nejčastěji: jinou měnou, krytou komoditním košem), a začaly bilaterálně jednat s jinými zeměmi (typicky těmi, které nejsou v OPEC) i významnými soukromými subjekty o nákupu ropy za jejich lokální měnu. Írán patrně zašel nejdále – (byť se zpožděním oproti původnímu plánu) otevřel mezinárodní ropnou burzu obchodující s ropou a deriváty s vyloučením amerického dolaru, který explicitně nepřijímá při platbách, zbavil se více než 85 % dolarů coby rezervní měny, zbavil se bezprostředních transakcí s americkými bankami a vyjednal mnoho kontraktů na dodávky íránské ropy v jiných měnách.

Samotné vystoupení výše zmíněných zemí proti privilegiu amerického dolaru motivovala další státy a spustila změnu paradigmatu, která sama o sobě má takovou hybnost, že není jisté, zdali Spojené státy budou schopny tento (pro ně nepříznivý) trend zvrátit a opět nastolit petrodolarový cyklus (ten podle dat z roku 2008 „běží“ jen na 68 procent[16]). Faktorem v této transformaci je i to, že mnoho ostatních zemí je sesazení dolaru z privilegované pozice petroměny nakloněno.[17][18] Taktéž, zejména během druhého prezidentského období George W. Bushe, volil Federální rezervní systém taktiku masívního tisku nových bankovek a jejich distribuce do peněžního systému,[19] což mělo největší vliv na další inflaci dolaru, s reálnou hrozbou rozběhnutí hyperinflace.[20][21][22] Další okolností, která tomu nenasvědčuje, je skutečnost, že americký dolar mezi lety 2000 a 2007 ztratil cca 3/4 své hodnoty vůči euru a mnohé státy přehodnotily pozici dolaru coby rezervní měny a začaly diverzifikovat, nejčastěji na euro.

O změně systému s jednou státní měnou, která je současně světovou rezervní měnou, mluvil v lednu 2009 v Davosu Vladimir Putin, o dva měsíce později guvernér čínské centrální banky Čou Siao-čchuan navrhl vytvoření světové rezervní měny namísto dolaru a později dodal, že „náklady, které svět nese za existující měnový systém, už možná předčily jeho zisky“. V září téhož roku se ve zprávě OSN ke Konferenci o trhu a rozvoji (UNCTAD) píše, že „finanční systém, kde je dolar jedinou rezervní měnou, by měl projít celkovým přehodnocením“, a mezitím deník The Independent přinesl zprávu o jednáních centrálních bank Číny, Ruska, Francie, Brazílie a států OPEC v oblasti Perského zálivu o nahrazení dolaru v pozici světové měny. Se sesazením dolaru se ztotožnili i významní ekonomové ze samotných Spojených států jako Josef Stiglitz, Paul Volker nebo George Soros, a dokonce i Organizace spojených národů,[23] Mezinárodní měnový fond[24] či ředitel Světové banky, Robert Zoelick.[25]

Kroky k sesazení dolaru coby obchodní měny podnikají i země BRICS v čele s Čínou a to jak v nasazení svých národních měn ve vzájemném obchodu[26] tak v úvěrech v rámci připravované společné mezinárodní rozvojové banky.

Zhou Xiaochuan, guvernér Čínské lidové banky, řekl 14. října 2013 s odkazem na status amerického dolaru: „Možná je dobrý čas, aby nyní zmatený svět byl přebudován a deamerikanizován.“ S tím, že podle oficiální čínské tiskové agentury Xinhua mezi návrhy Číny patří vytvořit novou mezinárodní měnu, která by nahradila americký dolar.[27]

Mince jsou raženy v nominálních hodnotách 1, 5, 10, 25, 50 centů a 1 dolar. Současné bankovky dolaru mají hodnoty 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 dolarů.

Hodnota (lidový název)	Aversní strana	Reversní strana	Motiv aversu	Motiv reversu	Váha	Průměr	Tloušťka	Materiál
1 cent (Penny)			Abraham Lincoln	Lincolnův památník	2,50 g	19,05 mm	1,55 mm	97,5 % Zn 2,5 % Cu
5 centů (Nickel)			Thomas Jefferson	Monticello	5,00 g	21,21 mm	1,95 mm	75 % Cu 25 % Ni
10 centů (Dime)			Franklin D. Roosevelt	olivová ratolest, pochodeň, dubová větvička	2,27 g	17,91 mm	1,35 mm	91,67 % Cu 8,33 % Ni
25 centů (Quarter)			George Washington	Orel bělohlavý	5,67 g	24,26 mm	1,75 mm	91,67 % Cu 8,33 % Ni
50 centů (Half)			John F. Kennedy	prezidentská pečeť	11,34 g	30,61 mm	2,15 mm	91,67 % Cu 8,33 % Ni
1 dolar			Susan B. Anthony	logo Apollo 11	8,10 g	26,50 mm	2,00 mm	91,67 % Cu 8,33 % Ni
1 dolar			Sacagawea	letící orel bělohlavý	8,10 g	26,50 mm	2,00 mm	77 % Cu 12 % Zn 7 % Mn 4 % Ni

Nominální hodnota	Aversní strana	Reversní strana	Motiv aversu	Motiv reversu
1 dolar			George Washington	Lícová a rubová strana státní pečeti USA
2 dolary			Thomas Jefferson	Podepisování nezávislosti na Spojeném království
5 dolarů			Abraham Lincoln	Lincolnův památník
10 dolarů			Alexander Hamilton	Státní Banka USA
20 dolarů			Andrew Jackson	Bílý dům
50 dolarů			Ulysses S. Grant	Americký kapitol
100 dolarů			Benjamin Franklin	Radnice ve Filadelfii

Již v roce 1999, soudobně se vznikem eura začaly některé americké think-tanky zpracovávat koncepci o společné měnové unii nejdříve USA, Kanady a Mexika, později eventuálně všech států Severní Ameriky. V roce 2005 a 2007 proběhla předběžná jednání hlav výše uvedených států. Instituce by měla nést jméno Severoamerická měnová unie a její měna byla nazvána Amero. Tento projekt v průběhu času ztratil na intenzitě a reálná šance na zavedení amera je nízká.