Federální rezervní systém

Federální rezervní systém (neformálně Fed, z anglického The Federal Reserve System ) je centrální bankovní systém Spojených států amerických. Fed je neziskovou společností, která není nikým formálně vlastněna (spíše se jedná o nezávislou státní instituci).[1][2][3] Akcie nejsou jako akcie soukromých společností, akcie Fed vlastní 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které založila vláda USA.[1][2][3] Stát má k Fed přímý přístup skrze volbu vedení společnosti jednou za 14 let, tím je zachována politická nezávislost.[4]

Federální rezervní systém
PředchůdceSecond Bank of the United States
Vznik23. prosince 1913
Právní formacentrální banka
SídloEccles Building, Spojené státy americké
LídrJerome Powell (od 2018)
Oficiální webfederalreserve.gov
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Složky Fedu

Organizace Fedu

Složky federálního rezervního systému jsou tyto:[5][6][7]

  1. Rada guvernérů Federálního rezervního systému ve Washingtonu, kterou jmenuje prezident. Do roku 1948 se místo guvernérů používalo označení ředitel (director).
  2. Federální výbor pro otevřený trh.
  3. 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které se nacházejí ve velkých městech USA a působí jako fiskální agenti pro americké ministerstvo financí; každá má vlastní správní radu o devíti členech. V 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bankách získávají podíl některé soukromé banky (duální bankovní systém), ze zákona povinně (nepřevoditelné akcie) ty banky, které vznikly na federální úrovni. Banky s podílem nemohou nakládat, nejedná se o vlastnictví v pravém slova smyslu, ale o povinné členství, aby Fed mohl vykonávat dozor nad těmito bankami. Soukromé banky nemohou skrze neziskové Regionální federální rezervní banky nijak ovlivňovat centrální banku Fed. Fed řídí sedmičlenný Výbor guvernérů (Board of Governors), který není nikomu podřízen. Funkční období jednotlivých guvernérů je 14 let.
  4. Různé poradní sbory.

Rezervní banky

Distrikty Fedu a sídla oblastních rezervních bank.

Federální rezervní systém má 12 regionů, tzv. distriktů. Každý distrikt má svého guvernéra, jenž je současně šéfem oblastní správní rady a členem rady guvernérů, a oblastní banku, která může mít pobočky v dalších městech.

Distrikt Sídlo Pobočky Guvernér Kapitál[pozn1 1]
1. (A) Boston Eric S. Rosengren 59 mld.
2. (B) New York William C. Dudley 1,106 bil.
3. (C) Filadelfie Charles I. Plosser 80 mld.
4. (D) Cleveland Cincinnati (Ohio) a Pittsburgh (Pensylvánie) Sandra Pianalto 69 mld.
5. (E) Richmond Baltimore (Maryland) a Charlotte (Severní Karolína) Jeffrey M. Lacker 257 mld.
6. (F) Atlanta Birmingham (Alabama), Jacksonville (Florida), Miami (Florida), Nashville (Tennessee) a New Orleans (Louisiana) Dennis P. Lockhart 162 mld.
7. (G) Chicago Detroit (Michigan) Charles L. Evans 124 mld.
8. (H) St. Louis Little Rock (Arkansas), Louisville (Kentucky) a Memphis (Tennessee) James B. Bullard 42 mld.
9. (I) Minneapolis Helena (Montana) Narayana R. Kocherlakota 41 mld.
10. (J) Kansas City Denver (Colorado), Oklahoma City (Oklahoma) a Omaha (Nebraska) Esther George 55 mld.
11. (K) Dallas El Paso (Texas), Houston (Texas) a San Antonio (Texas) Richard W. Fisher 88 mld.
12. (L) San Francisco Los Angeles (Kalifornie), Portland (Oregon), Salt Lake City (Utah) a Seattle (Washington) John C. Williams 224 mld.
  1. k 15. září 2009, v USD

Předsedové rady guvernérů Fedu

Předsedu nominuje rada samotná a schvaluje prezident Spojených států amerických. Zatím se nestalo, že by navržené jméno nepotvrdil.

  1. Charles S. Hamlin (10. srpna 1914 – 10. srpna 1916)
  2. William P. G. Harding (10. srpna 1916 – 9. srpna 1922)
  3. Daniel R. Crissinger (1. května 1923 – 15. září 1927)
  4. Roy A. Young (4. října 1927 – 31. srpna 1930)
  5. Eugene I. Meyer (16. září 1930 – 10. května 1933)
  6. Eugene R. Black (19. května 1933 – 15. srpna 1934)
  7. Marriner S. Eccles¹ (15. listopadu 1934 – 3. února 1948)[8]
  8. Thomas B. McCabe (15. dubna 1948 – 2. dubna 1951)
  9. William McChesney Martin, Jr. (2. dubna 1951 – 1. února 1970)
  10. Arthur F. Burns (1. února 1970 – 31. ledna 1978)
  11. G. William Miller (8. března 1978 – 6. srpna 1979)
  12. Paul A. Volcker (6. srpna 1979 – 11. srpna 1987)
  13. Alan Greenspan² (11. srpna 1987 – 31. ledna 2006)
  14. Ben S. Bernanke (1. února 2006 – 31. ledna 2014)
  15. Janet Yellen (1. února 2014 – 4. února 2018)
  16. Jerome Powell (od 5. února 2018)

¹ dočasný předseda od 3. února do 15. dubna 1948.

² dočasný předseda od 3. března do 20. června 1996

Historie

Dobová přední stránka novin informující o Wilsonově Federal Reserve Act
Související informace naleznete také v článku Historie centrálního bankovnictví v USA.

Vznikl podepsáním Zákona o federálních rezervách pár dnů před vánočními svátky, 23. prosince 1913, prezidentem Woodrowem Wilsonem. Samotné znění zákona vzešlo z tajného setkání zástupců amerického ministerstva financí a několika vlivných bankéřů té doby v listopadu 1910 na ostrově Jekyll Island v americké Georgii. Hlavní rys zákona bylo získání pověření (z americké ústavy explicitně dané Kongresu) tisknout peníze a poskytovat je americké vládě na úvěr.[9]

Kritika

Federální rezervní systém je často kritizován z obou stran politického spektra. Představitelé libertariánské pravice, například Ron Paul, kritizují Fed na základě protiústavnosti. Fed je totiž v dnešních dnech hlavním zdrojem tisku amerického dolaru, přestože dle ústavy Spojených států amerických má výhradní právo tisknout americkou měnu pouze ministerstvo financí. Levice i libertariáni dále kritizují na Fedu, že je soukromý a je ovládán neprůhlednou úzkou skupinkou lidí. Levice také zdůrazňuje možnost zapojení Fedu do světové finanční krize a další nelegální praktiky. Fed není ničím kontrolován a navzdory svým pravomocem a prostředkům funguje fakticky jako nezávislý orgán.

Dle některých kritiků začala měna s nuceným oběhem vyvolávat hospodářský cyklus.[10] Později, co byl zrušen Brettonwoodský systém a opuštěn zlatý standard, to podle nich umožnilo nárůst inflace.

Fed byl dále kritizován za svou „tajuplnost“. Ovšem začátkem roku 2012 Fed představil kroky k větší transparentnosti. Ve svém prohlášení z tehdejšího prosincového jednání (tzv. „minutes“) oznámil, že bude pravidelně poskytovat prognózy úrokových sazeb. Čtyřikrát do roka bude vyhlašovat, jak dlouho chce držet krátkodobé úrokové sazby na stávajících úrovních.[11] V současné době jsou tyto sazby velmi nízké, téměř blízko nule procent ročně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federal Reserve System na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.