Federální rezervní systém

Organizace Fedu

Složky federálního rezervního systému jsou tyto:[5][6][7]

1. Rada guvernérů Federálního rezervního systému ve Washingtonu, kterou jmenuje prezident. Do roku 1948 se místo guvernérů používalo označení ředitel (director).
2. Federální výbor pro otevřený trh.
3. 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bank, které se nacházejí ve velkých městech USA a působí jako fiskální agenti pro americké ministerstvo financí; každá má vlastní správní radu o devíti členech. V 12 neziskových Regionálních federálních rezervních bankách získávají podíl některé soukromé banky (duální bankovní systém), ze zákona povinně (nepřevoditelné akcie) ty banky, které vznikly na federální úrovni. Banky s podílem nemohou nakládat, nejedná se o vlastnictví v pravém slova smyslu, ale o povinné členství, aby Fed mohl vykonávat dozor nad těmito bankami. Soukromé banky nemohou skrze neziskové Regionální federální rezervní banky nijak ovlivňovat centrální banku Fed. Fed řídí sedmičlenný Výbor guvernérů (Board of Governors), který není nikomu podřízen. Funkční období jednotlivých guvernérů je 14 let.
4. Různé poradní sbory.

Distrikty Fedu a sídla oblastních rezervních bank.

Federální rezervní systém má 12 regionů, tzv. distriktů. Každý distrikt má svého guvernéra, jenž je současně šéfem oblastní správní rady a členem rady guvernérů, a oblastní banku, která může mít pobočky v dalších městech.

Předsedu nominuje rada samotná a schvaluje prezident Spojených států amerických. Zatím se nestalo, že by navržené jméno nepotvrdil.

1. Charles S. Hamlin (10. srpna 1914 – 10. srpna 1916)
2. William P. G. Harding (10. srpna 1916 – 9. srpna 1922)
3. Daniel R. Crissinger (1. května 1923 – 15. září 1927)
4. Roy A. Young (4. října 1927 – 31. srpna 1930)
5. Eugene I. Meyer (16. září 1930 – 10. května 1933)
6. Eugene R. Black (19. května 1933 – 15. srpna 1934)
7. Marriner S. Eccles¹ (15. listopadu 1934 – 3. února 1948)[8]
8. Thomas B. McCabe (15. dubna 1948 – 2. dubna 1951)
9. William McChesney Martin, Jr. (2. dubna 1951 – 1. února 1970)
10. Arthur F. Burns (1. února 1970 – 31. ledna 1978)
11. G. William Miller (8. března 1978 – 6. srpna 1979)
12. Paul A. Volcker (6. srpna 1979 – 11. srpna 1987)
13. Alan Greenspan² (11. srpna 1987 – 31. ledna 2006)
14. Ben S. Bernanke (1. února 2006 – 31. ledna 2014)
15. Janet Yellen (1. února 2014 – 4. února 2018)
16. Jerome Powell (od 5. února 2018)

¹ dočasný předseda od 3. února do 15. dubna 1948.

² dočasný předseda od 3. března do 20. června 1996

Dobová přední stránka novin informující o Wilsonově Federal Reserve Act

Vznikl podepsáním Zákona o federálních rezervách pár dnů před vánočními svátky, 23. prosince 1913, prezidentem Woodrowem Wilsonem. Samotné znění zákona vzešlo z tajného setkání zástupců amerického ministerstva financí a několika vlivných bankéřů té doby v listopadu 1910 na ostrově Jekyll Island v americké Georgii. Hlavní rys zákona bylo získání pověření (z americké ústavy explicitně dané Kongresu) tisknout peníze a poskytovat je americké vládě na úvěr.[9]

Federální rezervní systém je často kritizován z obou stran politického spektra. Představitelé libertariánské pravice, například Ron Paul, kritizují Fed na základě protiústavnosti. Fed je totiž v dnešních dnech hlavním zdrojem tisku amerického dolaru, přestože dle ústavy Spojených států amerických má výhradní právo tisknout americkou měnu pouze ministerstvo financí. Levice i libertariáni dále kritizují na Fedu, že je soukromý a je ovládán neprůhlednou úzkou skupinkou lidí. Levice také zdůrazňuje možnost zapojení Fedu do světové finanční krize a další nelegální praktiky. Fed není ničím kontrolován a navzdory svým pravomocem a prostředkům funguje fakticky jako nezávislý orgán.

Dle některých kritiků začala měna s nuceným oběhem vyvolávat hospodářský cyklus.[10] Později, co byl zrušen Brettonwoodský systém a opuštěn zlatý standard, to podle nich umožnilo nárůst inflace.

Fed byl dále kritizován za svou „tajuplnost“. Ovšem začátkem roku 2012 Fed představil kroky k větší transparentnosti. Ve svém prohlášení z tehdejšího prosincového jednání (tzv. „minutes“) oznámil, že bude pravidelně poskytovat prognózy úrokových sazeb. Čtyřikrát do roka bude vyhlašovat, jak dlouho chce držet krátkodobé úrokové sazby na stávajících úrovních.[11] V současné době jsou tyto sazby velmi nízké, téměř blízko nule procent ročně.