Tisá

Tisá (německy Tissa) je obec v Ústeckém kraji České republiky, nacházející se v Krušných horách v blízkosti česko-německé státní hranice, asi 6 km západně od Děčína a 13 kilometrů severně od krajského města Ústí nad Labem. Žije v ní 971[1] obyvatel.

Tisá
Tisá – pohled z malého okruhu Tiských stěn
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0427 568309
Pověřená obecLibouchec
Obec s rozšířenou působnostíÚstí nad Labem
Okres (LAU 1)Ústí nad Labem (CZ0427)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°47′4″ s. š., 14°1′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel971 (2022)[1]
Rozloha11,86 km²
Nadmořská výška548 m n. m.
PSČ403 36
Počet domů283 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.2
Počet ZSJ4
Kontakt
Adresa obecního úřaduTisá 205
403 36 Tisá
[email protected]
StarostaIng. Tomáš Kratochvíl
Oficiální web: www.tisa.cz
Tisá
Další údaje
Kód obce568309
Kód části obce167118
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pohled na Velké stěny přes rybník Kačák

Název

Název vesnice je odvozen pomocí přípony -a(ja) ze slova tis. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Tiesza (1653), Tisa (1654), Tißa (1787) nebo Tyssa (1833).[3]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1653.[4]

Předchůdcem Tisé byla ves Šenštein (Schönstein) s tvrzí, která se nacházela na východním úbočí vrchu Tisá. Byla založena Vartenberky během jejich vlastnictví děčínského panství. Za vlastnictví panství rytíři z Bünau zde Günter z Bünau po roce 1554 vystavěl nový dvůr a zámek. Za třicetileté války byl zámek s dvorem a vsí v roce 1631 vypálen a nebyl již obnoven. Novým střediskem osídlení se pak stala osada Tisá.[5]

Přírodní poměry

Geologická stavba, reliéf a půdy

Podloží pod většinou zástavby a směrem ke státním hranicím tvoří druhohorní horniny. Na zbytku území jde o ortoruly, granulity a velice pokročilé migmatity.

Z geomorfologického hlediska je Tisá součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně Děčínské vrchoviny a jejího podcelku Děčínské stěny, v jejichž rámci spadá pod geomorfologický okrsek Sněžnická hornatina.[6]

Podle taxonomického klasifikačního systému půd (TKSP) se v Tisé vyskytují kambizemě, podzoly a gleje. V jižní části území se jedná o půdní typ kambizem dystrická, na severu o podzol arenický, zatímco v údolích potoků lze nalézt gleje.[7]

Podnebí a vodstvo

Tisá se dle Quittovy klimatické klasifikace řadí do chladné oblasti CH7 (malý cíp na jihovýchodě náleží do mírně teplé oblasti MT2).[8] Pro oblast CH7 jsou typická krátká, mírně chladná a vlhká léta. Jara a podzimy jsou dlouhé s velkým podílem srážek, a dlouhé jsou i zimy, během nichž je po značnou část zem pokryta sněhovou pokrývkou.[9]

Oblast Tisé spadá hydrologicky do povodí řeky Labe. Konkrétně náleží do dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe, v jehož rámci je součástí povodí vodních útvarů „Petrovická potok/Bahra od pramene po státní hranici“ a „Jílovský potok od pramene po ústí do Labe“. Tisou protéká stejnojmenný potok. Část obce zasahuje do chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Česká křída.

Flora a fauna

Dle biogeografického členění ČR náleží oblast Tisé do hercynské podprovincie, respektive do jejího Děčínského bioregionu. Z botanického hlediska je součástí fytogeografického obvodu mezofytika, kde leží na pomezí Děčínského Sněžníku (46a) a Krušnohorského podhůří vlastního (25a).[10] Potenciální přirozenou vegetaci tvoří bikové bučiny (Luzelo Fagetum).

Ochrana životního prostředí

Na území obce zasahují celkem tři zvláště chráněná území. Z velkoplošných se jedná o chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce. Maloplošné reprezentuje přírodní památka Tiské stěny a přírodní rezervace Rájecká rašeliniště. Z dalších chráněných území se jedná o pět lokalit v rámci soustavy Natura 2000. Konkrétně jde o tři evropsky významné lokality, a to Libouchecké bučiny, Olšový potok a Východní Krušnohoří, a dvě ptačí oblasti v podobě Labských pískovců a Východních Krušných hor. V Rájci kromě toho rostou památné stromy lípy malolisté (Tilia cordata).

V rámci územního systému ekologické stability se na území obce nachází regionální biocentrum, jímž jsou Tiské stěny.

Obyvatelstvo

Počátkem roku 2013 žilo v obci celkem 918 obyvatel, z toho 473 mužů a 445 žen, jejichž průměrný věk činil 39 let.[11] Podle sčítání sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, kdy v obci žilo 859 lidí, tvořili největší věkovou skupinu (17 %) obyvatelé ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku představovaly 18,2 % obyvatel, zatímco senioři nad 70 let úhrnem 9,3 %. Z celkem 703 občanů obce starších 15 let je vzdělanostně nejpočetnější skupinou (32,4 %) nejvyšší ukončené vzdělání úplné střední bez maturity. Podíl vysokoškoláků dosahoval 11,9 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel.[12]

Budova obecního úřadu

Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 416 ekonomicky aktivních občanů (48,4 ). Dohromady 88,2 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 72,2 % patřilo mezi zaměstnance, 7,4 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,6 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[12]

Během sčítání lidu se 68,2 % obyvatel obce přihlásilo k české národnosti. Zbývající zastoupené národnosti byly německá (0,6 %), polská (0,3 %), slovenská (0,2 %) a moravská (0,1 %). Celých 29,7 % obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů v Tisé v letech 1869–2011[4][12]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel225927592875291730782465242710831076885783600674859
Počet domů378438471469496506526487250220172164158241

Náboženský život

Obec je sídlem římskokatolické farnosti, která spadá pod ústecký vikariát litoměřické diecéze.[13][14] Na území farnosti se nachází kostel svaté Anny, kde se konají pravidelné bohoslužby vždy první neděli v měsíci.[15]

Místní pošta

Při censu prováděném v roce 2011 se 9,5 % obyvatel Tisé označilo za věřící, z toho 4,3 % se hlásilo k církvi či náboženské obci. Nejvíce obyvatel (2,8 %) se označilo za následovníky římskokatolické církve, okrajově též bylo zastoupeno Pravoslaví, Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitská. Plných 48 % uvedlo, že je bez náboženské víry, a 42,4 % lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[12]

Infrastruktura

Tisá je vybavena veřejným osvětlením, vodovodem a kanalizací. Chybí plynofikace.[16] V obci je stanice Horské služby (fungující pouze v létě).

Pamětihodnosti
Opravený pomník padlým stojící u hřbitova na vrcholu monumentálního schodiště[17]

V Tisé se nachází velké množství přírodních a kulturně-historických památek. Přehled přírodních památek je blíže zmíněn v sekci Ochrana životního prostředí.

Místní kulturně-historické památky reprezentuje hned dvanáct kulturních památek. Pět z nich je v části Ostrov, čtyři v Rájci a tři ve vlastní Tisé. Patří mezi ně mimo jiné:

  • Kostel sv. Anny. Kostel z roku 1789 stojí ve středu obce. V průčelní východní věži se nachází dva litinové zvony z roku 1922, vyrobené chabařovickými ocelárnami Arnold-Kress, a malý zvon z roku 1859 od Františka Herolda z Litoměřic.
  • Vila čp. 349

Členění obce

Tisá se nečlení na části, skládá se ale ze dvou katastrálních území: Tisé a Ostrova u Tisé. Základními sídelními jednotkami jsou:

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Tisá, s. 336–337.
  4. RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef a kolektiv. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (I. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 418–419.
  5. http://www.tisa.cz/historie-obce/d-107989/p1=3622
  6. DEMEK, Jaromír, a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987. 584 s. S. 71.
  7. Klasifikace půdních typů podle TKSP [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.
  8. Komplexní geografický výzkum krajiny III. na mapách a fotografiích severozápadních Čech. s. 68
  9. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1977. 73 s.
  10. HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 1. Praha: Academia, 1997. 558 s. ISBN 80-200-0643-5.
  11. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 104 s. Dostupné online. Kapitola Okres Ústí nad Labem, s. 55.
  12. Petrovice – obec/město (okr. Ústí nad Labem) [online]. Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2014-01-26]. Dostupné online.
  13. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 35–36.
  14. Lexikon obcí severních a severozápadních Čech [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2014-01-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-23.
  15. Katalog biskupství litoměřického, Kostel sv. Anny, Tisá [online]. Litoměřice: Biskupství litoměřické [cit. 2013-02-23]. Dostupné online.
  16. Vybavenost obci – kanalizace, plynofikace [online]. Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.
  17. Ivo Šťastný, Ing. František Jedlička, Milan Lašťovka. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2021-03-25]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.