Biogeografické členění Česka

Biogeografické členění Česka neboli biogeografická diferenciace Česka je rozčlenění území České republiky z hlediska biogeografie, z hlediska rozmístění bioty v prostoru. Biogeografické členění vymezuje prostory, jejichž posláním je zajistit vývoj ekologicky stabilních přírodních a přirozených společenstev. Mimo to je také významným podkladem pro udržení a obnovu biodiverzity (rozmanitosti flóry a fauny). V souvislosti s napojením ČR do programu Evropské unie, který je orientován na tvorbu tzv. Evropské ekologické sítě (EECONET), a projektováním územních systémů ekologické stability (ÚSES) byly v ČR vymezeny biogeografické jednotky na regionální úrovni. Ty byly zasazeny do již zavedeného, ale málo podrobného biogeografického členění.[1]

Pro vystižení bohatství a rozmanitosti bioty různé úrovně byly na území ČR vymezeny dvě soustavy biogeografického členění:

Typologické členění

Cílem je vymezit typy, územně nesouvislé segmenty krajiny, které se v krajině opakují, mají podobné ekologické podmínky a kterým odpovídá relativně podobná biota. Typologické členění vyzdvihuje opakovatelnost a podobnost v krajině.­

  • biochora – v jednom bioregionu je 5–12 biochor, typy biochor částečně odpovídají vegetačním třídám v EECONET
  • skupina typů geobiocénu (STG) – v ČR asi 200 skupin, v rámci 1 typu biochory 5–12 STG[1]

Individuální členění
Biogeografické členění ČR (individuální):
     hercynská podprovincie
     polonská podprovincie
     západokarpatská podprovincie
     severopanonská podprovincie

Cílem je vystihnout souvislé a relativně homogenní celky, které se do různé míry liší složením bioty. Individuální členění vyzdvihuje jedinečné, neopakovatelné vlastnosti území.

  1. provincie středoevropských listnatých lesů
  2. panonská provincie
  1. hercynská podprovincie
  2. polonská podprovincie
  3. západokarpatská podprovincie
  4. severopanonská podprovincie

Přehled biogeografického členění Česka

Pro přehlednost je zde uvedena celá hierarchie biogeografického členění Česka vycházející z publikace Biogeografické regiony České republiky (2013).[2]

biogeografická
provincie		 biogeografická
podprovincie		 biogeografický region (bioregion)
provincie
středoevropských
listnatých lesů		 hercynská podprovincie Mostecký (1.1) • Řipský (1.2) • Úštěcký (1.3) • Benátecký (1.4) • Českobrodský (1.5) • Mladoboleslavský (1.6) • Polabský (1.7) • Pardubický (1.8) • Cidlinský (1.9) • Třebechovický (1.10) • Prostějovský (1.11) • Litovelský (1.12) • Doupovský (1.13) • Milešovský (1.14) • Verneřický (1.15) • Rakovnicko-Žlutický (1.16) • Džbánský (1.17) • Karlštejnský (1.18) • Křivoklátský (1.19) • Slapský (1.20) • Bechyňský (1.21) • Posázavský (1.22) • Jevišovický (1.23) • Brněnský (1.24) • Macošský (1.25) • Chebsko-Sokolovský (1.26) • Tachovský (1.27) • Plzeňský (1.28) • Blatenský (1.29) • Českobudějovický (1.30) • Třeboňský (1.31) • Děčínský (1.32) • Kokořínský (1.33) • Ralský (1.34) • Hruboskalský (1.35) • Železnobrodský (1.36) • Podkrkonošský (1.37) • Broumovský (1.38) • Svitavský (1.39) • Branžovský (1.40) • Plánický (1.41) • Sušický (1.42) • Českokrumlovský (1.43) • Brdský (1.44) • Votický (1.45) • Pelhřimovský (1.46) • Novobystřický (1.47) • Havlíčkobrodský (1.48) • Železnohorský (1.49) • Velkomeziříčský (1.50) • Sýkořský (1.51) • Drahanský (1.52) • Šumperský (1.53) • Nízkojesenický (1.54) • Krnovský (1.55) • Žitavský (1.56) • Šluknovský (1.57) • Ašský (1.58) • Krušnohorský (1.59) • Hornoslavkovský (1.60) • Českoleský (1.61) • Šumavský (1.62) • Novohradský (1.63) • Javořický (1.64) • Žďárský (1.65) • Lužickohorský (1.66) • Jizerskohorský (1.67) • Krkonošský (1.68) • Orlickohorský (1.69) • Jesenický (1.70) • Chrudimský (1.71)
polonská podprovincie Vidnavský (2.1) • Opavský (2.2) • Ostravský (2.3) • Pooderský (2.4)
západokarpatská podprovincie Ždánicko-Litenčický (3.1) • Chřibský (3.2) • Hlucký (3.3) • Hranický (3.4) • Podbeskydský (3.5) • Bělokarpatský (3.6) • Zlínský (3.7) • Hostýnský (3.8) • Vsetínský (3.9) • Beskydský (3.10) • Kojetínský (3.11)
panonská provincie severopanonská podprovincie Lechovický (4.1) • Mikulovský (4.2) • Hustopečský (4.3) • Hodonínský (4.4) • Dyjsko-moravský (4.5)

Související články

Reference
  1. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: ENIGMA, 1996. 347 s. ISBN 80-85368-80-3.
  2. CULEK, Martin; GRULICH, Vít; LAŠTŮVKA, Zdeněk. Biogeografické regiony České republiky. [s.l.]: Masarykova univerzita Dostupné online. ISBN 9788021066939. DOI 10.5817/cz.muni.m210-6693-2013.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.