Hermína Vojtová

Hermína Vojtová se narodila v Příbrami do herecké rodiny. Otcem byl Alois Vojta-Jurný a matkou Amalie Vojtová roz. Němečková. V roce 1893 jí matka zemřela a dál žila s otcem a sourozenci.

Kolem roku 1906 nastoupila do svého prvního angažmá u divadelní společnosti V. Sieberta – Mělnického. V letech 1907–1923 působila v několika venkovských společností, např. u společnosti Jana Hodra, Marie Procházkové-Malé, Františka Laciny[2] a Josefa Burdy[3]. V letech 1923-1926 působila v Kladně a Ostravě, dvě sezony působila u společnosti J. E. Sedláčka[4] a od roku 1928 účinkovala na pražských předměstských scénách, např. v Divadle Komedie, holešovické Uranii, v Moderním divadle a v neposlední řadě krátce působila i v žižkovském paláci Akropolis. První tři roky po druhé světové válce hrála v obnoveném Novém divadle, od roku 1948 působila v souboru Divadle státního filmu[5], dále pak působila v letech 1952-1954 v Divadle S. K. Neumanna v Libni a od roku 1954 účinkovala v Divadle E. F. Buriana. V roce 1961 odešla do důchodu.

Ve filmu hrála od poloviny 20. let a vytvořila v českých filmech přes stovku ženských typů, nikdy však nevytvořila hlavní nebo titulní roli. Hermína Vojtová si zahrála v roce 1928 ještě v němém snímku, melodramatu Josefa Rovenského Životem vedla je láska.

Ojediněle se mihla i v československé televizi. Účinkovala v inscenaci Chudý Kejklíř a seriálu Hříšní lidé města pražského. V roce 1957 získala Hermína Vojtová vyznamenání Za vynikající práci.

Hermína Vojtová byla provdána za herce Františka Mayera (1899-1937). Z prvního vztahu, měla nemanželskou dceru Ninu provdanou Bartoňovou (1913-1996), která léta působila, jako učitelka v mateřské škole.

Hermína Vojtová dlouhá léta, žila v Jindřišské ulici v Praze, naproti hlavní poště, kde častými hosty, byli např. Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek aj. Ráda vařila i pekla, a o své hosty se dle vzpomínek pamětníků, vzorně starala.

Zemřela v Praze a byla pohřbena do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech[6].

• 1957 Za vynikajicí práci [7]