Třída PC-461

Třída PC-461 byla třída stíhačů ponorek námořnictva Spojených států z doby druhé světové války. Celkem bylo postaveno 362 plavidel této třídy. Za války jich bylo 24 přestavěno na dělové čluny. Po válce byla řada plavidel dodána americkým spojencům. Instalací minolovného vybavení na trup třídy PC-461 vzniklo 18 amerických minolovek třídy Adroit.

Třída PC-461
USS PC-815
Obecné informace
UživateléUS Navy
Brazilské námořnictvo
Dominikánské námořnictvo
Filipínské námořnictvo
Francouzské námořnictvo
Indonéské námořnictvo
Izraelské námořnictvo
Jihovietnamské námořnictvo
Námořnictvo Čínské republiky
Námořnictvo Korejské republiky
Kubánské námořnictvo
Mexické námořnictvo
Nigerijské námořnictvo
Nizozemské královské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Portugalské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Španělské námořnictvo
Thajské královské námořnictvo
Venezuelské námořnictvo
Uruguayské námořnictvo
Typstíhač ponorek
Lodě362[1]
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída SC-497
Nástupcetřída PCE-842
Technické údaje stíhače ponorek třídy PC-461
Výtlak280-414 t (standardní)
330-463 t (plný)
Délka51,8 m (čára ponoru)
52,9 m (max.)
Šířka7,06 m
Ponor2,36-3,3 m
Pohon2 diesely
Rychlost19-21 uzlů
Dosah3000 nám. mil při 12 uzlech (část 4000 při 12 uzlech)
Posádka59-65
Výzbroj(1941):
2× 76mm kanón (2×1)
3× 12,7mm kulomet (3×1)
2 vrhače, 2 skluzavky
(1943):
1× 76mm kanón
1× 40mm kanón
4× 20mm kanón (4×1)
2× Mousetrap (2×1)
2 vrhače, 2 skluzavky
Radarano
Sonarano
Technické údaje odvozených dělových člunů PGM
Výzbroj1× 76mm kanón
2–4× 40mm kanón (1–2×2)
6× 20mm kanón (6×1)
2× 60mm minomet (1×2)
2× 12,7mm kulomet

Pozadí vzniku

USS PC-815 během zkoušek

Roku 1938 byl zahájen vývoj nových eskortních plavidel pro doprovod pobřežních konvojů, která by nahradila zastaralou třídu Eagle. Požadována byla rychlost 22 uzlů a dosah 3000 námořních mil. Nejprve byly v letech 1939–1940 postaveny dva zkušební prototypy: USS PC-451 s dieselovým a USS PC-452 s turbínovým pohonem. Turbínový člun PC-452 byl rychlejší a měl lepší nautické vlastnosti, avšak neosvědčil se jeho pohon. Druhé plavidlo PC-451 mělo lépe řešený pohonný systém, avšak špatné nautické vlastnosti. Řešením se ukázala instalace dieselového pohonu na trup odpovídající člunu PC-452, přičemž vzhledem k nedostatku dostatečně výkonných motorů bylo akceptováno mírné snížení rychlosti. Sériová výroba a dodávky takto vzniklých stíhačů ponorek probíhaly od roku 1941.[2] Celkem bylo v několik sériích postaveno 362 plavidel této třídy (původně jich bylo objednáno 403, část objednávek ale byla zrušena). Série byly označeny PC-461 až PC-496 (36 ks), PC-542 až PC-627 (86 ks), PC-776 až PC-826 (51 ks) a PC-1077 až PC-1265 (189 ks). Na stavbě se podílelo celkem pět loděnic.[1]

Konstrukce

76mm kanón jihokorejského plavidla ROKS Sam Kak San

PC

PC byla obratná plavidla, byla však velmi nepohodlná na rozbouřeném moři.[3] Jednotlivé série se od sebe lišily výtlakem, výzbrojí a vybavením i svými výkony. Plavidla měla ocelový trup. Od roku 1942 byla vybavena sonarem, později také radary různých typů (SF, SO, SU, nebo SCR-517A). Základní konfiguraci výzbroje plavidel zařazených do služby od roku 1941 do počátku roku 1943 tvořily dva 76mm kanóny Mk.20/21, tři 12,7mm kulomety, dále dva vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Od roku 1943 byla výzbroj zásadně posílena. Nově ji tvořil jeden 76mm kanón, jeden 40mm kanón Bofors, tři až čtyři 20mm kanóny Oerlikon, dva salvové vrhače hlubinných pum Mousetrap Mk.20, které doplňovaly ještě dva vrhače a dvě skluzavky.[2]

Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2880 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala dle verze 19-21 uzlů. Dosah byl dle verze 3000-4800 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[2]

PGM

Dělový člun USS PGM-17

Celkem 24 rozestavěných plavidel bylo roku 1944 dokončeno v podobě dělových člunů určených pro boj s japonskými malými plavidly. Protiponorkové vybavení bylo demontováno a naopak hlavňová výzbroj výrazně posílena. Tvořil ji jeden dvouúčelový 76mm kanón, dva až čtyři 40mm kanóny, šest 20mm kanónů, dva 60mm minomety a dva 12,7mm kulomety.[2]

PC(C)

Celkem 35 plavidel bylo upraveno pro velení výsadkovým operacím. Odstraněny byly 40mm a 20mm kanóny. Dále bylo rozšířeno komunikační vybavení a přidány další kajuty pro posádku.[2]

Modifikace

  • PGM – Dělové čluny (24 ks).[2]
  • PC(C) – Velitelské lodě výsadkových operací. Přestavba 35 již existujících plavidel.[2]
  • Třída Adroit – Minolovky (18 ks). Později upraveny na hlídkové lodě typu PC.[2]

Uživatelé

Jihokorejský ROKS Chiri San
Jihokorejský ROKS Kum Kang San

Služba

Plavidla byla nasazena do druhé světové války, mimo jiné se podílela na vylodění ve Francii, na Iwo Jimě a Okinavě. Jejich nasazení pro ochranu přístavů a pobřežních konvojů pomohlo uvolnit cenné torpédoborce a eskortní torpédoborce pro důležitější mise.[1] Za války jich bylo sedm ztraceno. PC-496 a PGM-18 se potopily na mině, PC-558 potopila německá ponorka U-230, PC-1129 potopila japonská plavidla a PC-1603 kamikaze.[2] na PC-1139 sloužil do roku 1944 i hollywoodský herec Kirk Douglas, dokud nebyl zraněn při předčasném výbuchu hlubinné pumy.

Odkazy

Reference

  1. Submarine Chasers (SC) and (PC) / Patrol Craft Escort (PCE) / Patrol Craft Escort (Rescue) - (PCE(R) / Patrol Craft Sweepers (PCS) [online]. Navsource.org [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
  2. "PC" (173-ft) submarine chasers (1940-1945) "PGM" (173-ft) gunboats (1944-1945) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
  3. PC 173-Foot Submarine Chaser [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 186.Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994).
  5. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 343.
  6. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 190.
  7. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 262.
  8. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 270.
  9. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 16. (česky)Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994b)
  10. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 316.
  11. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 349.
  12. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 208.
  13. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 210.
  14. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994b, s. 44.
  15. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994b, s. 241.
  16. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994b, s. 248.
  17. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 20.Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1998).
  18. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 41.
  19. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 173.
  20. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 227.
  21. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 222.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu třída PC-461 na Wikimedia Commons
  • Submarine Chasers (SC) and (PC) / Patrol Craft Escort (PCE) / Patrol Craft Escort (Rescue) - (PCE(R) / Patrol Craft Sweepers (PCS) [online]. Navsource.org [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.