Filipínské námořnictvo

Filipínské námořnictvo je jednou ze složek ozbrojených sil Filipín. Tvoří jej cca 74 plavidel a 24 000 osob.[1] Má oddíl námořní pěchoty i svou leteckou složku. Spolupracuje s pobřežní stráží. Námořnictvo využívá pestrou směs starých a novějších plavidel. Filipínské válečné lodě nesou před jménem označení BRP.[1] Dlouhodobě se potýká s nedostatkem financí, což podvazuje jeho možnosti. V roce 2008 připustilo, že mu schází kapacita pro obranu Spratlyových ostrovů, o které vede spor několik států, včetně Čínské lidové republiky.[2]

Filipínské námořnictvo
Znak námořnictva
Znak námořnictva
ZeměFilipíny Filipíny
Vznik20. května 1898
Velikost2 fregaty
7 korvet
3 oceánské hlídkové lodě
37 hlídkových lodí
13 výsadkových lodí
Nadřazené jednotkyFilipínské ozbrojené síly

Stačí na pobřežní hlídkování, přepravu vojáků, potírání pašeráctví, nebo odstraňování živelních pohrom. Na druhé straně mu chybí řada klíčových schopností běžných pro námořnictva okolních států. Filipínská plavidla postrádají protiletadlové a protilodní střely, přičemž jejich schopnost likvidace min, nebo protiponorkového boje je velmi omezená.[3] Prochází však částečnou modernizací, mimo jiné zahrnující dvě výsadkové lodě třídy Makassar, dvě fregaty třídy HDF-3000, protilodní střely Spike-ER, nebo vůbec první dva protiponorkové vrtulníky AW159 Wildcat.[4]

Historie

Revoluční námořnictvo (1898–1901)

Filipíny byly až do konce 19. století španělskou kolonií.[5] Roku 1898 vypukla španělsko-americká válka, jejíž důležitou epizodou byla španělská prohra v bitvě v Manilské zátoce. Američané po ní potřebovali pomoc filipínských zastánců nezávislosti, a proto jim mimo jiné darovali člun z potopeného křižníku Reina Cristina. Plavidlo pojmenované Magdalo se stalo první lodí filipínského revolučního námořnictva, které doplnilo několik původně španělských ozbrojených parníků a obchodních lodí. Dne 20. května 1898 na něm byla vyvěšena filipínská vlajka. Toto datum je oslavováno jako den vzniku filipínského námořnictva.[6] Revoluční flotila se úspěšně zapojila do filipínské revoluce, po jejímž úspěchu byla vyhlášena Filipínská první republika. Nedokázalo však vzdorovat americké invazi roku 1898. Po filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických.[6]

Americkou kolonií (1901–1946)
Rajah Humabon (PS-11)

V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. V zemi získala vliv americká námořní tradice. Roku 1939 byly na Filipínách vytvořeny pobřežní obranné síly Off Shore Patrol (OSP), skládajících se z torpédových člunů Luzon (Q-111), Abra (Q-112) a Agusan (Q-113). Do konce roku byly dodány ještě dva čluny a třetí roku 1941. Poté vypukla druhá světová válka v Pacifiku, během které byly Filipíny okupovány Japonskem a OSP zaniklo.[7]

Po získání nezávislosti (od 1946)
Davao del Norte (PM-91)

OSP bylo 1. října 1945 reaktivováno, dále rozšiřováno a později se stalo základem obnoveného filipínského námořnictva. Filipíny získaly nezávislost roku 1946, v říjnu 1947 bylo OSP přejmenováno na Philippine Naval Patrol (PNP) a konečně 5. ledna 1951 na filipínské námořnictvo. Americká vojenská přítomnost však zůstala zachována, včetně velké námořní základny Subic Bay, což jim pomáhalo například během vietnamské války. Země obdržela rozsáhlou americkou vojenskou pomoc, včetně množství lodí pocházejících z doby druhé světové války.[8]

V 60.–80. letech se pozornost ozbrojených sil soustředila na potlačování komunistických povstání (např. na ostrově Mindanao). Prioritu měla armáda a letectvo, zatímco podfinancované námořnictvo provádělo blokádu, palebnou podporu a přepravu vojáků.[9] Největší posilu námořnictva v tomto období paradoxně znamenala plavidla námořnictva Vietnamské republiky, která uprchla po pádu Jižního Vietnamu roku 1975.[8]

V letech 1966–1986 zemi diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Americké námořnictvo a letectvo Filipíny opustilo až v 90. letech 20. století.[9] Americké rozhodnutí však vychýlilo rovnováhu sil v oblasti, kde bylo dlouhodobě napětí např. kvůli sporům o Spratlyovy ostrovy. Čína si činí nárok na 90% oblasti Jihočínského moře a své nároky prosazuje velmi asertivně. Filipínské námořnictvo bylo na počátku 90. let slabé a zastaralé, neboť jeho jádro stále tvořila druhoválečná plavidla na samé hranici životnosti.[8] Proto byl roku 1995 přijat zákon o modernizaci námořnictva.[9] Dle něj mělo námořnictvo získat tři fregaty, šest korvet, 12 oceánských hlídkových lodí a 12 raketových člunů. Také tento plán zůstal nenaplněn, stejně jako mnohé další a filipínské námořnictvo patří mezi nejslabší v oblasti. V 90. letech byly získány jen dvě výsadkové lodě třídy Bacolod City a série menších hlídkových člunů.[3] Dále byla po roce 2008 zařazena výsadková loď Tagbanua (AT-296), která se stala největší domácími loděnicemi postavenou válečnou lodí (původně jí byl dělový člun Aguinaldo).[3]

Další dílčí posílení nástalo po roce 2010. Námořnictvo nejprve získalo tři starší velké kutry třídy Hamilton, přičemž probíhá dodávka dvou velkých výsadkových lodí třídy Makassar a stavba dvou moderních fregat třídy HDF-3000.[3] Námořnictvo roku 2018 získalo svůj první specializovaný protiponorkový vrtulník AW159 Wildcat a má objednány též protilodní střely Spike-ER.[4] Díky podpoře Japonska navíc od roku 2016 probíhá dodávka 10 nových hlídkových lodí třídy Tubbataha pro pobřežní stráž.[3]

Přinejmenších od 90. let by filipínské námořnictvo chtělo získat vlastní ponorky, avšak neúspěšně. Mezitím je začala provozovat řada okolních zemí (Vietnam, Singapur, Malajsie aj.).[10]

Složení

Fregaty
José Rizal (FF-150)

Korvety
Apolinario Mabini (PS-36)
Rizal (PS-74)
  • Třída Peacock
    • Emilio Jacinto (PS-35)
    • Apolinario Mabini (PS-36)
    • Artemio Ricarte (PS-37)

Oceánské hlídkové lodě
Gregorio del Pilar (FF-15)
  • Třída Hamilton
    • Gregorio del Pilar (PS-15, ex FF-15) – vlajková loď
    • Ramon Alcaraz (PS-16, ex FF-16)
    • Andres Bonifacio (PS-17, ex FF-17)

Hlídkové lodě

Výsadkové lodě
Tarlac (LD-601)
Bacolod City (LC-550)

Plánované akvizice
  • Třída Shaldag (9 ks) – Objednány v rámci programu Fast Attack Interdictor Craft-Missile (FAIC-M). Část z nich ponese řízené střely Spike NLOS.
  • Dvě 3200tunové raketové korvety od jihokorejské loděnice Hyundai Heavy Industries (HHI).[11]

Letadla

Odkazy

Reference
  1. Philippines [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-03. (anglicky)
  2. Philippine Navy [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Philippine Navy History - Modernization [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Philippine Navy to receive first ASW helicopter, Spike ER missiles in 2018 [online]. Jane's [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. (anglicky)
  5. Philippine Navy History - Origins: 1892-1897 [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Philippine Navy History - 1898-1901: The Philippine Revolutionary Navy [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Philippine Navy History - 1939-1941: The Off Shore Patrol (OSP) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  8. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 260.
  9. Philippine Navy History - 1945-1995: Revival of the Off Shore Patrol and the Philippine Navy [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Will the Philippines Ever Realize its Submarine Dream? [online]. The Diplomat, rev. 201-02-24 [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
  11. South Korea’s HHI to Build Two New Corvettes for the Philippine Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2021-12-28 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.