Námořnictvo Korejské republiky

Jihokorejská válečná loď Paktusan, původně americký stíhač ponorek typu PC.

Moderní jihokorejské námořnictvo vzniklo po porážce Japonského císařství, dlouhodobě okupujícího Korejský poloostrov, ve druhé světové válce. V jižní části poloostrova, osvobozené americkou armádou, vznikl proamerický režim, který začal budovat své vlastní ozbrojené síly. Námořnictvo bylo založeno v roce 1948 a námořní pěchota o rok později. V roce 1949 námořnictvo čítalo celkem 7500 mužů a provozovalo 34 menších plavidel, pocházejících převážně z přebytků amerického námořnictva.[3] Brzy nato se námořnictvo aktivně zapojilo do korejské války. Rivalita dvou států, ležících na korejském poloostrově, přitom ovlivňovala jihokorejskou obrannou doktrínu i v následujících dekádách. Také vojenská spolupráce USA a Korejské republiky přetrvává dodnes.

V 50. letech námořnictvo dále posilovalo, například získalo pět fregat americké třídy Tacoma, dvě fregaty třídy Cannon, devět hlídkových člunů PCE, devět stíhačů ponorek PC, čtyři torpédové čluny PT, 22 tankových výsadkových lodí LST a 12 výsadkových lodí LSM.[4]

V průběhu 60. let získalo jihokorejské námořnictvo své první torpédoborce, pocházející z amerických přebytků. Jednalo se o tři jednotky třídy Fletcher, dodané v letech 1963-1968 a dva torpédoborce třídy Gearing po modernizaci FRAM II (v následujících letech výrazně modernizované). Doplnily je ale i další plavidla, například druhoválečné eskortní torpédoborce a fregata Chung Nam americké třídy Rudderow. Domácí loděnice už však zahájily například stavbu domácích hlídkových člunů třídy Paek Tu. Námořnictvo se v té době opět dočkalo operačního nasazení, tentokrát ve vietnamské válce.

Torpédoborec třídy KD-II

Léta sedmdesátá byla poslední, ve kterých tvořily hlavní přírůstky námořnictva postarší americká plavidla, především pět torpédoborců třídy Gearing modernizovaných v programu FRAM I, které dostaly moderní výzbroj i výstroj, včetně protilodních střel Boeing Harpoon a obranných systémů Phalanx CIWS.[5]

Korejská republika však v té době měla již dost sil k produkci vlastních větších válečných lodí. V 80. letech tak zahájila modernizační programy, které měly především zlepšit možnosti ničení ponorek, kterých měly hlavní rivalové, KLDR a ČLR, značné množství.[1] Vzniklo tak několik nových domácích tříd, například fregat třídy Ulsan, korvet tříd Pchohang a Tonghe.[6]

V 90. letech byly zahájeny programy stavby moderních válečných lodí, které definitivně nahradily starší plavidla a dnes tvoří jádro námořnictva. Na počátku 90. let byl zahájen program stavby moderních raketových torpédoborců (KD - Korean Destroyer), v němž bylo doposud dokončeno 11 lodí ve třech třídách (KD-I, KD-II a KDX-III), z nichž třída KDX-III představuje plavidla s výtlakem přes 10 000 tun, vybavená pokročilým americkým zbraňovým systémem Aegis.[1]

Dále jihokorejské námořnictvo zahájilo stavbu licenčních německých ponorek. Nejprve šlo o devět člunů typu 209[7], které v současnosti doplňují nové čluny typu 214. Výsadkové síly naopak získaly čtyři tankové výsadkové lodě třídy Gojunbong a vrtulníkovou výsadkovou loď třídy Dokdo.

• Třída Sejong the Great (KD-III) – druhá série raketových torpédoborců (3 ks)
• KDDX – nová generace raketových torpédoborců.[8]
• Třída Dosan Ahn Chang-ho (KSS-III) – ponorky (8 ks)
• Třída Tegu – fregaty (8 ks)
• Třída FFX-III – fregaty (6 ks)
• Třída Nampcho (MLS-II) – minonosky (4–5 ks)
• Třída Jangjang - minolovka (2 ks)
• Kanghwado (ASR-22) – záchranná loď ponorek[9]
• LPX-II - lehká letadlová loď o výtlaku 30 000 t schopná provozu kolmo startujících letounů F-35B Lightning II. Do dlouhodobých plánů námořnictva byla zařazena v červenci 2019.[10] Objednáno bylo 20 kusů F-35B.[11]

Vrtulník UH-60

• Vrtulníky
  • Sikorsky UH-60 Black Hawk
  • Westland Lynx
  • Aérospatiale Alouette III
• Letadla
  • Lockheed P-3 Orion
  • Reims-Cessna F406