Nigerijská občanská válka

Napjatá situace byla v Nigérii již od jejího vzniku v roce 1960. Hlavními příčinami sporů byly boje o moc v rámci federální struktury mezi etnickými skupinami. Hlavními etniky, žijícími v této africké zemi, jsou Hausové – muslimové žijící na severu země, Jorubové žijící na západě a křesťanští Igbové, obývající jihovýchod země.

15. ledna 1966 došlo k neúspěšnému vojenskému převratu, při kterém byli zavražděni přední nigerijští politici, mezi nimi i ministerský předseda. Parlament pověřil igboského generála Johna Thomase Aguyi-Ironsiho, aby obnovil pořádek. Ten však v zemi nastolil vojenskou diktaturu a jmenoval pro každou oblast vojenského guvernéra. Tím, že v nejvyšších funkcích byli Igbové, se rozšířily obavy mezi obyvateli Severní oblasti (Hausy) a vyústily v pogromy proti Igbům. 29. června 1966 byl při dalším vojenském puči generál Ironsi zavražděn a v čele nové vojenské vlády stanul podplukovník (a později generál) Yakubu Gowon.

Gowon uchopením moci vrátil Nigérii federální zřízení a propustil některé vězněné politiky. K vypracování nové ústavy byla svolána celonigerijská ústavní konference, která měla řešit mj. etnické problémy či nové administrativní členění federace. Do každé z těchto oblastí byl dosazen vojenský guvernér. Na východě to byl plukovník Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu, který však Gowona neuznával jako vrchního velitele armády a usiloval o co největší autonomii Východní oblasti. V rostoucím napětí mezi guvernérem východní oblasti a představiteli Gowonova režimu bylo nesnadné uspořádat schůzku, na které by se tato situace vyřešila. Na začátku ledna 1967 se obě strany setkaly v ghanském městě Aburi. Gowon i Ojukwu jednání považovali za úspěšná, situace se však nezlepšila. Spíše naopak.

Podvyživená žena během války na konci 60. let

Ojukwu prohlásil Východní oblast za Republiku Biafru a zrušil svazky s Nigérií. Spoléhal na to, že v Biafře jsou tři čtvrtiny nigerijských ropných zdrojů a že tím pádem bude podporován zahraničními státy. K dalším propagandistickým účelům využíval faktu, že Igbové jsou křesťanského vyznání a těžil z předsudků vůči muslimům. Mnoho afrických politiků však rychle pochopilo, že za sebeurčením Igbů stojí vážné nebezpečí a to v podobě územní celistvosti jiných států subsaharské Afriky, v nichž také existují etnické problémy.

V červenci 1967 začala občanská válka. Nigérie, která na ni nebyla připravena, byla během prvních tří týdnů zaskočena biafarskou ofenzívou. Teprve v srpnu se ji podařilo zastavit postup separatistických jednotek. Postupem času však lépe vyzbrojená a početnější nigerijská armáda získala zpět ztracená území, vpadla do Biafry a dobyla hlavní město Enugu. Válka přinášela stále větší ztráty na lidech i materiálu. Vážným problémem byli také uprchlíci a nedostatek potravin. Nigérie uzavřela východní hranici s Kamerunem a zesílila hospodářskou blokádu.

Ojukwu však odmítl kapitulovat a dál vedl uvnitř své země guerillovou válku. Vojensky byl pád Biafry jen otázkou času. V květnu 1968 probíhala v Kampale jednání mezi Nigérií a Biafrou, na nichž federální zástupci žádali ukončení bojů. Ojukwu však odmítl. Na pomoc hladovějícímu obyvatelstvu byly zorganizovány humanitární akce. Nigerijská vláda později zakázala veškeré lety do Biafry. V dubnu v Monrovii a v srpnu v Kampale 1969 proběhla další neúspěšná jednání. Biaferští vojáci byli v zoufalé situaci. 11. ledna 1970 Ojukwu uprchl do Pobřeží slonoviny a o 2 dny později přijal Gowon kapitulaci.