Štětín

Štětín (pol. Szczecin, výslovnost [ˈʃtʃɛtɕin]IPA, něm. Stettin) je město (a přístav) položené na Odře v severozápadním Polsku, hlavní město Západopomořanského vojvodství a historická metropole Pomořanska. Město bylo založeno slovanskými osadníky nejspíše již v 7. století, avšak městská práva získal v roce 1243. Do počátku 16. století ve Štětíně dominovala polština, ale ještě v tomtéž století docházelo k rapidní germanizaci tamního obyvatelstva. Žije zde přibližně 404 tisíc[1] obyvatel. Rozloha města je 301 km².

Štětín
Szczecin
Štětín

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice53°25′29″ s. š., 14°33′19″ v. d.
Nadmořská výška-0,1 až 130,9 m n. m.
StátPolsko Polsko
VojvodstvíZápadopomořanské
Okresměstský okres
Administrativní dělení4 městské části
Štětín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha301 km²
Počet obyvatel403 833 (2017)[1]
Hustota zalidnění1 341,6 obyv./km²
Etnické složeníPoláci
Náboženské složeníkřesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaPiotr Krzystek
Oficiální webwww.szczecin.pl
Adresa obecního úřadupl. Armii Krajowej 1
Telefonní předvolba(+48) 91
PSČ70-018 až 71-871
Označení vozidelZS a ZZ
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členění města

Město o rozloze 300,55 km² se od roku 1990 člení na 4 městské čtvrti (dzielnice): Północ, Prawobrzeże, Śródmieście a Zachód. Každá čtvrt se člení na menší části, sídlišti (osiedla). Mezi největší městské sídlišti Štětína patří (dle počtu obyvatel) Pogodno, Gumieńce, Niebuszewo-Bolinko a Pomorzany. Naopak nejmenší městské sídlišti jsou Międzyodrze-Wyspa Pucka, Głębokie-Pilchowo, Żydowce-Klucz a Golęcino-Gocław. Dle katastrální výměry jsou největšími městskými sídlišti Dąbie, Międzyodrze-Wyspa Pucka, Płonia-Śmierdnica-Jezierzyce a Wielgowo-Sławociesze-Zdunowo, nejmenšími pak Śródmieście-Zachód a Centrum.

Etymologie

Vlastní název Štětína je slovanského původu. Středověké písemné historické prameny jsou poměrně vzácné a je obtížné vyvozovat konkrétní závěry. Dříve se název města odvozoval ze slova štětina. Novější studie jej odvozují od slova „szczyt”,[2] které znamenalo ve staré polštině štít s příponou „-in” (Szczycin).[3] Podle středověkých kronik bylo město vystavěno na třech kopcích. Z těchto vrchů vzniklo pojmenování Szczytno. Marian Gumowski z nápisů na středověkých městských pečetích četl původní název města "Szczycin".[4] Podle jiné teze název pochází ze staroněmeckého slova „stette“, což znamená „pevnost“. V historii Štětín několikrát změnil název. Nejstarší název Stetin pochází z roku 1133, v roce 1188 Stetyn, v 1251 Stitin nebo také Stitinum, Stitin, Stetina a Stittin.[5] Dříve se názvem „Stary Szczecin“ (Alten Stettin) odlišovalo staré město od Nového Štětína (polsky Nowy Szczecin), tedy Szczecinka (1. pád Szczecinek). Polským předválečným exonymem byl "Szczecin" (1890, 1938), oficiálně přijatý v roce 1946 po polské anexi východních území Německa.

Historie

Plán města (1630)

Nejstarší sídlo zde měl v 6. až 5. století př. n. l. lid lužické kultury. Středověké slovanské osídlení na Zámecké hoře se datuje do 7. století. V roce 967 kníže Měšek I. z rodu Piastovců toto sídlo připojil k Polsku. Roku 1007 se šttínští vzbouřili proti vládě Boleslava Chrabrého. Od roku 1234 přešlo město pod vládu Svaté říše římské.

Československý Štětín 1919–1956

V letech 1919–1957 byla část Štětína pronajata Československu. Pronájem části Štětína od Německa byl důsledek postavení Československa na straně vítězů 1. světové války. Z právního hlediska bylo Československo s Německem ve válečném stavu od 28. 10. 1918 (vznik Československa) až do jeho kapitulace 11. 11. 1918. V této době došlo i k bojům německé armády s československými legiemi na západní frontě ve Francii u Terronu a Vouziers.

Německo v rámci mírové smlouvy z Versailles (podepsána dne 28. 6. 1919), kromě toho, že uznalo Československo v jeho historických hranicích, tj. včetně německých separatistických pohraničních útvarů Deutschböhmen, Böhmenwaldgau, Sudetenland a Deutschsüdmähren a vnitřních německojazyčných enkláv Iglau (Jihlava), Brünn (Brno) a Olmütz (Olomouc), odstoupilo Československu dne 10. 1. 1920 ze svého území slezské Hlučínsko a roku 1919 pronajalo část svých přístavů Štětín a Hamburk (Moldauhafen) na 99 let Československu. V rámci téže smlouvy byly v Německu internacionalizovány vodní toky vedoucí k těmto přístavům. Německo nesmělo zasahovat do provozu plavidel a mohlo zasáhnout pouze v případě ohrožení jeho práv.

Své části Štětína se Československo vzdalo v roce 1956 ve prospěch Polska. Polsko naproti tomu roku 1957 odstoupilo Československu území v Krkonoších (obec Mýtiny), u Karviné (dnes jsou obě území součástí České republiky) a v Pieninách (dnes součást Slovenska) vše o celkové rozloze 3,7 km².

Vzdělání

Veřejné univerzity

První vysoká škola ve Štětíně byly založeny v 20. století.

Veřejné akademie

  • Námořní akademie ve Štětíně založena 1968

Soukromé školy

  • Vysoká škola veřejné správy ve Štětíně
  • Vysoká škola ekonomie a turistiky
  • Vysoká škola humanitních studií TWP
  • Vysoká škola pedagogiky TWP
  • Vysoká škola evropské integrace ve Štětíně
  • Vysoká škola cizích jazyků
  • Vysoká škola technická a ekonomická ve Štětíně
  • Vysoká škola teologie a humanitních věd
  • Štětínská vysoká škola – Collegium Balticum
  • Vysoká odborná škola „Oeconomicus“ PTE
  • Vysoká škola managementu
  • Západopomořanská obchodní škola ve Štětíně

Galerie

Sport

Osobnosti

Partnerská města

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Włodzimierz Kwaśniewicz: 1000 słów o broni białej i uzbrojeniu ochronnym. Warszawa: Wydawnictwo Ministerstwa Obrony Narodowej, 1981, s. 243. ISBN 83-11-07666-9.
  3. Stanisław Rospond: Słownik etymologiczny miast i gmin PRL. Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1984, s. 380–381. ISBN 83-04-01090-9.
  4. Dzieje Szczecina. T. 1, Pradzieje Szczecina. Poznań: Państowe Wydawnictwo Naukowe, 1983, s. 15–16. ISBN 83-01-04343-1.
  5. Dzieje Szczecina. T. 1, Pradzieje Szczecina. Poznań: Państowe Wydawnictwo Naukowe, 1983, s. 14. ISBN 83-01-04343-1.
  6. Tennis, Music & Art Festival

Související články

Externí odkazy

Panoráma Štětína z mostu Trasy Zamkowej
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.