Bremerhaven

Nejstarší písemné zmínky o osídlení na území Bremerhavenu jsou z roku 1139 (vesnice Geestendorf a Wulsdorf). Od roku 1275 je známo sídlo Lehe, ležící severně od Geeste, které mělo maloměstská práva a místní význam jako sídlo úřadu a tržní místo. Oblast kolem ústí řeky Geeste byla dlouho předmětem střetu zájmů města Brémy a brémského arcibiskupství. V roce 1648/54 se dostalo toto území (i s celým arcibiskupstvím) pod Švédskou svrchovanost. Později ho krátce ovládali Dánové, pak se stalo součástí království Hannover.

Pomník na počest zakladatele Bremerhavenu Johanna Smidta

V průběhu 18. století se ukázalo, že přístav v samotných Brémách kvůli rostoucímu zapísčení Vezery už městu nestačí, bylo třeba založit nový. V roce 1827 se Brémám podařilo od hannoverského království odkoupit území při jejím ústí (kupní smlouvu podepsali 11. ledna hannoverský král Ernst August I. a brémský starosta Johann Smidt, ten je tedy považován za zakladatele Bremerhavenu a má ve městě i svůj pomník) a zde pak byl roku 1830 dokončen starý přístav (Alter Hafen). V roce 1837 byl zaveden předběžný obecní řád pro Bremerhaven.

V roce 1845 byl hannoverským královstvím jižně od Bremerhavenu založen konkurenční přístav, od roku 1847 nazývaný Geestemünde. Mezi lety 1848 a 1852, v průběhu šlesvicko-holštýnské války, zde byla zbrojnice německého loďstva. Roku 1851 byla Bremerhavenu udělena městská práva.

Už rok předtím se z Geestemünde stala venkovská obec. Mezi lety 1861 a 1905 se území Bremerhavenu postupně zvětšovalo.

Mapa Bremerhavenu z roku 1849

Kresba zachycující bremerhavenské tržiště (dnešní Theodor-Heuss-Platz) kolem roku 1880; pohled na západ, směrem ke starému přístavu

Velký vliv na hospodářský rozvoj města měl lodní dopravce Norddeutscher Lloyd. Bremerhavenský nový přístav (Neuer Hafen) se tak v roce 1858 stal výchozím bodem parníkového spojení s New Yorkem. Později přibyly linky do měst Baltimore a New Orleans. Roku 1862 byl Bremerhaven dráhou spojen s Brémami.

Roku 1854 byl podle architekta Simona Loschena postaven maják, o rok později byl vysvěcen „pamětní kostel starosty Smidta“ (Bürgermeister-Smidt-Gedächtniskirche), rovněž projektovaný Loschenem. Kostel byl dokončen v roce 1870. Roku 1867 bylo založeno divadlo.

11. prosince 1875 došlo k takzvané "Thomasově katastrofě" (Thomas-Katastrophe). Kanaďan William King Thomas chtěl na otevřeném moři pomocí bomby vyhodit do vzduchu emigrantskou loď Mosel, aby mu bylo vyplaceno pojistné za jeho údajně cenné zboží. K výbuchu ale došlo už při nakládání lodi. Výsledkem bylo 81 mrtvých a asi 200 zraněných. Thomas pak byl zatčen policií a spáchal sebevraždu.

V roce 1880 stanul v čele města primátor, tím získal Bremerhaven faktickou nezávislost na Brémách. Ve stejné době byla obci Lehe udělena městská práva. V roce 1883 byl Bremerhaven propojen s Brémami pomocí telefonu. Tehdy šlo o nejdelší telefonní vedení v celém Německu.

Od roku 1889 je blízká obec Geestendorf součástí Geestemünde.

Od roku 1897 zde Norddeutscher Lloyd začal provozovat svůj rychlý parník Kaiser Wilhelm der Große (pojmenován po císaři Vilémovi I.), který později získal ocenění Modrá stuha Atlantiku za nejrychlejší přeplutí Atlantského oceánu (v obou směrech). Do roku 1907 přibyly další tři parníky: Kronprinz Wilhelm (modrá stuha ve směru z Evropy), Kaiser Wilhelm II. (také dostal modrou stuhu, ale v opačném směru) a Kronprinzessin Cecilie.

Roku 1913 získala obec Geestemünde městská práva (kreisfreie Stadt - „město na úrovni okresu“), v té době měla asi 27 000 obyvatel. Stejný titul získalo v roce 1920 i sousední město Lehe.

Bürgermeister-Smidt-Gedächtniskirche

Divadlo (Stadttheater Bremerhaven)

V roce 1924 došlo ke sloučení měst Lehe (kolem 40 000 obyvatel) a Geestemünde (asi 30 000 obyv.) do nového města Wesermünde, které mělo tedy kolem 70 000 obyvatel, bylo součástí pruské provincie Hannoversko a zcela obklopovalo Bremerhaven.

V letech 1929 a 1930 získaly Modrou stuhu další parníky - Bremen a Europa.

V roce 1938 byla oblast bremerhavenského přístavu připojena k Brémám a o rok později, 1. listopadu 1939 se zbytek Bremerhavenu spojil s Wesermünde a vzniklo jedno velké město s názvem Wesermünde.

Budova AWI (Alfred-Wegener-Institut) v oblasti starého přístavu

Během války bylo město značně poničeno, mnoho obyvatel zemřelo. V roce 1947 bylo rozhodnuto o sloučení měst Brémy a Wesermünde do jedné spolkové země, krátce potom rozhodla zemská vláda o přejmenování Wesermünde na Bremerhaven. V následujících letech sloužil Bremerhaven jako zásobovací přístav pro USA („Port of Embarkation“).

Velký maják z roku 1854 („Loschenturm“) u nového přístavu

Na základě hospodářských plánů "Bremerhaven 1958" uložil magistrát profesoru Ernstu Mayovi úkol vypracovat územní plán pro celé město. Plán byl doplněn hospodářskou zprávou profesora Isenberga a dopravním posudkem profesora Leibbrandta. Bremerhaven se i v dalších letech rozvíjel jako přístav.

Začátkem roku 1970 vznikla budova Columbus-Center (nákupní středisko, byty). V roce 1973 zde bylo (podle Hanse Scharouna) postaveno Německé námořní muzeum ("Deutsches Schiffahrtsmuseum"), nejvýznamnější svého druhu v celém Německu. Od roku 1975 funguje bremerhavenská vysoká škola, která se od té doby neustále rozvíjí. Gottfried Böhm navrhl centrální budovy. V roce 1980 byl založen institut pro polární a mořský výzkum, pojmenovaný podle vědce Alfreda Wegenera - "Alfred-Wegener-Institut".

Roku 2005 vznikl "Deutsches Auswandererhaus", německé muzeum vystěhovalectví. O čtyři roky později byl otevřen Klimahaus Bremerhaven.