Svatý Zikmund

Zikmund byl synem burgundského krále Gundobada a žákem Avita z Vienne, chalcedonského biskupa z Vienne, který odvrátil Zikmunda od ariánské víry burgundských předků.[1] Ve Valais v roce 515 založil klášter zasvěcený svatému Mauriciovi.[2] Následující rok se stal králem Burgundů.

Podle Řehoře z Tours se Zikmund oženil s Ostrogotou, dcerou ostrogótského krále Theodoricha Velikého.[3] V manželském svazku se narodil syn Sigerich. Po smrti Ostrogóty se ovdovělý Zikmund znovu oženil a jeho druhá manželka „nevlastního syna týrala a urážela ho“.[4] Když o svátku roku 517 viděl Sigerich svou nevlastní matku oblečenou ve slavnostních šatech své zesnulé matky, zvolal, že není hodna je nosit. Podle burgundského práva měly šaty jeho matky připadnout jeho sestře Suavegottě. Královna přesvědčila Zikmunda, aby se vypořádal se svým synem. Tvrdila, že Sigerich plánoval Zikmundovu vraždu, aby se zmocnil a také si údajně činil nároky na Ostrogótské království jeho dědečka Theodoricha Velikého. Zikmund nařídil, aby syna v opilosti vzali a utopili ho ve studni.[5] Poté přemožený výčitkami svědomí, se stáhl do kláštera, který založil. Zde žil mnišským životem a modlil se, aby mu bylo odpuštěno.[5]

V roce 523 se Chrodechilda, dcera Chilpericha II. Burgundského, kterého v roce 493 zavraždil Zikmundův otec Gundobad, chtěla pomstít za vraždu svého otce a tak podněcovala své syny proti Zikmundovi, čímž vyvolala mezi Burgundy občanskou válku, která vedla k Zikmundovu sesazení, uvěznění a následující rok k jeho zavraždění. V roce 523 napadli království Burgundů čtyři franští králové, Chlodomer, Childebert I., Chlothar I. a Theuderich I., děti franského krále Chlodvíka I. a Chrodechildy. Zikmund spolu s bratrem Godomararem vedli burgundskou vojsko proti franským králům, ale bitvu prohráli. Godomar uprchl, zatímco si Zikmund oblékl mnišský hábit a ukryl se v cele poblíž svého opatství. Byl zajat Chlodomerem, králem Aureliana, sťat a jeho tělo bylo vhozeno do studny.[6] Spolu se Zikmundem byla zavražděna i jeho manželka a jejich děti.[5]

V roce 535 byly Zikmundovy ostatky vyzvednuty ze studny v Coulmiers a pohřbeny v opatství Saint Maurice d'Agaune ve švýcarském kantonu Valais. Nakonec byl kanonizován. Do dnes se dochovala korespondence mezi Zikmundem a Avitem z Vienne, který byl básníkem a jedním z posledních mistrů klasického literárního umění.

V roce 1366 převezl císař Svaté říše římské Karel IV. Zikmundovy ostatky do Prahy[6], kde Zikmund byl postupem času vnímán jako patron Království českého, nyní Česka.[7] Relikviář svatého Zikmunda je také v polském Płocku

Karel IV. dal světcovo jméno jednomu ze svých synů, pozdějšímu uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému, který byl zároveň i českým králem a císařem Svaté říše římské. V roce 1424 Zikmund na počest svatého Zikmunda nechal v Budíně postavit kostel. Téhož roku odvezl ostatky svatého Zikmunda z Prahy do uherského Varadína, aby je ochránil před vzbouřenými husity.[8]

Jeho svátek se ve světě slaví 1. května a v Česku 30. dubna. V Polsku je svatý Zikmund patronem města Płock a v Itálii patronem města Cremona.