Gondioch

Gondioch také Gunderich či Gundowech (5. století^? - 473^?) byl králem Burgundů. Kolem roku 436 ve vládě vystřídal svého domnělého otce Gundahara.[2]

V roce 406 za vlády krále Gundahara překročili Burgundové v okolí Mohuče řeku Rýn a se svolením římského císaře Honoria se usadili na jeho levém břehu. Gundaharovy násilné pokusy rozšířit království Burgundů směrem na západ, přivedly o 30 let později Gundahara do konfliktu s Římany.[3] V roce 435 římský generál Flavius Aetius s hunskými pomocnými jednotkami království Burgundů napadl, Gundahar byl v boji zabit a hlavní burgundské sídlo ve Wormsu bylo hunskými jednotkami zničeno.[3]

Většina přeživších Burgundů se vzdala a připojila se k Římanům jako pomocná jednotka pod vedením jejich nového krále Gondiocha. v roce 443 Flavius Aetius Burgundy usadil jako foederaty v západním Švýcarsku a Sapaudii, kde měli za úkol bránit Galii proti rostoucí síle Alamanů. Tato osada se nacházela na území dnešní Ženevy a byla základem nového království Burgundů.

V roce 451 se Gondioch spojil s Flaviem Aetiem v bitvě na Katalaunských polích proti Attilovi. V roce 457 potlačil povstání v Lyonu a převzal město v rozporu s podmínkami dohodnutými s Římany. V reakci na to císař Maiorian s pomocí Flavia Aetia vyhnal Gundiocha z města.[4] Po smrti císaře v roce 461 Gondioch obnovil svou expanzivní politiku a zmocnil se provincií Gallia Lugdunensis (nyní Burgundsko) a v roce 463 Gallia Viennensis (údolí Rhôny).

Po smrti Flavia Aetia v roce 454 se Gondioch oženil se sestrou gótského generála Ricimera, v té době vládnoucího Západořímské říši. Jeho vnučkou byla královna Chrodechilda, manželka Chlodvíka I.[5]

V roce 472 Gondiocha ve vládě nahradil jeho mladší bratr Chilperich I. Po smrti Chilpericha I., bylo království Burgundů rozděleno mezi syny Gondiocha: Gundobada, Godegisela, Chilpericha II. a Godomara II.[pozn. 1]