Smrt a státní pohřeb Leonida Brežněva

Oznámení Ústředního výboru o smrti Leonida Brežněva

Brežněv trpěl od roku 1974 vážnými zdravotními obtížemi, k nejzávažnějším patřily choroby srdce, leukemie, rakovina čelisti, emfyzém a oběhová choroba; všechny ještě zhoršovalo silné kouření a nadváha. Měl implantován kardiostimulátor. Domněnky o Brežněvově smrti se objevovaly od poloviny sedmdesátých let; chyběl na významných setkáních, kde jeho přítomnost předpokládal protokol, a kolovaly zvěsti o zhoršujícím se zdravotním stavu.[1] V roce 1982 se Brežněv objevoval na veřejnosti jen zřídka a obvykle byl obklopen lékaři, ačkoli sovětská vláda tvrdila, že není nemocen. V květnu 1982 utrpěl několik záchvatů, ale až do smrti odmítal opustit úřad a trval na tom, že není nemocen. Ve středu 10. listopadu zemřel na infarkt. Byl mu vypraven státní pohřeb a byl pohřben na nekropoli u Kremelské zdi na Rudém náměstí po pěti dnech státního smutku.[2]

První náznak o Brežněvově úmrtí se dostal k sovětské veřejnosti v 19:15 moskevského času, kdy byl změněn televizní program a namísto popového koncertu byl uveden dokument o V. I. Leninovi. Ve zpravodajství Vremja byli komentátoři oblečeni ve tmavých oblecích namísto jejich obvyklého neformálního oblečení.

Ponejprv se lidé domnívali, že zemřel Andrej Kirilenko, který o několik dnů dříve chyběl na oslavách 65. výročí říjnové revoluce (zemřel v roce 1990). Brežněv se totiž při oslavách Říjnové revoluce po delší době na veřejnosti objevil a lidé se shodli, že vypadá lépe, než dříve.[3]

Další změny televizního programu následovaly, program narušil neplánovaný pořad vzpomínek na válku a náhrada hokejového zápasu na druhém programu Patetickou Petra Iljiče Čajkovského. Brežněvova smrt byla oznámena ve čtvrtek 11. listopadu v deset hodin ráno současně v rozhlase a v televizi.[4] Se slzami v očích v 11 hodin dopoledne přečetl Igor Kirillov oznámení v televizi.

Západní komentátoři o Brežněvově smrti spekulovali od chvíle, kdy nepodepsal gratulaci adresovanou prezidentu Josému Eduardu dos Santosovi ke Dnu nezávislosti Angoly (11. listopad). To bylo naprosto zřejmé porušení protokolu, a protože Brežněv podepsal všechny předchozí telegramy adresované hlavám spřátelených států, chybějící podpis vzbudil podezření. Zpoždění v oznámení smrti generálního tajemníka bylo některými západními komentátory vyhodnoceno jako boj v sovětském vedení o nástupce. Jako nejpravděpodobnější kandidát na uvolněný post se jevil Konstantin Černěnko.[2]

Dne 11. listopadu byl Jurij Vladimirovič Andropov zvolen předsedou komise pro organizaci, řízení a přípravu Brežněvova pohřbu. Pro západní komentátory to byl signál, že Andropov je nejpravděpodobnějším kandidátem na uvolněnou funkci.

Během pohřbů sovětských představitelů se udržoval zvyk nosit za rakví jejich vyznamenání na sametovém polštáři.[5] Obvykle byl úkol svěřován starším důstojníkům, každý z nich nosil na polštáři jedno vyznamenání.[5] Ale Brežněv během svého života obdržel více než dvě stovky vyznamenání, proto jich na polštáři bylo více.[5] Nakonec rakev doprovázelo 44 osob.[5]

Brežněvovu dceru Galinu, která se nacházela v nemilosti, soustavně střežili dva statní osobní strážci. Brežněvův nástupce ve funkci generálního tajemníka Andropov se údajně při kondolenci manželce Viktoriji obrátil ke Galině zády. Později se Time k události z roku 1982 vrátil a uvedl, že Andropov objal nejen Viktoriji, ale obě ženy.[6] Tak či onak, Galina se během patnáctiměsíční Andropovovy vlády přestala objevovat na veřejnosti. Na pohřbu Andropov vychvaloval Brežněvovy zásluhy v „boji za uvolnění mezinárodního napětí a omezení hrozby jaderné války“ a politiku détente. Významný člen Politbyra Andrej Kirilenko se při setkání s Viktorijí rozeštkal.[6]

Hrob Leonida Brežněva u Kremelské zdi

V den pohřbu 15. listopadu moskevská policie neprodyšně uzavřela centrum města.[7] Široké ulice byly přísně střeženy policií a vojáky moskevské posádky. Vojáci, kteří stáli před Domem odborů, měli na pažích černě olemované rudé pásky. Dům odborů byl vyzdoben rudými vlajkami a dalšími komunistickými symboly.[7] Brežněvovo tělo bylo v Domě odborů vystaveno po tři dny. Na třetí den byla rakev naložena na dělostřeleckou lafetu taženou olivově zeleným armádním obrněným vozidlem BRDM-2. Před taženou rakví byly neseny desítky smutečních věnců, stejně jako Brežněvova vyznamenání, nesená příslušníky Sovětské armády a truchlícími. Průvod směřoval k Leninovu mauzoleu na Rudém náměstí, kde pronesli smuteční řeč Andropov, ministr obrany Ustinov, prezident Akademie věd Alexandrov a tovární dělník.[8] Po ukončení proslovů přenesli nosiči (v čele s Andropovem a předsedou Rady ministrů Tichonovem) rakev na další místo blíže k mauzoleu. Zde proběhlo rozloučení Brežněvovy rodiny se zesnulým. Podle ruské tradice políbila Viktorije před spuštěním rakve zesnulého na tvář. Během spouštění rakve do hrobu salutovala vojenská jednotka, zatímco orchestr hrál sovětskou hymnu.[9] Podle časopisu Time většina sovětské veřejnosti nad smrtí Brežněva truchlila.[7]

Brežněvovo tělo údajně dvakrát upadlo. Poprvé při umisťování rakve na místo ve Sloupové síni Paláce odborů, kdy tělo propadlo dnem rakve. Poté byl uložen do nově vyrobené rakve s plechovou výztuží, a když byl spouštěn, velkou hmotnost nosiči nezvládli a se slyšitelnou ranou rakev spadla do hrobové jámy. Georgij Kovalenko, jeden z organizátorů, nicméně toto tvrzení zpochybnil a řekl, že dvacet minut před spuštěním rakve byl kremelským úředníkem Semjonem Sbornikovem požádán, aby se rakev ukládala současně s údery kremelských zvonů.[10]

Na pohřbu bylo přítomno 32 hlav států, 15 hlav vlád, 14 ministrů zahraničí a čtyři princové.[9] Mezi zahraničními osobnostmi, které se zúčastnily pohřbu, byli: Indira Gándhíová z Indie, Pierre Mauroy z Francie,[11] Babrak Karmal z Afghánistánu, Fidel Castro z Kuby, Chuang Chua z Čínské lidové republiky, Jásir Arafat z Organizace pro osvobození Palestiny, Wojciech Jaruzelski z PLR, Mengistu Haile Mariam z Etiopie, Moussa Traoré z Mali a Háfiz Asad ze Sýrie.[9] Poté, co byla oznámena smrt generálního tajemníka, vyhlásil Asad v Sýrii sedmidenní smutek. Prezident Spojených států amerických Ronald Reagan se pohřbu nezúčastnil a vyslal delegaci vedenou viceprezidentem Georgem Bushem. Ministr zahraničí George Shultz, ředitel Ústřední zpravodajské služby William Casey a poradce pro otázky národní bezpečnosti William P. Clark přesvědčovali Reagana k účasti na pohřbu. Reagan myšlenku odmítl a navíc prohlásil, že nemá v úmyslu měnit americkou politiku vůči Sovětskému svazu kvůli Brežněvově smrti.[11]

Soustrast vyjádřil Ronald Reagan, prezident Spojených států, který byl probuzen ve 3:35 ráno, a napsal dvouodstavcovou kondolenci. Brežněva nazval „po dvě desetiletí jednou z nejvýznamnějších osobností světa“ a vyjádřil přání zlepšit sovětsko-americké vztahy.[7] Jan Pavel II. přislíbil „zvláštní zamyšlení k památce významného zesnulého“,[7] bývalý západoněmecký kancléř Helmut Schmidt řekl, že Brežněvova smrt „vzbuzuje bolestné pocity“.[7] Vláda Čínská lidové republiky vyjádřila „hlubokou účast“ a Indira Gándhíová, předsedkyně indické vlády řekla: „… v potřebné chvíli stál [Brežněv] při nás“.[7]

Rudé právo a s ním všechny deníky v ČSSR přinesly zprávu o Brežněvově úmrtí v pátek 12. listopadu 1982.[12] Kondolenční listiny byly vystaveny na sovětském velvyslanectví v Praze. Spolu s obsáhlým nekrologem oznámilo Rudé právo vytvoření komise pro přípravu pohřbu pod předsednictvím Andropova ve složení: Michail Sergejevič Gorbačov, Viktor Vasiljevič Grišin, Andrej Andrejevič Gromyko, Arvid Janovič Pelše, Nikolaj Alexandrovič Tichonov, Dmitrij Fjodorovič Ustinov, Konstantin Ustinovič Černěnko, Vasilij Vasiljevič Kuzněcov, Boris Nikolajevič Ponomarjov, Ivan Vasiljevič Kapitonov, Michail Vasiljevič Zimjanin, A. F. Alexandrov, Stěpan Alexejevič Šalajev, Boris Nikolajevič Pastuchov, Nikolaj Nikolajevič Blochin, Georgij Mokejevič Markov, Tichon Nikolajevič Chrennikov, Nikolaj Alexejevič Ponomarjov, Sergej Bondarčuk, Valentina Těreškovová, Georgij Beregovoj, A. F. Gordijenko, Valentin Alexandrovič Smirnov, Valentina Nikolajevna Goluběvová a Alexandr Vasiljevič Gitalov.[13] Rovněž oznámilo datum pohřbu stanovené na 15. listopad a vyhlásilo 15. listopad dnem státního smutku.[14]

Následující den oznámilo Rudé právo volbu Andropova generálním tajemníkem[15] a složení delegace, jež se zúčastní pohřbu. Na pátečním zasedání ÚV KSČ bylo rozhodnuto, že se pohřbu zúčastní stranická a státní delegace ve složení Gustáv Husák, Lubomír Štrougal, Vasil Biľak a v Moskvě se k ní připojí Čestmír Lovětínský, velvyslanec v SSSR.[16] A jak rozhodnuto, tak se i stalo, na moskevském letišti přivítal delegaci vedenou Gustávem Husákem M. S. Gorbačov[17] a v neděli odpoledne se československá státní a stranická delegace poklonila ve Sloupové síni Domu odborů památce L. I. Brežněva.[18] Přímý přenos z Moskvy přenášela Československá televize od 8:25 SEČ.[19]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Death and state funeral of Leonid Brezhnev na anglické Wikipedii a Смерть и похороны Леонида Брежнева na ruské Wikipedii.

• BACON, Edwin; SANDLE, Mark, 2002. Brezhnev Reconsidered. [s.l.]: Palgrave Macmillan. Dostupné online. ISBN 978-0333794630.
• Nikolaevna Vasilʹeva, Larisa, 1994. Kremlin Wives. [s.l.]: Arcade Publishing. Dostupné online. ISBN 978-1559702607. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• GARTHOFF, Raymond, 1994. The Great Transition: American-Soviet Relations and the End of the Cold War. [s.l.]: Brookings Institution Press. Dostupné online. ISBN 978-0815730606.
• SEALE, Patrick, 1990. Asad of Syria: The Struggle for the Middle East. [s.l.]: University of California Press. ISBN 978-1850430612.
• SERVICE, Robert, 2009. History of Modern Russia: From Tsarism to the Twenty-first Century. 3.. vyd. [s.l.]: Penguin Books Ltd. ISBN 978-0674034938.
• SCHMIDT-HÄUER, Christian, 1986. Gorbachev: The Path to Power. [s.l.]: I.B.Tauris. Dostupné online. ISBN 978-0881622157.
• White, Stephen, 2000. Russia's New Politics: The Management of a Postcommunist Society. [s.l.]: Cambridge University Press. (anglicky)Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• ZUBOV, Andrej, ed. Dějiny Ruska 20. století-díl II. Překlad Libor Dvořák et al. Praha: Argo, 2015. 769 s. ISBN 978-80-257-0964-1.

• Brežněvův hrob v Moskvě na Wikimapia