Slezská církev evangelická augsburského vyznání

Evangelická církev na Těšínsku existuje v různých organizačních formách nepřetržitě od první poloviny 16. století až dodnes.

Přestože v době české reformace bylo Těšínsko součástí českého státu, husitské myšlenky se zde uplatnily jen v omezené míře. Naproti tomu vůči reformaci Lutherově o sto let později se obyvatelé těšínského knížectví postavili kladně. Reformace zde měla poklidný a konzervativní ráz. V těšínském knížeti Václavu III. Adamovi nalezla svého oddaného podporovatele.

Jiří Třanovský – „slovanský Luther“

Roku 1610 jeho syn kníže Adam Václav opustil luterskou víru a stal se římským katolíkem. Ve své zemi zahájil rekatolizaci. Po bělohorské porážce (1620) protireformační tažení proti těšínským evangelíkům zintenzívnělo; nicméně tu většinou nedosahovalo takové síly jako v Čechách či na Moravě. Vestfálský mír (1648) výslovně přiznal slezským evangelíkům právo zůstat v zemi a soukromě provozovat ve svých domech bohoslužby. Na těchto domácích bohoslužbách byl nezřídka používán kancionál těšínského rodáka Jiřího Třanovského, nazvaný „Cithara sanctorum“, jenž poprvé vyšel roku 1636 a poté ve více než 140 vydáních. Veřejná evangelická bohoslužba ale v knížectví ustala roku 1654, kdy tzv. náboženská komise zabrala všechny zbývající luterské kostely a kaple v zemi a luterští duchovní byli ze země vypovězeni. Pokud se chtěli evangelíci shromažďovat ve větším počtu, museli tak činit tajně v horách.

Pětapadesátileté období bez veřejné luterské bohoslužby skončilo roku 1709. V tomto roce přinutil švédský král Karel XII. císaře Josefa I., aby tzv. exekučním recesem k altranstädtské smlouvě povolil mimo jiné výstavbu evangelického kostela u města Těšína. Kostel se nazýval „Ježíšův kostel“ nebo též „kostel milosti“ (Gnadenkirche). Vedle kostela vznikla také evangelická škola. U kostela a školy se záhy vytvořilo jedno z center slezského pietismu; kromě všech těšínských evangelíků jej navštěvovali i tajní nekatolíci z Moravy a z Čech, byla mezi nimi i řada osob z Kravařska, které později obnovily v Ochranově Jednotu bratrskou. K nejvýznamnějším pietistům, působícím v této době v Těšíně, patřil Johann Adam Steinmetz, Christoph Nicolaus Voigt, Jiří Sarganek, Jan Liberda či Jan Muthmann. Jejich protivníci ovšem roku 1730 dosáhli vypovězení tří pietistických pastorů a dvou učitelů ze všech zemí habsburské monarchie. Přestože měli těšínští evangelíci vlastní kostel, museli snášet mnohá pronásledování; nástrojem rekatolizace byla i tzv. konzistoř augsburského vyznání, kterou zřídila Marie Terezie ve 40. letech 18. století – tento nejvyšší orgán těšínských luteránů tvořili převážně katolíci.

Dobu protireformace ukončil až toleranční patent císaře Josefa II., který byl ve Slezsku s ohledem na místní specifické poměry vyhlášen v pozměněné formě až roku 1782. Přinesl zejména možnost budovat nové modlitebny a zřizovat školy. Do nových sborů na Těšínsku přicházeli v první fázi kazatelé zejména ze Slovenska. Všichni těšínští evangelíci byli začleněni do celorakouské evangelické církve a. v. Evangelíci nicméně zůstávali stále jen „tolerovanými“ občany státu. Proto se roku 1848 připojili k revolučním požadavkům a vymohli si zrovnoprávnění s katolíky. Tzv. protestantský patent (1861) pak přinesl evangelíkům právo na církevní samosprávu. Období rovnoprávnosti bylo poznamenáno rozvojem rozmanitých protestantských aktivit (např. založení evangelické nemocnice v Těšíně (1888), založení řady spolků, vydávání časopisů a knih). Toto období ale bylo také obdobím národního probuzení a následných národnostních třenic, které se nevyhnuly ani církvi.

Oltář Ježíšova kostela v Těšíně

Počátkem 20. století prožila evangelická církev na Těšínsku velké probuzení, nazývané „těšínský zázrak“. Zasloužil se o ně zejména pastor Karol Kulisz, podporující vznik malých domácích skupinek, které se věnovaly prohlubování náboženského života. Roku 1906 se v důsledku probuzení vytvořilo tzv. Křesťanské společenství, které se stalo nositelem novopietistické zbožnosti v církvi; letniční zbožnost reprezentoval v církvi od roku 1910 Svaz pro rozhodné křesťanství. Probuzenecká hnutí organizovala evangelizační setkání a biblické hodiny, zakládala nedělní besídky, pěvecké a instrumentální soubory, vydávala letáky, brožury, časopisy a zpěvníky, nezapomínala též na činnost diakonickou.

Rozpad Rakousko-Uherska (1918) přinesl i vážné změny do evangelické církve na Těšínsku. Některé sbory se připojily k Českobratrské církvi evangelické, jiné k Německé evangelické církvi a ještě jiné k polské evangelické církvi se sídlem ve Varšavě. Poté, co byla roku 1920 definitivně část Těšínska mezinárodní arbitráží přisouzena Československu, ocitlo se na této československé části šest evangelických sborů, které se dříve připojily k polské evangelické církvi. Tyto sbory vytvořily novou církev nazvanou Augšburská evangelická církev ve východním Slezsku v Československu. Československá vláda církev uznala svým usnesením ze dne 24. května 1923. Po celou dobu první republiky si církev zachovala výrazně polský charakter.

Roku 1938 byla československá část Těšínska okupována polskou armádou a všechny sbory Augšburské evangelické církve ve východním Slezsku v Československu se ocitly na území Polska. V prosinci téhož roku byly přičleněny ke slezské diecézi Evangelicko-augsburské církve v Polsku. Následujícího roku však bylo celé území slezské diecéze připojeno k Říši a sbory na Těšínsku byly krátce nato podřízeny německé konzistoři ve Vratislavi. Většina pastorů byla zbavena úřadu, mnozí z nich byli uvězněni anebo popraveni; bohoslužby se po čase konaly jen v němčině.

Konec války však neznamenal konec problémů těšínských evangelických sborů. Stát odmítal Augšburskou evangelickou církev ve východním Slezsku v Československu uznat a Českobratrská církev evangelická s podporou národních socialistů usilovala připojit východoslezské sbory k sobě jako svůj čtrnáctý seniorát. Sbory se však proti těmto snahám energicky postavily, zkonsolidovaly se a zaručily Polákům i Čechům v církvi rovná práva. Na státní uznání však musely čekat až do roku 1948, kdy komunisty obsazené Ministerstvo školství a osvěty svým výnosem potvrdilo, že právní stav církve trvá beze změny. Roku 1950 se církev přejmenovala a přijala název Slezská církev evangelická augsburského vyznání, současně vznikly nové sbory a církev byla rozdělena do dvou seniorátů. Roku 1956 se SCEAV stala členkou Světové rady církví a Světového luterského svazu.

Skutečnost, že uznání se církvi dostalo od komunistické vlády, vedla vedení církve k servilnímu postoji vůči vládnoucímu režimu. S tímto postojem ovšem nesouhlasili probuzenečtí členové církve, vytvářející pod vedením pastora Vladislava Santariuse ilegální hnutí, zvané „misijní práce“. Celé období komunistické diktatury tak bylo poznamenáno vlekoucím se konfliktem mezi vedením církve a „misijní prací“.

Církevní dechový orchestr Křesťanského společenství v Oldřichovicích

Po sametové revoluci se dne 16. března 1991 sešel v Třanovicích mimořádný synod, který odvolal dosavadního biskupa a jeho náměstka z funkcí. Ti však synod neuznali, a tak dali podnět ke schizmatu v církvi. Stoupenci dřívějšího vedení církve po déletrvajících konfliktech založili novou církev s názvem Luterská evangelická církev augsburského vyznání v ČR. Byla registrována dne 19. ledna 1995.

Slezská církev evangelická augsburského vyznání byla registrována v Česku 1. září 1991.

Slezská církev evangelická a. v. využila po roce 1989 nových možností, které se jí otevřely, a rozvinula svou činnost. Roku 1990 byla zahájena organizovaná charitativní práce v rámci Slezské diakonie. Pro zabezpečení lepší správy byla církev roku 1998 rozdělena do pěti seniorátů.

Roku 2011 bylo v rámci církve založeno Evangelizační centrum M.I.S.E., které navazuje na stejnojmenný evangelizační projekt.

Základem učení církve je Bible, to je inspirované a bezchybné Boží slovo. Církev se hlásí k odkazu Augsburského vyznání z r. 1530, jakož i k dalším symbolickým knihám tohoto vyznání, které tvoří výraz historické a duchovní souvislosti s učením Martina Luthera.

Církev má presbyterně-synodní zřízení. Správa církve je trojstupňová. Církev se člení na samosprávné organizační jednotky, kterými jsou:

• farní sbor - 21
• seniorát - 5
• církev jako celek

Kromě toho jsou součástí církve její další organizační jednotky.

Další organizační jednotky církve

• filiální sbory (v současné době fakticky neustaveny)
• kazatelské stanice
• misijní stanice
• církevní školy
• Slezská diakonie
• Evangelizační centrum M.I.S.E.

Sídlo Základní církevní školy v Třinci

Církev je členkou ekumenických organizací:

• Ekumenická rada v církvi ČR
• Česká evangelikální aliance
• Světová luterská federace
• Společenství evangelických církví v Evropě
• Konference evropských církví
• Světová rada církví
• Gustav Adolf Werk e. V. (Dílo Gustava Adolfa)

Oficiálními partnerskými církvemi SCEAV jsou na základě partnerských smluv:

• Evangelická církev v Braunschweigu (Německo) (od r. 1995)
• Samostatná evangelicko-luterská církev se sídlem v Hannoveru (Německo) (od r. 2001)
• Evangelická církev augsburského vyznání na Slovensku (od r. 2009)
• Evangelická církev augsburského vyznání v České republice (od r. 2009)

V minulosti byla oficiální partnerskou církví SCEAV

• Jihovýchodní pensylvánská synoda Evangelické luterské církve v Americe (USA) (2006–2009)

Partnerství bylo zrušeno ze strany SCEAV z důvodu nepřekonatelných teologických a etických rozporů.

Závazek k vzájemnému uznání a spolupráci je obsažen v dokumentu z roku 1992, sjednaném mezi SCEAV a Českobratrskou církví evangelickou. Roku 2010 byla sjednána dohoda SCEAV o spolupráci s misijním odborem Luterské církve Missourské synody.

SCEAV vydává měsíčník Přítel – Przyjaciel a ročenku Evangelický kalendář – Kalendarz Ewangelicki (od r. 1933). Vydává rovněž neperiodické publikace. Jednou měsíčně vysílá svůj pořad na vlnách Rádia Proglas.

• 
  Věková struktura Slezské církve evangelického augsburského vyznání v České republice roku 2011

• 
  Albrechtice
• 
  Bohumín
• 
  Bystřice nad Olší
• 
  Český Těšín
• 
  Frýdek
• 
  Guty
• 
  Havířov-Bludovice
• 
  Havířov-Suchá
• 
  Hrádek ve Slezsku
• 
  Karviná-Fryštát
• 
  Komorní Lhotka
• 
  Návsí
• 
  Nebory
• 
  Oldřichovice
• 
  Orlová
• 
  Ostrava
• 
  Písek
• 
  Stonava
• 
  Těrlicko
• 
  Třanovice
• 
  Třinec

• BIERMANN, Gottlieb: Geschichte des Protestantismus in Österreichisch-Schlesien. Prag: 1897.
• MICHEJDA, Karol: Dzieje Kościoła ewangelickiego w Księstwie Cieszyńskim. 2. vyd. IN: Z historii Kościoła Ewangelickiego na Śląsku Cieszyńskim. Katowice: 1992, s. 9–172.
• PAŁKA, Elżbieta: Śląski Kościół Ewangelicki Augsburskiego Wyznania na Zaolziu. Od polskiej organizacji religijnej do Kościoła czeskiego. Wrocław: 2007.
• PIĘTAK Stanislav – PINDUR, David – SPRATEK, Daniel: Dějiny evangelíků na Těšínsku od reformace do tolerance. Český Těšín: 2020.
• ŘÍČAN, Rudolf: Evangelická církev na Těšínsku. Křesťanská revue, 1959 (roč. 26.), s. 139–144.
• SKALSKÝ, Gustav Adolf: Zur Geschichte der Evangelischen Kirchenverfassung in Oesterreich. (Bis zum Toleranzpatent.) Wien: 1898.
• SZYMECZEK, Josef: Vznik Československa a evangelíci augsburského vyznání v Těšínském Slezsku 1918–1923. Český Těšín: 2010.
• WAGNER, Oskar: Mutterkirche vieler Länder. Geschichte der Evangelischen Kirche im Herzogtum Teschen 1545–1918/20. Wien–Köln–Graz: 1978. (Polsky: Kościół macierzysty wielu krajów. Historia Kościoła Ewangelickiego w Księstwie Cieszyńskim w latach 1545–1918/20. Cieszyn–Bielsko-Biała: 2008.)
• WARD, William Reginald: The Protestant Evangelical Awakening. Cambridge – New York: 1992.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Slezská církev evangelická augsburského vyznání na Wikimedia Commons
• Dílo Zřízení Slezské církve evangelické augsburského vyznání (2004, 2008) ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky Slezské církve evangelické augsburského vyznání
• Oficiální stránky Křesťanského společenství – Społeczności Chrześcijańskiej
• XcamP – Křesťanský letní tábor
• Základní a přechodná ustanovení pro Augšburskou evangelickou církev ve východním Slezsku v Československu (1923)
• 300 let Ježíšova kostela v Těšíně (archivovaná verze)