Měrnice černá

Druh je nitrofilní rostlinou, upřednostňuje vlhké zásadité půdy, které mohou být písčité, hlinité i jílovité, často osídluje polostinná místa. Je schopná růst i v půdách chudých na živiny, tehdy je však rostlina neduživá a málo kvete. Snese i noční poklesy teplot k -5 °C. Roste při okrajích lesů, podél polních cest, ale často také v blízkosti lidských sídel a na stanovištích poznamenaných lidskou činností, např. u starých rozpadajících se zdí, podél živých plotů, v parcích, u hnojišť nebo ve vápencových lomech a podél náspů železničních tratí.

Rostlina působí navenek šedavým dojmem a po rozemnutí se vyznačuje charakteristickým výrazným pachem, díky kterému není spásána zvířaty.[2][3][4]

Vytrvalá bylina, vysoká 20 až 80 cm, která bývá téměř celá šedavě pýřitá. Vyrůstá z krátkého, vícehlavého oddenku porostlého jemným kořenovým vlášením. Chlupaté lodyhy jsou přímé nebo vystoupavé, v průřezu hranaté, často fialově naběhlé a porostlé vstřícně uspořádanými řapíkatými listy bez palistů. Listové čepele jsou celistvé, vrásčité, se síťovou žilnatinou, vejčitého až okrouhlého tvaru. U báze jsou srdčité či klínovité, po obvodě hrubě vroubkované, na vrcholu tupě špičaté a jsou chlupaté po obou stranách nebo na líci holé. Listy bývají tmavozeleně zbarvené, dlouhé 2 až 4 cm, široké 1 až 3 cm a v horní části lodyhy přecházejí do listenů.

Z úžlabí listenů vyrůstají krátce stopkaté květy, které jsou po deseti až dvaceti směstnané v jednostranných lichopřeslenech. Květy se štětinovitými listenci jsou oboupohlavné s dvoupyskou korunou. Vytrvalý nálevkovitý kalich s pěti ostrými zuby ven vyhnutými je asi 10 mm dlouhý, pravidelný a vně chlupatý. Fialová, růžová či červenavá dvoupyská, vně chlupatá koruna je asi 12 mm dlouhá a má přímou trubku. Horní celistvý pysk koruny je ploše vyklenutý a uprostřed vykrojený, spodní pysk je trojlaločný, střední vykrojený lalok je největší. Z korunní trubky vystupují čtyři dvojmocné tyčinky, které jsou zakončené žlutými vejčitými prašníky. Semeník je svrchní a jeho bílá čnělka nese dvoulaločnou bliznu. Ploidie druhu je 2n = 20.[1][2][3][5]

Květy rozkvétající od května do srpna ochotně navštěvují a opylují převážně včely. Nedojde-li před koncem kvetení k opylení blizny, ta se ohne dolů a dotkne se spodního pysku, na který se vysypal pyl z prašníků. Někdy se na rostlině vyskytují i květy pouze samičí, pestíkovité. Po odkvětu se ústí kalichu uzavře věnečkem chloupků, které brání vniknutí semenožravému hmyzu a chrání tak vyvíjející se plod.

Původně dvoupouzdrý semeník se po opylení zaškrtí a vzniknou čtyři jednosemenné části – tvrdka obalená trvalým kalichem. Je to plod obsahující 4 vejčité, asi 2 mm velké plůdky, které jsou po dozrání vymršťovány věnečkem chloupků z tvrdky.[2][3]

V české přírodě rostou dva poddruhy měrnice černé, jsou to:

• měrnice černá pravá (Ballota nigra L. subsp. nigra)
• měrnice černá zapáchající (Ballota nigra L. subsp. meridionalis) (Bég.) Bég.

Nominátní poddruh, měrnice černá pravá, je považován za naturalizovaný archeofyt, který se v české krajině vyskytuje již dlouhodobě. Druhý poddruh, měrnice černá zapáchající, je neofyt, který se mezi českou květenu dostává jen příležitostně.[2][3]

Měrnice černá je velmi proměnlivý druh, její variace se týkají výšky, odění, velikosti a tvaru listů, odění a tvaru kalichu i barvy koruny. Podle[6] se v Evropě vyskytuje dalších pět poddruhů:

• Ballota nigra L. subsp. anatolica P. H. Davis
• Ballota nigra L. subsp. foetida Hayek
• Ballota nigra L. subsp. sericea (Vandas) Patzak
• Ballota nigra L. subsp. uncinata (Fiori & Bég.) Patzak
• Ballota nigra L. subsp. velutina (Posp.) Patzak

Rostlina obsahuje mnohé chemické látky, které mohou sloužit k léčebným účelům. Jsou to např. fenolické sloučeniny, organické kyseliny, betainové deriváty, flavonoidy, terpenoidy a iridoidy. Jejich protizánětlivé, antimikrobiální, antioxidační, antifungální a hlavně neurosedativní a antidepresivní účinky se dlouhodobě využívají v asijském lidovém léčitelství. Díky obsahu farmakologicky zajímavých látek se druh v zahraničí těší určité odborné pozornosti, v ČR se však dosud považuje pouze za plevelnou rostlinu a výzkum je teprve na počátku.[2]