Poštolka obecná

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je malý dravý pták z řádu sokolů.

Poštolka obecná
Samec poštolky obecné
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádsokoli (Falconiformes)
Čeleďsokolovití (Falconidae)
Rodsokol (Falco)
Binomické jméno
Falco tinnunculus
Linnaeus, 1758
Rozšíření poštolky obecné v Evropě (zelená: celoroční výskyt, žlutá: pouze letní výskyt)
Rozšíření poštolky obecné v Evropě (zelená: celoroční výskyt, žlutá: pouze letní výskyt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie

Rozšíření

Poštolka obecná je rozšířena v celé Evropě kromě několika nejsevernějších oblastí, v Africe kromě Sahary a ve velké části Asie. Populace žijící na severu jsou tažné a zimu tráví nejčastěji ve Středomoří, případně až v Africe. Směrem na jih jsou populace spíše stálé nebo částečně tažné. V Evropě žije více než 330 000 párů. Populace v některých oblastech mírně ubývá, ale celkově je poměrně stabilní.

Výskyt v Česku

V České republice patří poštolka obecná spolu s kání lesní mezi nejrozšířenější dravé ptáky. Žije na celém území republiky, hojněji v nižších polohách, ale vystupuje až do subalpínského stupně a hnízdí na skalách nad hranicí lesa (v Krkonoších na Sněžce ve výšce 1550 m n. m.). České populace jsou převážně tažné. Ve městech bývá vyšší hnízdní hustota než ve volné krajině, protože je zde více vhodných hnízdních příležitostí. (Synantropizace začala v 50. letech 20. století.) Početnost v Praze je min. dvojnásobná než v jiných evropských velkoměstech a nejhustěji je osídleno centrum Prahy.[3]

Podle sčítání ptáků v letech 2001 až 2003 byla početnost poštolky obecné v ČR odhadnuta na 9000 až 13 000 párů.[4]

Protože se na území ČR stahují na zimu ptáci ze severnějších oblastí, přezimuje tu 15 000 až 30 000 jedinců.[2]

Popis
Samice poštolky obecné

Poštolka obecná je drobný sokolovitý dravec, o něco větší než hrdlička divoká. Vyznačuje se nápadnou pohlavní dvojtvárností (tzv. dimorfismus), přičemž samec je přibližně o čtvrtinu menší než samice. Hmotnost samce je průměrně 180 g (125–253 g), hmotnost samice průměrně 220 g (136–303 g).[5] Na délku měří 31 až 37 cm, rozpětí křídel je 68–78 cm.[2] Údaje se mohou v různých zdrojích lišit, protože velikost poštolek je geograficky proměnlivá.

Jako všichni sokolovití má poštolka výrazně zašpičatělé konce křídel a dlouhý ocas. Dospělý samec má rezavohnědě až červenohnědě zbarvený hřbet s řídkými tmavými skvrnami, modravě šedou hlavu s tmavým vousem na líci a modrošedý ocas s širokou černou koncovou páskou. Spodní strana těla je nažloutlá s tmavými kapkovitými skvrnami, ruční letky jsou tmavé. Samice a mladí ptáci jsou shora rezavohnědí s hustým tmavým skvrněním a čárkováním.[3] Na ocase je několik tmavších pásů (příčné vlnkování), poslední nejširší.

Let

Charakteristický pro poštolku je třepotavý let na jednom místě. Vyhlíží tak kořist a útočí střemhlavým letem. Tímto způsobem lovu a třepotavým letem na místě se poštolka liší od poměrně podobného krahujce obecného. Krahujec při lovu letí nízko nad terénem, kopíruje ho. (Silueta krahujčích křídel má tupější zakončení.) Podobně za letu vypadá kukačka obecná, která však nezvedá křídla příliš vysoko a má na rozdíl od obou dravých ptáků výrazně stupňovitý ocas. K záměně mohou svádět zástupci holubovitých, jsou však zavalitější a létají pravidelnými rázy křídel. Poštolka za letu mává křídly poměrně rychle a po několika rázech dělá přestávku. Při kroužení má široce rozevřený ocas.[5][6]

Hlas

Poštolka obecná se ozývá poměrně pronikavým rychlým voláním „kikikikiki“, zejména v době páření;[5][6] Plesník vábení popisuje jako „tyk tyk tyk“.[7] V době hnízdění (s výjimkou období krmení mláďat) je u hnízda ticho. V období krmení mláďat se poštolka ozývá kontaktním „kik-kik-kik“.[5][6] Žadonění mladých a samice je popsáno jako často opakovaný kňučivý chvějivý trylek „kiirrrl“.[8]

Ekologie

Vyhýbá se hustým lesům a oblastem se souvislými lesy. Preferuje otevřenou krajinu, ve které se střídají pole a louky s roztroušenými lesíky a skupinami stromů. Dobře se naučila žít v blízkosti člověka, přizpůsobila se lidské aktivitě a úspěšně osídlila urbánní oblasti. Ve městech hnízdí na věžích a jiných vysokých stavbách. (V Praze např. přechází od hnízdění v polodutinách k hnízdění v otevřených hnízdech v okenních a balkónových truhlících a na balkónech.) Mimo město na okrajích lesů, v remízkách i na osamělých stromech, na horách ve výklencích a štěrbinách skal. Vlastní hnízdo nestaví, využívá stará hnízda krkavcovitých ptáků, zejména strak a vran a krkavců, a obsazuje i vyvěšené budky (poštolkovníky).[3][6] Zahnízdí i v lodžii a na balkóně. Samice pro vejce jen vytlačí důlek v původním materiálu, pokud to jde.

Hnízdění
Vejce poštolky obecné
Hnízdění

Hnízdí od konce dubna do července jednou ročně, při výrazně příznivých podmínkách výjimečně zahnízdí i dvakrát. Venkovské populace hnízdí v průměru o 14 dní později než populace městské. Hnízdí jednotlivě i v koloniích.

Samice snáší 3–7 vajec o hmotnosti 15–26 g a průměrné velikosti 39 × 31 mm.[2] Zbarvení vajec je proměnlivé, vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami nebo mramorováním. Na vejcích sedí zpravidla samice 25 až 31 dní, samec jí nosí potravu. Protože prodleva mezi prvním a posledním sneseným vejcem je poměrně velká, probíhá líhnutí několik dní (2–3, výjimečně až 6). Později vylíhlá mláďata při nepříznivých podmínkách hynou. Po vylíhnutí opatřuje mláďatům potravu samec, samice se k němu přidává po několika dnech. Na hnízdě krmí rodiče 23–33 dnů a poté přibližně týden po opuštění hnízda. Z počátku samice mláďatům potravu trhá, asi po dvou týdnech předává potravu vcelku. Mladí pohlavně dospívají již v následujícím roce (ve druhém roce života).

Z pozorování poštolek opakovaně hnízdících na balkóně (2007–2020) se zjistilo, že ve dvou případech na hnízdo přiletěla cizí mladá poštolka, zabydlela se s ostatními mláďaty starými zhruba 1 měsíc a byla spolu s nimi odchována. Když se v roce 2012 nevrátil samec na hnízdo k mláďatům starým zhruba 10 dní, nahradil jej za 33 dní jiný samec.[9]

Potrava

Způsob lovu je mezi dravými ptáky poměrně neobvyklý a nezaměnitelný. Poštolka se třepotavým letem zastaví nad kořistí, stáhne křídla k tělu a střemhlav se řítí k zemi. Těsně nad zemí křídla roztáhne a dopadne na kořist, kterou uchopí do pařátů.[10][6]

Ve volné krajině tvoří převládající složku potravy poštolky obecné malí hlodavci, zvláště hraboši; loví také větší hmyz, výrazně méně ještěrky, plazy či ptáky zdržující se na zemi.[11] Příležitostným zpestřením potravy jsou netopýři a rorýsi.[12] V letech s nízkým stavem hlodavců stoupá zastoupení drobného ptactva v potravě.

Také ve městech loví ptáky, v Praze od vrabců až po městské holuby, přičemž změnila způsob lovu a vybírá např. mladé rorýsy nebo loví mladé jiřičky zavěšené na zdivu u hnízda.[3] V období, kdy rodiče učí mladé lovit, dovedou poštolky ve spolupráci s mladými shazovat z hnízd nevylétlá holoubata o hmotnosti zhruba 300 g, což je příklad kolektivního lovu. Ovšem i ptáci hnízdící v centru Prahy loví často hraboše – zalétávají je lovit na okraj města nebo např. na Letenskou pláň.

Výjimečně je pozorována mrchožravost.[13]

Poštolka a člověk

Z pohledu člověka je poštolka obecná významným hubitelem hrabošů, a tedy pták hospodářsky prospěšný.[11] Často ovšem bývá poraněna nebo usmrcena jedoucím autem, proudem elektrického vedení nebo nárazem do skleněné plochy.[14] Jako specialista na hraboše je poštolka obecná ohrožována případnou aplikací jedů v krajině.[15] O záchranu poraněných a přiotrávených ptáků nebo nesamostatných mláďat a vypouštění do volné krajiny nebo měst se starají záchranné stanice.

S poštolkami obecnými pracují sokolníci. Ukázky sokolnictví lze prožít při sokolnických setkáních v Opočně, při návštěvě některých hradů a zámků, případně některých českých zoo. Profesionální sokolníci mohou poštolky využívat k bioochraně (např. při prevenci přemnožení holubů ve městě), ale využívají zpravidla větší sokoly a dravce.

Česká společnost ornitologická vyhlásila poštolku obecnou Ptákem roku 2002.

České pojmenování

Ve staročeštině také postolka. Z hlediska doby vzniku je poštolka praslovanské jméno, přičemž možná podoba jména byla *postolьka; znamená to, že by jméno bylo vytvořené z *postojati („po“ a „stát“), protože poštolka při lovu dokáže stát ve vzduchu na jednom místě. Pojmenována by tedy byla podle tělesné vlastnosti. Možné jsou však i jiné výklady vzniku pojmenování. Jméno by mohlo být buď z onomastického základu pu-, nebo souvisí s adjektivem pustý, protože poštolka žila v pustinách.[16]

U Kyjova se poštolce říká také paštovica. Slovensky pustovka, pustovečka, polsky pustułka, pustołka, příp. pustułeczka, slovinsky postóvka, postolka, srbochorvatsky pòstōlka, postolovka.[17]

Odkazy

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz – Falco tinnunculus (poštolka obecná) [online]. BioLib.cz [cit. 2020-11-28]. Dostupné online.
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. ISBN 978-80-86858-88-3. S. 102.
  4. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. ISBN 978-80-86858-88-3. S. 103.
  5. ČSO. Základní údaje o poštolce obecné. In: Český rozhlas [online]. 25. září 2010 [cit. 28. 11. 2020]. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/zakladni-udaje-o-postolce-obecne-7967615
  6. Pták roku 2002. Poštolka obecná. [Praha]: ČSO, [2001]. 12 s. Dostupné z: http://oldcso.birdlife.cz/www.cso.cz/wpimages/video/ptak_roku_2002.pdf
  7. PLESNÍK, Jan. Jak vznikaly nahrávky. In: Český rozhlas [online]. ©1997–2020 [cit. 29. 11. 2020]. Dostupné z: https://temata.rozhlas.cz/postolka-obecna-7970632
  8. SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 3., přeprac. vyd. [chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 116. ISBN 978-80-7291-246-9.
  9. [SYROVÝ, Jiří a SYROVÁ, Zuzana.] O myších a poštolkách: o poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích [online]. [2007] [cit. 28. 11. 2020] Dostupné z: https://tinnunculus.sy-sy.cz/index.php/historie-hnizda/postolci-sezony/
  10. Poštolka obecná. In: Postolka-obecna.cz [online]. [2007] [cit. 28. 11. 2020]. Dostupné z: http://www.postolka-obecna.cz/
  11. BALÁT, František, et al. Ptáci – Aves. Díl II/1. 2. vyd. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. S. 208–220.
  12. MIKULA, Peter; HROMADA, Martin a TRYJANOWSKI, Piotr. Bats and Swifts as food of the European Kestrel (Falco tinnunculus) in a small town in Slovakia. Ornis Fennica. 2013, roč. 90, č. 3, s. 178–185.
  13. MIKEŠ, Václav a KOUT, Jiří. Případ mrchožravosti u poštolky obecné (Falco tinnunculus). Sluka. 2009, roč. 6, s. 103–106.
  14. Týden skleněného zabijáka začíná: pomozte najít skleněné plochy, které zabíjejí ptáky. Avifauna [online]. 4. 10. 2020 [cit. 29. 11. 2020] Dostupné z: https://avifauna.cz/tyden-skleneneho-zabijaka-zacina-pomozte-najit-sklenene-plochy-ktere-zabijeji-ptaky/
  15. Zemědělská krajina po aplikaci jedu na hraboše: pomohl Stutox snížení gradace hlodavců a jaký měl dopad na ptáky? Avifauna 18. 7. 2020 [cit. 29. 11. 2020] Dostupné z: https://avifauna.cz/zemedelska-krajina-po-aplikaci-jedu-na-hrabose-pomohl-stutox-snizeni-gradace-hlodavcu-a-jaky-mel-dopad-na-ptaky/
  16. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 32, 113, 115. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.
  17. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 32. Diplomová práce. FFUK, ÚČJTK.

Literatura
  • Magazín Avifauna [online]. Chotilsko – Prostřední Lhota: Avifauna z.s., 2018– . ISSN 2571-0737. Dostupné z: https://avifauna.cz/
  • BALÁT, František et al. Ptáci – Aves. Díl II/1. 2., přeprac. a dopl. vyd. Red. HUDEC, Karel a ŠŤASTNÝ, Karel. Praha: Academia, 2005. 572 s. Fauna ČR, sv. 29/1. ISBN 80-200-1113-7.
  • DUSÍK, Miroslav. K potlačení kalamit hraboše může pomoci biologická prevence pomocí dravců, sov a dalších predátorů. Avifauna [online]. 29. 8. 2019 [cit. 29. 11. 2020]. Dostupné z: https://avifauna.cz/k-potlaceni-kalamit-hrabose-muze-pomoci-biologicka-prevence-pomoci-dravcu-sov-a-dalsich-predatoru/
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
  • FORSMAN, Dick. Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: určování v letu. Překlad Jana Bělková, Tomáš Bělka. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2021. 544 s. (Průvodce přírodou. Expert). ISBN 978-80-7291-255-1. Kapitola Poštolka obecná, s. 446–454. (česky)
  • HUDEC, Karel. Ptáci v českém životě a kultuře. Praha: Academia, 2017. 452 s. ISBN 978-80-200-2628-6.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. 3., přeprac. vyd. [chybně uvedeno 2. vyd.]. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel. Dravci, sokoli a sovy: v ilustracích Pavla Procházky. Praha: Aventinum, 2017. Artia. ISBN 978-80-7442-086-3.
  • ŠŤASTNÝ, Karel, BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001-2003. 2. vyd. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • Týden skleněného zabijáka začíná: pomozte najít skleněné plochy, které zabíjejí ptáky. In: Avifauna [online]. 4. 10. 2020 [cit. 29. 11. 2020]. Dostupné z: https://avifauna.cz/tyden-skleneneho-zabijaka-zacina-pomozte-najit-sklenene-plochy-ktere-zabijeji-ptaky/

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.