Siřem

Název vesnice byl odvozen z osobního jména Sirěmь (ze slovesa siřěti – osiřet) ve významu Siřemův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Zirem (1237), Sirem (1238), de Cyrem (1295), de Syrziemye (1318–1322), Czirsim (1325), in Syrsin (1326), Ziren (1356), Syrzim (1387), Syrenum (1369), na vsi Syrzemj (1556), Syrzem (1575), Zirow (1658), Zieraw (1682), Zyhrau (1787) a Siřem nebo Zürau (1854).[4]

Prvně je v písemných pramenech uváděna v roce 1237, kdy se podle ní psal vladyka Bohuslav se synem Nevlasem. Roku 1325 vesnici král Jan Lucemburský prodal Vyšehradské kapitule. Ta zde nechala v polovině 14. století postavit farní kostel. Po husitských válkách se Siřem dostala do šlechtických rukou. Postupně patřila k panstvím Petrohrad, Blšany, Libořice a Krásný Dvůr. V 17. století fara zanikla. V roce 1654 zde žilo 13 hospodářů s vesměs německými jmény. Už v té době se tu pěstoval chmel. Cholera, která zde vypukla v roce 1680, si vyžádala 13 obětí. V 17. století se pro Siřem, která se zcela poněmčila, začalo používat německého názvu Zürau. V roce 1875 zde byla otevřena škola, prvním učitelem byl Josef Urban. V roce 1892 byl postaven nový most přes Blšanku. Češi, kteří zde v roce 1930 tvořili čtyřprocentní menšinu, zde roku 1925 otevřeli jednotřídní školu. V 19. a 20. století byla Siřem významná svým chmelařstvím, ze žateckého poloraného červeňáku zde byla vyšlechtěna odrůda Siřem. Počátkem 20. století působilo v obci několik hrnčířských dílen.

Dne 17. září 1997 navštívil Siřem prezident České republiky Václav Havel.[5] Vesnici znal již z dřívějších návštěv. V šedesátých letech sem přijel společně s režisérem Milošem Formanem s myšlenkou natočení filmu Zámek.[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 350 obyvatel (z toho 177 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák, 344 Němců a pět cizinců. Kromě dvou evangelíků a dvanácti židů se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 380 obyvatel: třináct Čechoslováků, 366 Němců a jednoho cizince. Stále převažovala velká římskokatolická většina, ale žil zde také jeden evangelík, dva členové církve československé, šest židů a jeden člen jiných nezjišťovaných církví.[8]

Kafkova busta na domu čp. 6, ale Franz Kafka bydlel v domě čp. 35

Původní gotický kostel byl v roce 1747 stržen a na jeho místě roku 1750 nákladem 12 000 zlatých postaven nový Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie. Je to barokní jednolodní stavba s pětiboce zakončeným presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí. V současné době je zdevastovaný. Na pilíři vstupní brány před kostelem dva barokní andělé. Na návsi na soklu z roku 1866 plastika svatého Rocha. V jižní části návsi se nachází zemědělská usedlost čp. 7 z 2. poloviny 19. století se sušárnou, chlévem a stodolou. Jižně za vsí stojí mohutná barokní kontribuční sýpka.

Ve vesnici se odehrává část románu Jáchyma Topola – Kloktat dehet.[10]

Dům čp. 6 v Siřemi, patřící v době Kafkova pobytu Hermannovým

Na počátku září 1917 byla u Franze Kafky diagnostikována tuberkulóza. Kafka odmítl návrhy přátel na léčbu v některém plicním sanatoriu a rozhodl se odjet za sestrou Ottlou Kafkovou do Siřemi, kde hospodařila na statku švagra Karla Hermanna.[11]

V Siřemi Kafka pobýval s několika kratšími přestávkami od 12. září 1917 do 30. dubna 1918. Již v září 1917 za ním do Siřemi přijela z Berlína jeho snoubenka Felice Bauerová. Setkání však jen prohloubilo vzájemné odcizení. K definitivnímu rozchodu obou partnerů došlo během Vánoc 1918 v Praze. V lednu Kafku v Siřemi navštívil i přítel Oskar Baum, pražský židovský spisovatel.

Mezi zájemci o Kafku se občas diskutuje otázka, kde Kafka v Siřemi bydlel. Podle pozemkových knih patřily do roku 1914 Leopoldu Hermannovi, otci Kafkova švagra Karla, hned čtyři usedlosti: čp. 2, 6, 11 a 35. V roce 1914, v souvislosti s odstěhováním do Prahy, Hermann dvě z nich prodal: čp. 2 Ferdinandu Riedlovi a čp. 35 Karlu Makuschovi. Zbývají tedy čp. 6 a čp. 11.[12] Z různých zmínek v Kafkových dopisech přátelům, které psal ze Siřemi, víme, že v domě bydlel s Ottlou, měl pokoj v patře,[13] z oken viděl jednak na náves, jednak přes střechy domů úbočí kopce a na něm pole.[14] Oskaru Baumovi v polovině září 1917 napsal, že ho z protějšího velkého hospodářství velice ruší zvuk klavíru (ironicky poznamenal, že je snad jediný v severozápadních Čechách) a křik domácích zvířat.[15] Tomuto popisu neodpovídá ani dům čp. 6, který je sice na návsi, ale není patrový, ani čp. 11, které je od návsi daleko. Občas se vyskytuje názor, že Kafka s Ottlou bydleli v čp. 15, což má dokládat jejich společná fotografie před jeho dveřmi. Problémem je, že z majetkového hlediska nemělo čp. 15 s rodinou Hermannů nikdy nic společného, že domek byl v době Kafkova pobytu přízemní jako dnes a že z něj tudíž nebylo vidět přes střechy na kopce.

Otázku pobytu sourozenců Kafkových vyřešila na pohlednici, odeslané Maxi Brodovi ze Siřemi 20. září 1917, samotná Ottla.[16] Vyznačila na ní dům, kde s Kafkou bydlí. Jednoznačně to je čp. 35, které bylo po 2. světové válce zbořeno.[17] Ottla opravila šipku, kterou topografie Siřemi zatím neznalý bratr označil jako své bydliště dům, kde bydlela rodina Feiglů. Velký dvůr, odkud Kafku rušilo zvířectvo a klavír, bylo čp. 2 položené hned naproti přes silnici. Aniž studoval siřemské pozemkové knihy, označil čp. 35 za místo i renomovaný kafkovský badatel Klaus Wagenbach.[18] Jediným sporným bodem je, že v roce 1917 čp. 35 už tři roky Hermannům nepatřilo. Karl Makusch byl ale nejbohatší sedlák ve vsi,[19] nemovitostí měl víc a mohl Kafkovým k dočasnému bydlení dům pronajmout. Když Kafkovi vypršela zdravotní dovolená, odjel na konci dubna opět do Prahy. Během svého siřemského pobytu se Kafka věnoval hlavně procházkám a četbě. Průběžně zde pokračoval v psaní letmých poznámek, které byly později souhrnně vydány pod názvem Aforismy.[20]

Od šedesátých let dvacátého století se vedou diskuze o místě, které mohlo Kafkovi sloužit za inspiraci k románu Zámek. Za jednu z možností se považovala a v publicistice stále považuje právě Siřem, zejména s ohledem na její dominantu, kontribuční sýpku nad vsí.[21][22] Naproti tomu německý literární historik a specialista na kafkovskou problematiku Klaus Wagenbach byl přesvědčen, že předlohou byl zámek v Oseku na Strakonicku. V roce 1852 se zde narodil spisovatelův otec Hermann a Kafka Osek několikrát navštívil.[23] Román Zámek do souvislosti s Osekem dával rovněž Ladislav Stehlík, naproti tomu historik Hugo Rokyta viděl předobraz románu v zámku Střela u Strakonic.[24] Každodenní styk s venkovskou komunitou však v Kafkově mysli jistě zanechal stopy. Jak poukázal už Max Brod, těsný kontakt s německými siřemskými sedláky románovou atmosféru Zámku ovlivnil.[25] V případě umělce s tak intenzívní imaginací, jakou měl Franz Kafka, mají při vzniku díla vliv nejrůznější vrstvy vědomí a podvědomí. Topografii románu Zámek formovaly mnohé z nich a v konečném výsledku není určitelné a ani podstatné, jakou roli v ní hraje Siřem, Osek nebo nějaké jiné místo.

• 
  Bývalá dvoutřídní škola pod kostelem
• 
  Plastika sv. Rocha z 18. století
• 
  Památkově chráněná usedlost čp. 7
• 
  Věž kostela z roku 1750
• 
  Kontribuční sýpka nad vsí
• 
  Barokní plastiky andělů před vchodem do kostela
• 
  Václav Havel v kostele 17. září 1997