Sakia al-Hamra

Koncem 19. století byla oblast Sakia al-Hamra na pomezí moci marockých sultánů. Na jih odtud se rozkládal španělský protektorát Rio de Oro, vyhlášený v r. 1884. Na severu ležela britská faktorie Port Victoria, která byla pod soustavným tlakem marockého sultána. 6. dubna 1887 vyhlásili Španělé rozšíření svého protektorátu na pobřeží až mysu Juby.[1] Správa byla svěřena náměstkovi guvernéra Kanárských ostrovů, jemuž bylo území podřízeno. Právní postavení území je nejasné a některé prameny je uvádějí jako součást protektorátu Rio de Oro, což dokládá rovněž skutečnost, že správa obou území byla jednotná a Sakia al-Hamra neměla ani své správní středisko. Na druhé straně až do r. 1912 Velká Británie uznávala španělskou suverenitu pouze nad oblastí Rio de Oro a severněji položená území považovala za součást Maroka. Proto měli Španělé zahraničně-politický důvod oblast Sakia al-Hamra uvádět odděleně. K dohodě o hranicích došlo 3. října 1904 v Paříži, přičemž byla stanovena i hranice španělské sféry vlivu na jihu Maroka, kde později vznikl protektorát Cabo Juby.

Španělská přítomnost byla sporadická, až do 30. let 20. století prakticky omezená na pobřeží.[2] V r. 1924 byla území Rio de Oro a Sakia al-Hamra spojena do kolonie Španělská Sahara, v rámci níž zůstala jedním z územních celků. Mezi roky 1969 a 1976 byla Sakia al-Hamra španělskou zámořskou provincií.