Rio de Oro

V průběhu Berlínské konference obsadili Španělé zátoku Rio de Oro, u dnešního města Dachla, a prohlásili španělským protektorátem území mezi Bílým mysem na jihu a mysem Búdždúr na severu. Tento zábor byl mezinárodně uznán a v roce 1887 vyhlásili protektorátem území Sakia al-Hamra ležící severně odtud. Správa byla svěřena náměstkovi guvernéra Kanárských ostrovů, jemuž bylo území podřízeno. Tyto protektoráty Španělé z důvodů zahraniční politiky oddělovali, přestože jejich správa byla totožná. 27. června 1900 byla v Paříži dohodnuta západní a jižní hranice, kterou tvořila rovnoběžka 21°20‘ s.š. a jižně od ní zůstala Španělsku jen západní část poloostrova Bílého mysu. 7. listopadu 1901 bylo Rio de Oro prohlášeno španělskou kolonií a v jejím nově vyhlášeném hlavním městě Villa Cisneros byl zřízen úřad guvernéra.

Španělská přítomnost byla až do 30. let 20. století prakticky omezená na pobřeží.[1] V r. 1924 byla území Rio de Oro a Sakia al-Hamra spojena jediného správního celku Španělská Sahara, v rámci níž zůstala jedním z územních celků. Mezi roky 1969 a 1976 bylo Rio de Oro španělskou zámořskou provincií.

Alfons XIII. na známce Ria de Oro (1907)

Španělsko začalo vydávat pro Rio de Oro poštovní známky v roce 1905, byly to definitivní známky s názvem COLONIA DE RIO DE ORO. Poslední emise vyšla v r. 1921.[2]