Robert I. Parmský

Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I.

Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847–1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849–1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851–1905) náležel titul hraběte z Bardi.

Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost.

Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve  svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.

I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii.

Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství.

Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.

Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849–1882), dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II.. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta.

Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I..

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert I. Parmský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Karel III.

Parmský vévoda 1854 – 1859

Nástupce: -

Předchůdce: -

Titulární parmský vévoda 1859–1907

Nástupce: Jindřich I.

Předchůdce: Karel II.

Titulární etrurský král 1883–1907

Nástupce: Jindřich I.