Fischhorn (zámek)

Kolem roku 1200 zde pravděpodobně stála první opevněná stavba, ale první písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy byl tehdejší hrad nazván "Vischarn". Jméno "Vischarn" mohlo vzniknout podle Arnu, toku ze Zellského jezera (který tehdy pravděpodobně tekl poblíže hradu) Salzach a který umožňoval dobrý rybolov).

Zpočátku byl majitelem hradu snad Goldegern, ale v roce 1273 byl v držení biskupů z Chiemsee. Byl tam umístěn Pinzhauer, správce biskupského majetku. Správce vykonával vrchnostenskou správu a místní soudní pravomoc.

V roce 1675 biskup Johann Franz von Preysing (1615-1687) zařídil přestavbu hradu na zámek, takže v budoucnu měl sloužit jako rezidence sloužícího biskupa.

Znesvěcením^[ujasnit] a následným zrušením biskupství Chiemsee 1808 skončila vláda biskupa a zámek zůstal do roku 1810 prázdný.

Až do roku 1816 měl v zámku sídlo bavorský důchodní úřad, a poté do 1846 zde sídlil císařsko – královský nadlesní úřad.

Od roku 1846 byl zámek prázdný a chátral; roku 1859 ho po dražbě získal nový majitel poštmistr Anton Embacher z Taxenbachu, který ho v roce 1862 opět prodal. Zámek i s pozemky ve výměře 4597 ha koupila kněžna Sophie von Löwenstein – manželka knížete Johanna II. z Liechtensteina (1840-1929). Ve vlastnictví rodu byl ještě v roce 1914.

Následovala rozsáhlá sanace a přestavba v novogotickém slohu podle projektu autora vídeňského svatoštěpánského chrámu, kterým je Friedrich von Schmidt (1825-1891). Stavebními pracemi byl pověřen Josef Wessicken (1837-1918). V tomto tandemu vzniká velkorysé hospodářské stavení za zámeckým kopcem u zbrojnošské cesty, kde dodnes má sídlo správa statku.

Roku 1918 získala usedlost Brémská obchodnická rodina Gildemeisterů. Roku 1920 došlo k velkému požáru, který poškodil velkou část zámku. Heinrich Gildemeister provedl nákladné přestavbu – i když ne v původním architektonickém slohu.

Po připojení Rakouska k Německé říši v roce 1938 byl majetek rodině Gildemeister vyvlastněn a zámek a okolní budovy převzali nacisti. Ti zde zřídili dislokovanou jednotku pro koncentrační tábor Dachau. 7. května 1945 zde byl zajat americkými vojáky Hermann Göring (1893-1946).

Po konci druhé světové války se Fischhorn vrátil do majetku rodiny Gildemeisterů. Až do přelomu tisíciletí zůstal zámek prázdný.

Vlastníci začali rozsáhlou rekonstrukcí a zámek se stal obyvatelným. Nyní se nalézá ve velmi dobrém stavebním stavu a je obydlený.

Od roku 2007 upravují vlastníci příležitostně nově rekonstruované části pro možnost pořádání různých výstav.

V dalším období se zde usazuje lesnický velkozávod, který je zde dodnes.

Od poslední přestavby ve druhé polovině 19. století je současná architektura v zásadě novogotická, se strmýmistřechami, arkýři a dvojitě lomenými oblouky. Při obnově jsou použity jako doplňky zdiva žulové a tufové kvádry. Tato vlastně původní architektura padla za oběť velkému požáru v roce 1920 a potom se obnovila jednodušší formou. Tak dnes chybí arkýře (až na ten u zámecké kaple a většina oken je v jednoduchém pravoúhlém provedení.

Zámek má několik křídel. Od centrální stavby vedou tři křídla s vysokými věžemi, ve směru na západ, jih a východ. Ve východním křídle je zámecká kaple a od ní odbočuje čtvrté křídlo dolů směrem na jih, kde stojí kruhová věž.

Uprostřed zámku je velké nádvoří, které je na jižní straně ohrazeno vysokou zdí a na ostatní světové strany budovami. Přístup od západu je hlavní branou. Průchodem je přístup do hospodářského dvora. Pozoruhodné je hlavní schodiště z doby novogotické přestavby v 19. století, které bylo po dlouhé době značně poškozené a proto se z části obložilo dřevem a teprve po roce 2000 bylo vysokým nákladem obnovené. To spojuje více podlaží a je tedy z části tříramenné se dvěma až čtyřmi podestami. Schodiště podpírají lomené klenby opřené do žulových opěrných sloupů s hlavicemi. Dalším přístupem do jednotlivých podlaží je točité schodiště, které spojuje všechna podlaží hlavní budovy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schloss Fischhorn na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fischhorn na Wikimedia Commons