Krkonošský národní park

Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.

Sněžné jámy v roce 1938

Geologické podloží krkonošské oblasti je velmi pestré, většina území spadá do oblasti tzv. krkonošsko-jizerského krystalinika, jehož významná část krkonošsko-jizerský pluton, který je taky tvořený granitoidy, zasahuje na území národního parku. Tvoří hlavní hřbet od Mrtvého vrchu (1060 m) až k západnímu úpatí Sněžky (1603 m). V kontaktním dvoře, který se táhne od Hvězdy (959 m), přes Čertovu horu (1210 m) ke Svorové hoře (1411 m), jsou šedé svory až fylity. Východní část je pak tvořena krkonošskými rulami a fylity, západní část je tvořena fylity ponikelské skupiny. Okrajově do oblasti Krkonošského národního parku zasahuje podkrkonošská pánev, kde jsou uloženy sedimentární horniny stáří karbonu až permu.

Pro horské oblasti ve střední Evropě je typické výrazné střídání ročních období a vliv Atlantského oceánu, což má za následek velmi proměnlivé počasí. Pro mikroklimatické podmínky je zásadní orientace svahů vůči slunečnímu svitu a proudění větrů – to jsou faktory, které ovlivňují rostliny, které na těchto místech rostou. V horských oblastech Krkonoš je v zimních a podzimních měsících častá teplotní inverze, která může trvat i několik týdnů. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 0,2 °C na Sněžce, v nižších polohách jsou průměrné roční teploty vyšší (např. Dolní Malá Úpa 3,9 °C, Bedřichov 4,7 °C) a nejteplejším měsícem je červenec a nejstudenějším leden. Sněhová pokrývka na vrcholcích hor se udrží až 180 dní.[3]

Hranice alpínského lesa se pohybuje v nadmořské výšce 1250 až 1350 m.[3] Ve vysokých polohách se nachází několik druhů, které jsou glaciálními relikty (tzn. rostliny, které tu přežily od posledního zalednění). Jsou to např. všivec krkonošský, lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův aj.

V Krkonoších se vyskytují následující vegetační stupně:[3]

submontánní (400–800 m n. m.)

V submontánním stupni původně převažovaly listnaté až smíšené lesy se zastoupením buku lesního, javoru klen, jeřábem ptačím, olší šedou a na polské straně i modřínem opadavým. Tyto stromy byly vykáceny a byla zde uměle vysázena smrková monokultura. V podrostu se vyskytují chráněné rostliny jako kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, sasanka pryskyřníkovitá a hajní, česnek medvědí, lilie zlatohlavá.

montánní (800–1200 m n. m.)

V montánním stupni převažují smrkové porosty (původní i uměle vysázené), tmavé lesy jsou vhodným prostředím pro růst kapradin (kapraď samec, žebrovice různolistá, papratka horská). Od 18. století tu jsou bezlesé horské louky, kde jsou hojně zastoupeny vzácné druhy rostlin jako např. zvonek český, violka žlutá sudetská, prha arnika, devětsil bílý, prasetník jednoúborný a několik zástupců čeledi vstavačovitých.

subalpínský (1200–1450 m n. m.)

V subalpínském stupni jsou nejcennější biotopy Krkonoš – smilkové louky, severská rašeliniště a porosty kleče s výskytem reliktních rostlin. V bylinném patru jsou zastoupeny smilka tuhá, třtina chloupkatá, brusnicovité rostliny, šicha oboupohlavná aj.

alpínský (1450–1603 m n. m.)

Nejvyšší polohy tvoří alpínský stupeň. Druhově nejbohatší jsou strmé skalní svahy a jámy (známé jako tzv. krkonošské botanické zahrádky). Na svazích karů se vyskytuje např. oměj šalamounek a oměj pestrý, mléčivec alpský, havez česnáčková a různé druhy kapraďorostů. V okolí pramenišť roste pažitka pobřežní horská, prvosenka nejmenší, lepnice alpská, kropenáč vytrvalý. Z dřevin, které ale dosahují nízkého vzrůstu kvůli tvrdým podmínkám, jsou zastoupeny druhy jako vrba slezská, bříza karpatská, střemcha obecná skalní, jeřáb sudetský a borovice kleč.

• 
  Porosty kleče se zastoupením smrku v okolí Čihadla
• 
  Kapradiny ve smrkovém porostu
• 
  Hořce u Labské boudy
• 
  Ostrůvky kleče z Violíku
• 
  Devětsil bílý
• 
  Prha arnika
• 
  Plod ostružiníku morušky

Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy. Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty – je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní. Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů – motýla huňatce žlutopásého (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).[3]

• 
  Schránka vrkoče severního
• 
  Vážka lesklice horská
• 
  Samec kulíka hnědého
• 
  Čečetka zimní
• 
  Hraboš mokřadní