Plchovití

Plchovití jsou skupinou, která nepochybně existovala již v paleogénu (nejstarší fosilie jsou známé z období středního eocénu, z doby asi před 40 miliony let).[1] V období pozdního miocénu, asi před 6 miliony let, žili na území dnešní Sicílie a Malty obří druhy plchů, dosahující velikosti domácí kočky.[2]

Plši připomínají veverky, ale jsou menší. Jejich tělo měří 60–109 mm, ocas 40–165 mm.[3] Srst mají jemnou. Ocas bývá obvykle kratší nebo stejně dlouhý jako tělo[4] a je – kromě rodu Myomimus – ochlupený. Váží od 14 do 180 g. Nohy i jejich prsty jsou krátké, zahnuté drápky jsou přizpůsobeny k šplhání. Na předních nohách mají čtyři prsty a na zadních pět. Samice mají 6–12 bradavek.

Mají nápadné oči a kulaté uši. Celkem 20 zubů je uspořádáno podle zubního vzorce[3]

• 1.0.1.3
• 1.0.1.3

Zajímavostí je, že jim jako jediným hlodavcům chybí slepé střevo.[4] Dokládá to, že se živí potravou s malým obsahem celulózy, často z větší části živočišnou.[5]

Plch zahradní (Eliomys quercinus)

Žijí v zalesněných oblastech, zahradách (zde s oblibou v živých plotech) i ve skalách.

Jsou to převážně noční dobře šplhající zvířata. Hnízda si staví v dutinách stromů, ve skalních puklinách, v podkroví budov nebo v opuštěných norách jiných zvířat.[3] Často si je vystýlají mechem nebo podobným rostlinným materiálem.

Konzumují ovoce, oříšky a ve větší míře i hmyz, vejce i malé obratlovce. Severněji žijící plši včetně těch z Česka ke konci léta a na podzim nabírají na váze a pak – obvykle od října do dubna – přezimují stočeni do klubíčka. Někteří z nich se čas od času vzbudí a konzumují nashromážděnou potravu.

Po březosti trvající 21–30 dnů rodí 2–10 mláďat. Za rok mívají obvykle jeden nebo dva vrhy.[4]

Ve volné přírodě se mohou dožít až 5,5 roku.[3]

Na českém území se vyskytují čtyři druhy plchů:

• Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) – malý 60–90 mm dlouhý plch, nejhojnější zástupce čeledi plchovití v Česku,
• Plch velký (Glis glis) – největší z českých plchů dorůstající až 180 mm,
• Plch zahradní (Eliomys quercinus) – středně velký 100–110 mm dlouhý plch vyskytující se prakticky jen v západním pohraničí; nejvzácnější český plch,
• Plch lesní (Dryomys nitedula) středně velký plch dorůstající 85–100 mm žijící hlavně v Českém středohoří.

Většina druhů této čeledi není celosvětově ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceny jako málo dotčený druh. V Česku jsou však chráněné všechny čtyři tam žijící druhy.[6] Pouze tři druhy plchovitých hlodavců jsou zařazeny mezi ohrožené nebo téměř ohrožené druhy:

Téměř ohrožený druh:

• Plch zahradní (Eliomys quercinus) žijící v Portugalsku, Španělsku, Francii, Belgii, jižní polovině Německa, Švýcarsku, Itálii, v západním pohraničí Česka, ostrůvkovitě v Chorvatsku, Rumunsku, Polsku, Ukrajině a Bělorusku, v Lotyšsku, Estonsku, jižním Finsku a v Rusku v pásu od Sankt Petersburgu k Magnitogorsku. Jeho populace obecně klesá, ale jen málokde je znám důvod (např. na Korsice to je konkurence potkanů).[7]

Přezimující plch velký

Zranitelné druhy:

• Dryomys niethammeri obývající malé území v Balúčistánu v horách středního Pákistánu; byl popsán až v roce 1996, jsou doloženy pouze tři exempláře a o jeho životě není prakticky nic známo,[8]
• Plch myší (Myomimus roachi) vyskytující se v jihovýchodním Bulharsku (v okolí Burgasu), v přilehlých oblastech evropské části Turecka a ostrůvkovitě u tureckého pobřeží Egejského moře. Nedoložený je výskyt v Řecku u hranic s Tureckem. Zranitelný je z důvodu úbytku vhodného prostředí (přeměna na zemědělské plochy) především v evropské části Turecka a v Bulharsku.[9]