Pesvice

Původní název vesnice vznikl pravděpodobně z osobních jmen Bož nebo Božej ve významu ves lidí Božových (Božejových). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Beswicz (1290), Pezewicz (1371), Besbycz (1402), Bezwicz (1405), Pezwicze (1571), Pöschwicz (1591), Peswicze (1606), Pöszwicze (1622), Pöswitz nebo Peswitz (1787) a Pößwitz nebo Peßwitz (1846).[3]

Vesnice vznikla u obchodní stezky zvané Míšeňská silnice, která spojovala Chomutovsko s Litoměřicemi. Její průběh sleduje účelová komunikace, která vede po rozvodí mezi Chomutovkou a Bílinou jižně od Pesvic, Všestud a Sušan. Cesta dále pokračovala k Moravěvsi, u které se stočila na sever k Lovosicím a Litoměřicím.[4] Cesta tvoří jižní hranici katastrálního území.[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1290, kdy chomutovský měšťan Jindřich Wüstehove odkázal platy z pesvických statků chomutovské komendě řádu německých rytířů.[6] S odkazem souhlasila vdova Adléta i další příbuzní.[7] Roku 1325 je uváděn pesvický rychtář Konrád, do jehož obvodu působnosti patřily kromě dalších také Všehrdy.[6] Pesvice patřily řádu většinu čtrnáctého století, ale od roku 1371 byla vesnice zastavována a zpět vyplacena až v roce 1405. Po bitvě u Grunwaldu v roce 1410 řád nebyl schopen splácet své závazky. Jeho oslabení využil král Václav IV., a zabavil mu téměř celý majetek. Vesnici spravovala královská komora, která ji zastavovala různým majitelům.[8] Ve druhé polovině patnáctého století vesnice patřila Janu Caltovi z Kamenné Hory. Vesničané zřejmě museli vyzbrojit a zaplatit rotu šestnácti vojáků, kteří bojovali v Caltově žoldnéřském vojsku.[9] Ke svým panstvím ji postupně připojili také páni z Veitmile i Lobkovicové, kteří sídlili v blízkém Chomutově.[8]

V období náboženské reformace se v okolí začalo rozšiřovat luteránství. Arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský, kterému chomutovské panství patřilo v letech 1560–1571,[10] luterány potlačoval. Další majitelé, Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic a jeho syn Bohuslav Jáchym, však sami byli luterány, a jejich víra se znovu začala šířit. Vesnické hospodářství tehdy postihlo chomutovské výlučné právo prodávat pivo ve vesnicích, které patřily k panství. V roce 1588 vesnici získal spolu s Chomutovem Jiří Popel z Lobkovic, který zahájil důslednou rekatolizaci. Podporovali ji chomutovští jezuité, kterým museli Pesvice odvádět roční dávku 27 kop a pěti grošů.[11] Po mocenském pádu Jiřího Popela z Lobkovic v roce 1593 byl jeho majetek rozdělen a rozprodán. Pesvice v té době byly součástí Všestud a žilo v nich 18 poddaných. Vesnice byla ohodnocena částkou přesahující 3 602 grošů. Spolu s dalšími statky ji koupil Adam Hrzán z Harasova a připojil ji k červenohrádeckému panství. Jeho synové podpořili v roce 1619 krále Fridricha Falckého a o rok později byli po bitvě na Bílé hoře odsouzeni ke ztrátě celého majetku.[12] Zdislav Haras z Harasova si však dokázal naklonit císařského komisaře knížete Karla z Lichtenštejna, díky kterému většina majetku obou bratrům zůstala.[13]

Berní rula z roku 1654 zaznamenala špatný stav vesnice. Domy byly zchátralé a žili v nich pouze čtyři sedláci a deset chalupníků. Dohromady měli šestnáct potahů, 29 krav, sedmnáct jalovic, devatenáct ovcí, třicet prasat a dvacet koz. Jeden ze sedláků provozoval šenk. Zemědělství bylo dominantním hospodářským odvětvím a z poloviny osmnáctého století pochází zmínka o pěstování chmele.[13] Až do začátku dvacátého století obyvatelé pěstovali dubové remízky. Stromy jednou za osm až deset let pokáceli a z kůry se potom vyrábělo tříslo používané při zpracování kůží.[14] Z poslední čtvrtiny 18. století pochází krátká zmínka o zdejší těžbě kamenečných břidlic. Významná nebyla u Pesvic ani těžba hnědého uhlí. Z poslední třetiny 19. století tu jsou známé pouze dva malé doly Jana a Pavlína.[15]

Jeden z domů u silnice

Po první světové válce měřilo pesvické katastrální území 431 hektarů. Vodu lidé čerpali ze dvaceti studní, ale pouze tři obecní studny dokázaly zajistit vodu i v suchých letech.[16] Po roce 1950 ve vesnici vzniklo jednotné zemědělské družstvo[17] a ve stejné době na nedalekém letišti přistálo několik sovětských letadel Polikarpov Po-2, která pomáhala práškováním bramborových polí při potlačování mandelinky bramborové.[18] K výraznějšímu rozvoji vesnice došlo až po roce 1990. V průběhu devadesátých let dvacátého století byla postavena kanalizace napojená na všestudskou čistírnu odpadních vod a opravena elektrická rozvodná síť.[17]

Vesnice leží 4,7 km východně od Chomutova a stejně daleko jihovýchodním směrem od Jirkova ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 3,84 km².[19] Sousedí s Vrskmaní na severu, Strupčicemi a Všestudy na východě, Údlicemi na jihu a Chomutovem a Otvicemi na západě.[5] Většinu rozlohy katastrálního území tvoří zemědělská půda: 313 hektarů orná půda a patnáct hektarů zahrady, sady a trvalé travní porosty. Lesy porůstají pouze deset hektarů. Zbytek území zabírají zastavěné a ostatní plochy. Koeficient ekologické stability je pouze 0,07,[20] což území řadí mezi oblasti s velkým narušením přírodních struktur a nezbytnými technickými zásahy k nahrazení základních ekologických funkcí krajiny.[21] Ve vesnici pramení Hošnický potok, který je pravostranným přítokem Srpiny.[22]

Geologické podloží Pesvicka je tvořené miocenními písky, štěrky, jíly a podřadně uhelnými slojemi. Celá oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev a okrsku Jirkovská pánev. Nejvyšší bod se nachází západně od vesnice v nadmořské výšce okolo 350 metrů. Z půd převažují černozemě na jihu a pelozemě na severu. Při okrajích katastrálního území se vyskytují také smonice.[5]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 364 obyvatel (z toho 189 mužů), z nichž bylo 37 Čechoslováků, 324 Němců a tři cizinci. Kromě dvou evangelíků a dvanácti lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[23] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 374 obyvatel: 83 Čechoslováků a 291 Němců. S výjimkou tří evangelíků, pěti příslušníků církve československé a 29 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[24]

Průměrný věk obyvatel vesnice v prosinci 2015 dosahoval 38,7 roku.[27]

Po zrušení poddanství v devatenáctém století se vesnice stala místní částí Všestud, u kterých zůstaly do roku 1890. V období 1900–1950 byly samostatnou obcí a v letech 1961–1990 patřily k Otvicím.[28] Samostatnou obcí se znovu staly 24. listopadu 1990.[29]

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 237 hlasů v Pesvicích získaly 158 hlasů Sudetoněmecká strana, 27 hlasů Německá sociální demokracie, Komunistická strana Československa nezískala žádný hlas a 52 hlasů dostaly jiné české strany.[30]

Vesnicí vede silnice druhé třídy II/251 z Jirkova přes Havraň směrem k Postoloprtům. Končí u Bitozevsi, kde se napojuje na silnici II/250. Nejbližší železniční stanicí je Jirkov zastávka vzdálená 3,5 kilometru. Přímo ve středu vesnice stojí zastávka autobusové linkové dopravy.[22]

Asi jeden kilometr severozápadně od vesnice se nachází Letiště Chomutov. Vzniklo jako provizorní vojenské letiště v říjnu 1938. Během druhé světové války ho využívala vojenská letadla a po jejím skončení se zde školili začínající piloti.[31]

Na návsi stávala kaple Panny Marie (podle jiných zdrojů byla zasvěcena svatému Josefovi[32]) postavená v první polovině devatenáctého století. Měla obdélný půdorys s trojbokým presbytářem a fasády členěné slepými pilastrovými arkádami. Nad průčelním štítem byla sanktusová vížka. Uvnitř býval pozdně barokní oltář se sochou Madony a obrazem svatého Josefa.[33] Zbořena byla v šedesátých letech dvacátého století.[34] U Míšeňské silnice stávala poblíž zaniklého hostince Buschenpelz (Pošumpelec) gotická boží muka, která byla přemístěna do lapidária Oblastního muzea v Chomutově.[4]