Sušany

Po třicetileté válce byla vesnice v dobrém stavu. Podle berní ruly z roku 1654 patřila k blažimskému panství Václava Michny z Vacínova. Žilo zde jedenáct sedláků, čtrnáct chalupníků a jedna žena bez majetku. Nejbohatší sedlák obdělával 150 strychů půdy, měl osm potahů, devět krav, šest jalovic, 59 ovcí, patnáct prasat a čtyři kozy. Pozemky zbývajících sedláků měřily okolo padesáti strychů. Celkem měli třicet potahů, sedmnáct krav, osmnáct jalovic, 27 obcí, 41 prasat a jednu kozu. Chudší chalupníci, z nichž šest mělo pusté chalupy, vlastnili celkem devět potahů, čtrnáct krav, deset jalovic, dvě ovce, šestnáct prasat a jednu kozu. Jeden z nich se živil jako krejčí a další měl hospodu. Hlavním zdrojem obživy byl chov dobytka a pěstování pšenice a žita.[6]

Od roku 1672 patřila většina vesnice k postoloprtskému panství, ale tři domy podléhaly mostecké vrchnosti, která je spravovala prostřednictvím svého slatinického statku. Už v té době ve vsi bývala škola, ale zdejší učitel střídavě vyučoval také v Blažimi a Nehasicích.[6]

Od poloviny devatenáctého století do jeho šedesátých až sedmdesátých let zde byl K. Woworskou otevřen hnědouhelný důl Antonín Alžběta, ve kterém se těžilo 100–150 tun uhlí ročně.[7] Přesto charakter vesnice zůstával koncem devatenáctého století převážně zemědělský. Pěstovaly se obiloviny, brambory, zelenina a od roku 1881 také cukrová řepa, kterou pěstitelé dodávali do havraňského cukrovaru.[8] Významný byl také chov koní, hus a skotu. Mléčné výrobky se prodávaly v Chomutově. Fungoval zde velký hostinec a koloniál. Z řemeslníků bývali k dispozici kovář, krejčí, švec, sedlář, klempíř, zedník a truhlář.[9]

K elektrické rozvodné síti kadaňské elektrárny byly Sušany připojeny roku 1926. Přibližně ve stejné době byl postaven vodovod, který přiváděl vodu od Pyšné do sušanského vodojemu o objemu 30 m³.[9] V období první republiky se do vsi přistěhovali první Čechoslováci, ale většina obyvatel zůstávala německá. Němečtí vojáci, kteří Sušany 10. října 1938 obsadili, byli nadšeně vítáni. Během druhé světové války byl v usedlosti čp. 1 zřízen zajatecký tábor pro zajatce z Francie, kteří pracovali na zdejších polích. Po osvobození Rudou armádou dne 8. května 1945 byla část obyvatel odvezena na práci ve vnitrozemí Čech. Ostatní byli shromážděni v Chomutově a odsunuti do Německa.[10] Prázdné usedlosti získali volyňští Češi, kteří se vrátili z Ukrajiny, ale i tak se počet obyvatel snížil oproti předválečnému stavu asi o třetinu.[11]

Po roce 1948 bylo v Sušanech založeno jednotné zemědělské družstvo, které samostatně hospodařilo až do roku 1975 a od 1. ledna 1976 se sloučilo s družstvem ve Strupčicích. Družstvo vybudovalo zemědělský areál na východním okraji vsi, jehož součástí byly drůbežárna, kravín a vepřín. Po roce 1990 byl areál opuštěn.[11]

Ve druhé polovině dvacátého století řada usedlostí ve vsi zchátrala. Přesto se Sušany měly výrazně rozrůst, protože v roce 1989 byl schválen územní projekt sídelního útvaru Sušany, který počítal s tím, že se do vsi přistěhují lidé ze Strupčic a Okořína, které měly ustoupit rozšiřování Lomu Jan Šverma.[11] Rozsáhlejší obnova vsi proběhla až v letech 1998 a 1999, kdy byla opravena vodovodní síť, silnice a proběhla plynofikace.[11][12]