Adam Hrzán z Harasova

Adam Hrzán se stýkal s českým velmožem Vilémem z Rožmberka (1535–1592). Na jeho dvoře v Českém Krumlově získal základy šlechtické výchovy.[4] Po dobu devíti měsíců počínaje srpnem 1572 se Adam účastnil prvního poselstva českých pánů a rytířů do Polska, které vedl nejvyšší kancléř Vratislav II. z Pernštejna (1530–1582) a právě nejvyšší purkrabí Vilém. Byli tam vysláni v otázce zájmu habsburského domu o polský trůn, který se uvolnil smrtí posledního krále z dynastie Jagellonců Zikmunda II. Augusta.[7][8]

Erby nad vstupem do Lanškrounského zámku

Usilovně shromažďoval dluhopisy.[pozn. 2] Patřil i k věřitelům císaře Maxmiliána II. Prostředky k půjčení získal z dělení otcovského majetku, z bohatého věna manželky a z výnosů velkostatku Skalka. V roce 1588 odkoupil od Jana V. z Pernštejna (1561–1597) velkostatek Lanškroun-Lanšperk (Landšperk) ve východních Čechách. Koupě byla zapsána do desk zemských na začátku roku 1589. Podle ní Hrzán koupil podhodnocený statek za pouhých 15 300 kop grošů českých. K velkostatku patřila tři města, několik městeček, kolem padesáti vesnic, dvory, ovčíny, mlýny, rybníky a lesy.[9] Zámek Lanškroun nechal Adam Hrzán výrazně upravit v renesančním stylu. Přestavbu připomíná především vstupní portál, na kterém je letopočet 1601, kdy byla přestavba ukončena, a erb Adama Hrzána s erbem jeho manželky Anny Kaplířové ze Sulevic.[10] Na poddané měl vysoké nároky, zvyšoval dávky, omezoval jim práva. Pro jeho tvrdý a hrubý přístup s ním lanškrounští měšťané vedli soudní spory.[10] V roce 1622 měl velkostatek hodnotu 150 000 kop grošů českých,[9] k lanškrounské části tehdy patřilo město Lanškroun se zámkem a 12 vsí,[10] hrad Lanšperk se připomínal jako pustý.[11]

V letech 1577–1601 půjčoval Vilému z Rožmberka i jeho dědici Petru z Rožmberka (1539–1611). Ne vždy poskytl peníze v hotovosti, někdy Vilémovi přenechal dluhopisy, jejichž proplacení si Vilém z Rožmberka vynutil ze své pozice nejvyššího purkrabího. V roce 1597 dlužil Petr Vok z Rožmberka Hrzánovi už 55 000 kop grošů českých. Ze zapůjčených peněz mu plynuly obrovské zisky z úroku. Za čtvrt století získal od Rožmberků na úrocích přibližně 35 000 kop. Svou úvěrovou strategií cílil k získání některého rožmberského velkostatku. Od roku 1595 držel v zástavě rožmberské panství Drslavice, ale nepodařilo se mu ho získat do trvalého vlastnictví. Od roku 1601 po tomto neúspěchu už Rožmberkovi peníze nepůjčoval.[12]

Poté zaměřil svou pozornost na Krušné hory, odkud to měl blízko ke svému panství Skalka. Od české komory požadoval urychlené splacení pohledávek. Ta tehdy neměla dostatek prostředků, a proto musela přistoupit na obchod. Tak od ní na konci roku 1605 (nebo v roce 1606)[13] odkoupil panství Červený Hrádek s hradem Blatno, Údlicemi, Nezabylicemi, městečkem Borkem, Horou Svaté Kateřiny za 236 000 zlatých rýnských[13] (125 000 kop grošů českých).[14] Komora získala panství v roce 1594, když bylo zkonfiskováno Jiří Popelu z Lobkowicz, který upadl v nemilost u císaře Rudolfa II. Adam Hrzán zaplatil komoře poslední splátku v roce 1607.[14]

V roce 1608 koupil pro svého syna Jana Mikuláše panství Stvolínky (Stolinky) s pustým hradem Ronov[2] za více než 25 000 kop grošů českých od zadluženého Jana z Vartenberka (nebo od Alžběty, manželky Zikmunda z Vartenberka[15]).[14]

V roce 1608 musel řešit aféru způsobenou svým lehkomyslným synem Zdeslavem. Syn procházel dvořanskou výchovou u Rudolfa II. Na počátku 17. století v Praze působil jako osobní císařův stolník. Na rozdíl od šetřivého a zodpovědného otce si užíval bezstarostného života v malostranských hostincích, točil se kolem mladých šlechtičen i zámožnějších měšťanek. Finanční prostředky získával půjčkami u šlechtických přátel. Půjčky ani úroky nesplácel. O synových dluhopisech neměl Adam Hrzán ponětí a dozvěděl se o nich až od nejvyššího zemského sudího Adama mladšího z Valdštejna (1569/1570–1638). Více než třicet věřitelů totiž pohnalo Zdeslava k soudu pro dlužníky u nejvyššího purkrabství v Praze. Jednu třetinu věřitelů tvořily šlechtičny (např. Johana Švihovská, Johana Příchovská, Mariána Czerninová, Alena Vchynská, Ludmila Špetlová, Marie Sluzská, Kateřina Kocová a Eva Kaplířová). Adam dluhy za syna postupně vyrovnal.[16]

S Adamovým bohatstvím rostla i jeho politická moc. V letech 1605–1615 zastával úřad purkrabího Hradeckého kraje a v letech 1615–1618 byl karlštejnským purkrabím za rytířský stav.[2] Od roku 1604[1] působil i jako stálý přísedící většího zemského soudu.[17][18] Účastnil se také zasedání královské rady.[19]

Nepodařilo se mu ale postoupit do vyšší společenské vrstvy, nebyl přijat do panského stavu.

Na podzim 1618 se stavovské direktorium snažilo získat hotovost pro sestavování a vydržování stavovského vojska. Hrzán byl katolické víry, takže finanční pomoc odmítl. Direktorská vláda však vyslala do jeho sídel Červený Hrádek, Skalka a Lanškroun ozbrojence a odvezla si hotovost úhrnem 150 000 kop grošů českých. S těmito vynucenými půjčkami na 6 % úrok nakonec Adam Hrzán a jeho synové souhlasili. Zúročení této velké půjčky se už nedočkal, zemřel 11. ledna 1619.[20]

• BŮŽEK, Václav. Rytíři renesančních Čech. Praha: Akropolis, 1995. 160 s. ISBN 80-85770-28-8. Kapitola Cesta za bohatstvím, s. 117–123.
• DUŠEK, Radim. Prodej lanškrounského a lanšperského panství v roce 1588. In: Sborník lanšperského hradu. Lanšperk: Sbor pro záchranu hradu Lanšperka, 1997. S. 44–58.
• DUŠEK, Radim. Trhová smlouva lanškrounského a lanšperského panství z roku 1588. In: Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí. Ústí nad Orlicí: Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, 1997. ISBN 80-902082-3-1. Svazek 8. S. 3–16.