Petr I. Brazilský

V roce 1807 značně zesílil tlak silných evropských mocností na Portugalsko. Napoleonská Francie a Velká Británie již delší čas soupeřily o vliv na tento relativně malý stát, a tak se situace nakonec vyhrotila do ostrého střetu mezi oběma mocnostmi, kdy Francouzi překročili ze španělského území hranice Portugalska a Velká Británie na oplatu zahájila blokádu portugalských přístavů. Po obsazení Lisabonu vojskem císaře Napoleona Bonaparta uprchl portugalský regent princ Jan v říjnu 1807 spolu s asi 15 000 dvořany do tehdejšího portugalského místokrálovství Brazílie. V lednu 1808 tak poprvé v historii člen portugalské královské rodiny vkročil na půdu Nového světa – Ameriky. Brazílie byla prohlášena za hospodářsky rovnoprávnou s Portugalskem a dvůr záhy přesídlil do města Rio de Janeiro, které se stalo hlavním městem země. Zde regent Jan dále vládl místo duševně nemocné portugalské královny Marie I.

Pro Brazílii nastala doba kulturního a především hospodářského rozkvětu – přístavy se otevřely volnému obchodu, na pěstování bavlny a těžbu železné rudy byly poskytovány dotace. V roce 1815 vyhlásil nyní již král Jan VI. Brazílii za rovnoprávné království pod portugalskou korunou.

Pedrova korunovace na císaře

Druhý sňatek Pedrův s Amélií de Beauharnais

Po Napoleonově pádu byla v Portugalsku vytvořena prozatímní vláda, která v roce 1820 vyzvala krále Jana VI. k návratu. Ten byl po svém příjezdu nucen uznat novou ústavu, která nastolila konstituční monarchii. Králův syn Dom Pedro zůstal v Brazílii a převzal v ní regentství. V Lisabonu následně cortesy (lidové shromáždění) zrušily rovnoprávnost Portugalska a Brazílie a snažily se obnovit koloniální status Brazílie, což v této zemi vedlo k hnutí za nezávislost, do jehož čela se postavil právě Dom Pedro, jenž byl vždy nakloněn liberálním myšlenkám. Dom Pedro nakonec vyhlásil nezávislost Brazílie na Portugalsku a 12. října 1822 byl prohlášen a 1. prosince 1822 slavnostně korunován brazilským císařem jako Petr I. (Pedro I.)

V březnu roku 1826 se stal po smrti svého otce Jana VI. i legitimním portugalským králem jako Petr IV. Krátce na to, v květnu téhož roku, byl portugalským parlamentem donucen k abdikaci ve prospěch své dcery Marie II., které v té době bylo pouze 7 let.

Již v roce 1831 byl Petr I. donucen k abdikaci i parlamentem brazilským a císařem se stal jeho teprve pětiletý syn Pedro II. Brazilský (1826–1891), který se ovšem vlády oficiálně ujal až v roce 1840, kdy byl prohlášen za plnoletého. Po vynucené abdikaci odjel Pedro I. do Portugalska, kde opět užíval svůj starý titul 18. vévody z Braganzy. V Portugalsku žil až do své smrti v roce 1834. V roce 1972 byly jeho ostatky převezeny do Brazílie a zde pohřbeny.

Dcera Marie Amálie

Pedro I. se dvakrát oženil. Jeho první manželkou byla od 13. května 1817 Marie Leopoldina Habsbursko-Lotrinská (1797–1826), dcera rakouského císaře Františka I. Tímto sňatkem se stal Pedro I. švagrem Napoleona Bonaparta, který však již tehdy žil ve vyhnanství. Marie mu porodila tyto děti:

• Marie II. Portugalská, portugalská královna Marie II.
• Januárie Marie (1822–1901) ~ Luigi Carlo, aquilský vévoda (1824–1897)
• Paula Mariana (1823–1833)
• Františka Karolína (1824–1898) ~ François d'Orléans
• Pedro II. Brazilský (1826–1891), brazilský císař v letech 1831–1889)

Podruhé se Pedro I. oženil v srpnu 1829 s Amélií de Beauharnais, vnučkou francouzské císařovny Josefíny, která byla první manželkou Napoleona Bonaparta. Z tohoto manželství vzešla jediná dcera:

• Marie Amálie (1831–1853)