Levhart obláčkový

Levharta čili pardála obláčkového poprvé popsal přírodovědec Edward Griffith v roce 1821. V současné době jsou uznávány tři poddruhy, z nichž jeden vyhynul:

• Tchajwanský pardál obláčkový (Neofelis nebulosa brachyura)^† – byl levhart obývající Tchaj-wan, naposledy oficiálně spatřen v roce 1983. Od roku 1997, kdy nastražili ochránci přírody fotopasti a žádná z nich pardála nezachytila, stejně jako při opětovných pokusech uskutečněných až do roku 2012, byl v roce 2013 definitivně uznán za vyhynulý.[17][18][19] Nicméně v roce 2018 hlásili místní obyvatelé pohyb větší šelmy a o rok později se zprávy podařily víceméně potvrdit. Jeden levhart byl údajně spatřen při lovu koz na skaliscích a druhý byl spatřen na stromě poblíž jednoho velkého parkoviště.[20][19] Stanovisko je ale prozatím neměnné. V případě, že se jeho existence potvrdí oficiálně, může být budoucnost tohoto poddruhu ohrožena, především těžbou dřeva (úbytkem vhodných lokalit) či ilegálním lovem.
• Neofelis nebulosa macrosceloides – levhart obláčkový tibetský
• Neofelis nebulosa nebulosa – levhart obláčkový indočínský

Za poddruh levharta obláčkového byl až do roku 2006 považován i Neofelis nebulosa diardi, který je na základě genetických testů a morfologických zkoumání nyní řazen jako samostatný druh levhart Diardův (Neofelis diardi).[21]

Levharti obláčkový a Diardův tvoří bazální klad všech kočkovitých, neboli jejich evoluční linie se od dalších druhů vydělila nejdříve, a to asi před 6 miliony lety.[22]

Jde o nenápadného obyvatele rozlehlých lesů asijských tropů a subtropů. Území výskytu začíná na západě ve středním Nepálu, táhne se přes Bhútán a severovýchodní Indii směrem na východ a jihovýchod. Malá populace žije i v Bangladéši. Oblast rozšíření pokračuje přes Myanmar do Číny a do zemí Indočíny (Vietnam, Laos, Kambodža). Jižní hranicí je Malajský poloostrov (Thajsko, Malajsie). Na východě dříve obývala tato šelma i ostrov Tchaj-wan, ale zde byla vyhubena. Severní hranici výskytu představuje střední Čína.[11][23][24][25][26]

Levhart obláčkový v San Diegu

Maskovací efekt "obláčkové" kresby v lese

Šplhající levhart obláčkový

Jedná se o středně velkou kočkovitou šelmu, která se sice řadí mezi velké kočky, ale současně je z nich nejmenší. Délka od hlavy ke kořeni ocasu činí od 68 až do 108 cm (případně až 110 cm[27]), přičemž délka ocasu je mezi 55 a 92 cm. Hmotnost se obvykle pohybuje od 11 do 23 kg. Samci bývají větší než samice, ale pohlavní dimorfismus není tak výrazný jako u levharta Diardova.[5][7][28] Výška v ramenou dosahuje 50 až 60 cm.[5] Kondylobazální délka (mezičelist až týlní výběžky) lebky samců je v průměru 150 až 158 mm, samic 126 až 139 mm. Charakteristickým znakem chrupu jsou prodloužené horní špičáky. Jejich průměrná korunková délka u samců je 32 až 35 mm (vzácněji až 38,2 mm nebo více než 40 mm), u samic 28 až 29 mm (výjimečně až 30,5 mm). Předčit jej může leda levhart Diardův, který má tyto zuby relativně delší (vzhledem k hmotnosti a délce lebky).[4][10][29][27] V tomto ohledu se levhart obláčkový podobá pravěkým šavlozubcům. Účel takových zubů není ovšem známý. Existuje řada teorií, přičemž převládá názor, že šavlozubým kočkovitým šelmám sloužily obří špičáky k vyrvání velkých kusů tkání z měkkých částí těla oběti (z břicha a krku). Hluboká rána kořist buďto ihned zabila, nebo byla dezorientovaná v důsledku šoku a ztráty krve.[30][31] Levhart obláčkový se však na tento způsob nespoléhá; kořist usmrtí tak, že se zaboří špičáky do šíje (zadní části krku) a hlubokým kousnutím jí přeruší míchu.[27]

Typickými znaky levharta obláčkového jsou krátké nohy, dlouhá hlava a srst ozdobená velkými šedožlutými, oválnými skvrnami s černým okrajem. Čenich bývá bílý. Klouby na nohou jsou značně flexibilní a umožňují agilní pohyb po stromech.[5][7] Velmi pružnou má i čelist, rozevřít ji dokáže téměř do pravého úhlu.[32]

Kožešina z levharta obláčkového

Levhart obláčkový jednoznačně preferuje život v tropických a subtropických lesích různých typů, v nadmořské výšce 0–3000 metrů.[11] Je skvěle přizpůsoben šplhání po stromech, podobně jako některé jihoamerické kočkovité šelmy, například margay. Umí slézat po kmenech hlavou dolů, šplhat po vodorovných větvích zavěšený hřbetem dolů a viset hlavou z větvoví držíc se jen zadníma nohama.[10][12] Přes výše napsané jde o tvora, který se pohybuje především na zemi, kde i většinou loví.[10][12] Obvykle žije na ploše několika desítek kilometrů čtverečních (zhruba od 30 do 45 km²). Své území si značkuje močí a sekrety žláz na hlavě, které otírá o vyvýšená místa. Sdružuje se jen v období páření, které probíhá obvykle počátkem prosince až do konce března.[10][33][34]

Hlavní hrozbou pro existenci levharta obláčkového je obchod s kožešinami a dalšími částmi zabitých zvířat. Kosti jsou využívány v tradiční orientální medicíně, z masa se dělají exotické pokrmy. Zuby slouží jako trofeje či amulety. Hlavními centry obchodu jsou myanmarsko-thajské pohraničí, zvláště nechvalně proslulý trh Tachilek, a myanmarsko-čínské hraniční trhy, především Mong La. Průzkumy odhalily, že levhart obláčkový je nejčastěji zastoupeným druhem kočkovité šelmy na místních trzích a jen na těchto dvou místech bylo během 24 mapování objeveno celkem 482 exemplářů této kočky.[11] Obchoduje se rovněž s živými zvířaty.[14]

Další hrozbou pro levharta obláčkového je ničení přirozeného prostředí kvůli kácení původních lesů.[11]

Velikost populace ve volné přírodě není známa, ale předpokládá se, že jde o méně než 10 000 dospělých jedinců. Trend vývoje je klesající, jednotlivé subpopulace jsou fragmentovány.[11]

Levhart obláčkový je zařazen do přílohy I úmluvy CITES o obchodu se zvířaty. Dále je chráněn většinou národních legislativ v oblastech svého výskytu, kdy je jeho lov zakázán (většina států) nebo omezen (Laos, Bhútán).[11][12] IUCN hodnotí levharta obláčkového jako zranitelný druh, ale došlo se k tomu na základě odhadů, které vyžadují další zpřesnění.[11] Ochranou divokých jedinců, chovem v zoo a osvětou mezi lidmi se zabývá iniciativa Clouded Leopard Project, která vznikla v USA v roce 2000.[35]

Ve světě chová levharta obláčkového asi 75 zoologických zahrad a jiných institucí. Celkový počet zvířat v zajetí byl v roce 2011 okolo 277.[36] V Evropě byl v září chován ve 40 veřejných zoo zařízeních.[37] Odchovy jsou vzácností. V roce 2010 uvedl kurátor Pavel Brandl ze Zoo Praha, že levharti obláčkoví se rozmnožují jen v sedmi evropských zoo.[38]

V Česku levharty obláčkové chovaly v letech 2017 i 2018 čtyři zoologické zahrady.[39][40] V roce 2019 došlo k ukončení chovu v Zoo Ústí nad Labem, a tak zůstaly jen tři zoo s tímto druhem:

• Zoo Děčín
• Zoo Ostrava
• Zoo Praha

Na Slovensku byl na konci roku 2019 chován v Zoo Bojnice.[40]

Mezinárodní den levhartů obláčkových se slaví 4. srpna.[45][46]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu levhart obláčkový na Wikimedia Commons
• Levhart obláčkový na stránkách IUCN (anglicky)
• Levhart obláčkový v ZOO Ústí n.L.