Levhart Diardův

Levharta Diardova popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1823. Nazval ho vědeckým jménem Felis diardi podle svého žáka a kolegy, přírodovědce a objevitele Pierra-Médarda Diarda. Levhart Diardův byl dlouhou dobu považován za poddruh nebo regionální formu levharta obláčkového, obvykle byl uváděn pod vědeckým názvem Neofelis nebulosa diardi. Až několik studií z let 2006 až 2011 přineslo jasné a respektované vydělení šelmy do samostatného druhu.[2][4][5][16] Levhart Diardův, česky nazývaný též pardál ostrovní či pardál Diardův,[3] se od kontinentálního levharta obláčkového liší geneticky, morfologicky a barvou srsti.[4][5][17] Vzájemná druhová odlišnost je minimálně taková jako mezi jednotlivými druhy v rámci sesterského rodu Panthera.[4]

Rod Neofelis tvoří bazální klad všech kočkovitých, neboli jeho evoluční linie se od dalších druhů vydělila nejdříve, a to asi před 6 miliony lety.[18] Výzkumy potvrdily, že oba druhy rodu Neofelis se navzájem oddělily před 1,4 až 2,9 miliony lety. Levhart Diardův zřejmě pochází ze Sumatry, odkud se dostal na Borneo a Jávu. Na Jávě vyhynul někdy během holocénu.[6][19] V současnosti zahrnuje dva poddruhy (subspecie) nazývané Neofelis diardi diardi (levhart Diardův sumaterský či pardál ostrovní sumaterský) a Neofelis diardi borneensis (levhart Diardův bornejský či pardál ostrovní bornejský),[3] které divergovaly před 400 až 120 tisíci lety. Subspecie se liší především znaky na lebce, zubech a čelistech. Zatím jen provizorně určené jsou i určité rozdíly ve zbarvení.[2] Bornejský poddruh vykazuje podstatně větší genetickou diverzitu než sumaterský, což může souviset s Tobskou katastrofou před 73,5 tisíci lety, jež zřejmě přivedla sumaterský poddruh na pokraj vyhynutí.[6]

Vědecká synonyma pro levharta Diardova jsou Felis diardii, Felis macrocelis, Felis marmota, Neofelis nebulosa diardi.[3] V malajštině a indonéštině je nazýván harimau akra, harimau dahan, harimau dan, macan dahan nebo machan dahan, v jazyku iban (část Malajsie, Brunej) se mu říká engkuli.[10][20][21]

Levhart Diardův je středně velká podsaditá kočkovitá šelma. Nohy má relativně krátké, tlapy široké. Klouby umožňují natáčet zápěstí a prsty tak, aby objaly kmen stromů po straně a tím umožnily pohyb hlavou dolů, což dokáže jen několik druhů kočkovitých šelem. Srst má šedavě hnědou barvu a na břiše je výrazně světlejší. Obecně je tmavěji a více do šeda zbarvena než u levharta obláčkového. Obláčky (rozety, skvrny) tvoří dvě až tři řady na každém boku. Dosahují poněkud menších rozměrů než u většiny levhartů obláčkových, ale jsou tmavší s velkým množstvím skvrnek uvnitř. Na zadní části krku a na hřbetě má levhart Diardův dvojitý tmavý pruh, který se nicméně může rozpadat do skvrn.[10][12][17][22] Ocas je velmi dlouhý (cca 55 až 91 cm, což činí 76–88 % délky těla), hustě osrstěný (především u samic) a posetý velkými tmavými skvrnami. Tělo bez ocasu měří na délku 69 až 108 cm.[10] Hmotnost dospělých jedinců se obvykle pohybuje mezi 11 až 25 kg, přičemž rekordní jedinci mohou být zřejmě až 30 kg těžcí.[10][12] Velmi výrazný je přitom pohlavní dimorfismus, kdy samci jsou často i dvakrát těžší než samice. V letech 2008 až 2014 bylo na Borneu odchyceno a změřeno 12 dospělých divokých pardálů. Samice vážily od 9,1 (starší samice se zlomenými dolními špičáky) do 18 kg, samci od 15 do 25,2 kg.[11] Průměrně dosahují samice váhy mírně přes 12 kg, samci pak okolo 24 kg.[23]

Levhart Diardův se vyskytuje na ostrovech Sumatra a Borneo (státy Indonésie, Malajsie a Brunej), přičemž není známo, jestli žije i na malých ostrovech Batu poblíž Sumatry. Fosílie existují i z Jávy, ale v současné době zde tato šelma nežije. Odhad maximální rozlohy areálu výskytu na Borneu činí 378 900 km². Analýza dat pro Sumatru předpokládá území o rozloze maximálně 73 000 km² a tedy celkový územní rozsah, kde levhart Diardův žije, činí maximálně 451 900 km². Tyto odhady jsou spíše optimistické a zahrnují data z roku 2010, případně o něco starší. Předpokládá se, že rozsah šelmou obyvatelného teritoria se především od roku 2010 zmenšuje v důsledku pokračujícího odlesňování.[10][12][16] Populační hustota je poměrně nízká a kolísá od 0,7 po 4,4 jedinců na 100 km². Celkový počet dospělých jedinců je odhadován na přibližně 4500 zvířat, přičemž asi 3800 žije na Borneu a 730 na Sumatře.[10][16]

Levhart Diardův ležící u fotopasti

Život levharta Diardova ve volné přírodě není příliš dobře zmapován, tudíž k mnoha aspektům jeho chování chybějí přesné informace. Obecně jde o poměrně adaptabilní zvíře, které žije v rozličných nadmořských výškách a to minimálně do 1850 m.[24] Co se týče biotopu, jedná se o živočicha závislého na lese. Byl zaznamenán v relativně nenarušených tropických lesích různých typů i v lesích sekundárních případně těžených, čili umí se vypořádat i s určitým stupněm vyrušování ze strany člověka a jeho aktivit. Lidmi vysazované plantáže palem olejných však neobývá, nicméně migrovat přes ně asi dokáže.[16]

Jde zřejmě o samotářskou šelmu. Některá dřívější pozorování naznačovala život v párech.[7] Dokáže sice skvěle šplhat po stromech, ale většinou se pohybuje po zemi. Dříve se předpokládal jednoznačně noční způsob života, ale novější pozorování ukazují, že zvíře může být činné i za svítání či soumraku a méně často i během dne. Nejnižší aktivitu vykazuje okolo poledne.[7][10][24][23][25] Panují dohady, podle nichž je sumaterský poddruh více stromový než bornejský a to kvůli přítomnosti tygra na ostrově.[10] Podle výzkumů v oblasti Sabahu a Sarawaku (malajská část Bornea) využívá levhart stromy k odpočinku během dne.[7] Důvodem může být i snaha vyhnout se na zemi se vyskytujícím pijavicím.[25]

Teritorium

K rozměrům teritoria jednotlivých levhartů existuje málo přesných dat. Samice, která byla opatřena sledovacím zařízením v oblasti Sabahu (severní Borneo) se během 109 dnů pohybovala na území 16,1 km², přičemž jádro tvořil okrsek o ploše 5,4 km².[16] Plocha území samců odhadnutá z fotopastí přesahovala 45 km²,[10] přičemž mohla dosáhnout až 112 km².[12]

Levhart Diardův schovaný v podrostu

Lidmi usmrcený levhart Diardův (Sumatra, první čtvrtina 20. století)

Hlavní hrozbou pro existenci levharta Diardova je odlesňování v důsledku těžby dřeva a kvůli vysazování palem olejných. Především na Borneu představuje deforestace zásadní problém, jak z hlediska celkové plošné ztráty biotopu, tak kvůli jeho fragmentaci. Ta má totiž za následek rozdělení jednotlivých populací a tím snížení genové variability se všemi negativními důsledky z toho plynoucími (například vyšší náchylnost k nemocem).[16][28]

Druhým zásadním problémem je pytláctví. Nejde jen o přímé zabíjení levhartů (obvyklou metodou je chytání do ok) a následný prodej částí jejich těl, ale negativní vliv má i rozsáhlý lov různých jiných zvířat, která mnohdy tvoří levhartí kořist. Asi polovina živočichů, které šelma loví, je IUCN hodnocena jako „zranitelná“ nebo „ohrožená“.[16][29] Menší hrozbou dokáží být i další lidské aktivity, například silniční provoz, který má za následek občasná úmrtí.[30]

V minulosti byl levhart Diardův loven různými domorodými etniky na Borneu, především kvůli zisku trofejí v podobě zubů (náušnice) a kůže (ceremoniální oblečení, ozdoba sedaček). V průběhu 20. století však tato činnost slábla a v 80. letech 20. století téměř ustala.[25]

Neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by levhart Diardův usmrtil člověka.[20] V sebeobraně nebo ve stresu je nicméně schopen na lidi zaútočit a poranit je.[31]

Oba levharti rodu Neofelis jsou vedeni v Příloze I CITES, což znamená, že obchod s nimi je možný jen za velmi specifických podmínek. Všechny země, kde pardálové žijí, se k úmluvě připojily.[32] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí levharta Diardova jako zranitelný druh. Na všech územích svého výskytu je šelma oficiálně pod plnou ochranou úřadů.[16] V malajské části Bornea může být zabita jen v sebeobraně. K takovým incidentům však dochází vzácně, což naznačil průzkum provedený v Sarawaku v letech 2013 až 2016.[31]

Celkově je druh v porovnání s ostatními velkými kočkami velmi málo prozkoumán a v současnosti (2016 až 2019) probíhají terénní výzkumy v Sabahu, jež mají pomoci objasnit ekologii a chování této šelmy, aby bylo možno přijmout lepší ochranná opatření.[16][34]