Přelouč

Přelouč (německy:Prelauc, též Pritzland, Pschelautsch) je město v okrese Pardubice, nacházející se asi 13 kilometrů západně od krajského města Pardubice. Město s jádrem na levém břehu řeky Labe se skládá z osmi místních částí – Přelouč, Klenovka, Lhota, Lohenice, Mělice, Škudly, Štěpánov a Tupesy. Žije zde přibližně 9 300[1] obyvatel.

Přelouč
Budova Občanské záložny v Přelouči
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0532 575500
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíPřelouč
Okres (LAU 1)Pardubice (CZ0532)
Kraj (NUTS 3)Pardubický (CZ053)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°2′24″ s. š., 15°33′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel9 315 (2022)[1]
Rozloha30,47 km²
Nadmořská výška212 m n. m.
PSČ535 01
Počet domů1 966 (2021)[2]
Počet částí obce8
Počet k. ú.8
Počet ZSJ15
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Přelouč, Československé armády 1665, 535 33 Přelouč
[email protected]
StarostkaBc. Irena Burešová (ODS)
Oficiální web: www.mestoprelouc.cz
Přelouč
Další údaje
Kód obce575500
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Pohled na Přelouč ze železniční trati v roce 1845.

Přelouč je jedním z nejstarších historicky doložených míst regionu. Ve svém znaku má černý rošt ve zlatém poli, který je atributem sv. Vavřince, patrona opatovického kláštera, kterému byla v roce 1086 králem Vratislavem I. věnována. K tomuto roku se vztahuje i první písemná zmínka o osadě s chmelnicí. Od té doby se význam Přelouče výrazně měnil. Dne 8. září roku 1261 byla původní osada povýšena Přemyslem Otakarem II. na město a bylo jí uděleno magdeburské soudní právo. Správa náležela zvláštní rychtě. Mezi jejími držiteli byl například i Jiří z Poděbrad. Ještě ve 13. století se město stalo významným strategickým tranzitním místem při labském brodu na spojnici Hradce Králové a Kutné Hory. Roku 1421 byla Přelouč údajně dobyta a zničena katolickým vojskem Jana Městeckého z Opočna.

Roku 1518 připojil Přelouč Vilém z Pernštejna k panství Pardubice. V druhé polovině 16. století dostala renesanční podobu a roku 1580 se stala královským komorním městem, když tato privilegia potvrdil Rudolf II.. Zároveň byl městu udělen městský znak s roštem sv. Vavřince. Za dob třicetileté války byla ale znovu poničena. V roce 1635 bylo město zasaženo ničivým požárem a v okolí operovalo nepřátelské saské vojsko, které zničilo labský most na hlavní spojnici mezi Slezskem a centrální částí Království českého. Od roku 1639 bylo město opakovaně poškozováno nepřátelskými i císařskými regimenty. Další požár zasáhl město v roce 1641.[3] Rozkvět městu přinesla až stavba železnice a císařské silnice v 1. pol. 19. století. Díky těmto stavbám se Přelouč stala po Pardubicích druhým hospodářsky nejvýznamnějším městem regionu. V letech 19491960 byla městem okresním. V celém městě je v současnosti registrováno celkem 3563 domů a bytů a žije zde 9193 obyvatel.

17. dubna roku 1571 v místním špitále zemřel poslední slezský panovník se sídlem na území dnešní České republiky, kníže Fridrich Kazimír, potomek českých králů z rodu Přemyslovců a také potomek krále Jiřího z Poděbrad. Jeho smrtí zanikla poslední česká panovnická dynastie. Kníže byl následně pochován v rodové hrobce Pernštejnů v kostele svatého Bartoloměje v Pardubicích, kde má dodnes vystavený renesanční náhrobek.[4]

Etymologie

První písemná zmínka o Přelouči, kladená do sklonku 11. století je nejstarším pramenným dokladem o její existenci. Jedná se o zakládací listinu benediktinského kláštera v Opatovicích nad Labem, v níž je jako součást panovnické donace nově založené církevní instituce jmenována i osada Přelúčie. Dochovaná listina, jejímž vydavatelem měl být král Vratislav, je sice padělkem, vyrobeným asi až v polovině 12. století, nicméně její obsah lze do značné míry považovat za autentický.

Podle latinského textu listiny získal klášter „… Priluche villam cum hospitibus et omulum et quosque campi ipsius ville protendetur, villam Mocossin cum hospitibus, villam quosque inter Mocossin et Priluche Opatouici dictam…“, tedy Přelouč, Mokošín a ves Opatovice, ležící tehdy mezi Mokošínem a Přeloučí. Středověká latina neměla zvláštní znaky pro rozlišení tehdejší staročeské výslovnosti, a tudíž se lze domnívat, že zapsaný tvar „Priluche“ se tehdy četl [prilučje], tedy osada, ležící „při lukách“, resp. „před lukami“.

Další písemný doklad o Přelouči pochází až z doby o půldruhého století mladší. V listině z roku 1229 český král Přemysl Otakar I. potvrdil opatovickému klášteru držbu Přelouče. Text listiny je v případě Přelouče formulován, jako by šlo o darování vsi Přelúčie do majetku kláštera: „… Przelluccssie cum appendiis suis…“.

Na základě rozboru fonetického vývoje předložky „pře-“ se dává přednost vysvětlení vzniku jména jako místa, ležícího před loukou či lukami. Nejvýznamnějším argumentem pro tuto variantu je tvar jména Přelouče v zakládající listině města z roku 1261, a to jako „Predlutzs“.

Úvaha o vzniku jména Přelouče podle toho, že se k ní chodilo „přes louky“, nemá jazykové ani pramenné opodstatnění.

Až do 18. století se jméno města užívalo výhradně ve středním rodu, tj. „to Přeloučí“. Ženský rod „ta Přelouč“ převládl až v průběhu 19. století.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Přelouči.

Od konce 13. století bylo budováno městské opevnění. Mělo dvě hlavní brány, Horskou na západě (též Pražskou) a na východě Pardubickou a dvě fortny, na severní straně Semínská, na jižní Benešovická. Obě brány byly zbourány po požáru v roce 1809.

První radnice je doložena z roku 1562, zbořena byla roku 1852. Nová radnice s chlapeckou a dívčí školou v novorenesančním stylu byla vystavěna v roce 1882. Ve stejném stavebním slohu byla v letech 1899–1901 vybudována Občanská záložna, kostel evangelického sboru 1905 a Divišova vila, vše dle plánů architekta Rudolfa Kříženeckého. Vila sloužila pro účely městského muzea, pak jako pečovatelský dům Církve českobratrské evangelické, nyní je zprivatizována a upravena.

Římskokatolický kostel svatého Jakuba Většího, původně románský, barokně přestavěn v roce 1646 po požáru v roce 1621, barokní varhany pocházejí z roku 1692. Hřbitovní kaple Navštívení Panny Marie byla postavena v letech 1682–84 v souvislosti s pověstí o zázračné moci mariánského obrazu. Sloup sv. Jana Nepomuckého pochází z roku 1704.

Novorománská synagoga z roku 1861 byla roku 1937 pronajata Církvi československé, v letech 1949–1952 zmodernizována na sbor Tůmy Přeloučského.

Průmysl

Na počátku 16. století vybudoval Štěpán Anděl z Ronovce vodovod, rozvádějící vodu z labského mlýna do dvou pivovarů a kašny na náměstí. Zároveň nechal postavit most přes řeku Labe.

Roku 1923 byla zřízena čokoládovna Ego, zrušena v roce 1957, kdy budovy převzala Tesla Přelouč. Tato továrna, původně firma Radiozávody Přelouč – J. V. Myslík-Hyršovský a spol., později Radio Zenit Přelouč, byla v letech 1928–45 ve vlastnictví firmy Siemens-Halske a od roku 1948 se jmenovala Tesla Přelouč. Podnik zrušen v roce 1992.

V letech 1922–3 vznikla filiálka Chlumeckých strojíren, kterou roku 1928 koupila vojenská správa a zřídila zde opravárenský závod.

V roce 1845 byla Přelouč napojena na železniční trať z Olomouce do Prahy, v roce 1882 vystavěna odbočka do Vápenného Podola.

Na budově malé vodní elektrárny byla v r. 2009 zprovozněna fotovoltaická elektrárna s instalovaným výkonem 21 kW.[5]

Demografie

Vývoj počtu obyvatel Přelouče
1620184318691880189019001910192119301950196119701980199120012011
cca 9001 7672 7183 4373 5983 4573 8083 5684 1914 3745 3946 2797 7538 5888 1999 108

Osobnosti města

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. SIGLOVÁ, TEREZA. Soudové zisku nenesou : spory obyvatel městeček pardubického panství v 16. a 17. století. Vyd. 1. vyd. Brno: Matice moravská 385 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86488-80-6, ISBN 80-86488-80-2. OCLC 822730830 S. 74.
  4. LINDNER, Roman. Fryštát - Slezské Hradčany. www.hrad-frystat.cz [online]. Roman Lindner, 2020 [cit. 2020-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. (česky)
  5. Vodní elektrárny ČEZ, Přelouč [online]. Praha: ČEZ [cit. 2011-03-05]. Dostupné online.

Literatura

  • VOREL, Petr. Dějiny města Přelouče I. 1086–1618. Přelouč : Městský úřad, 1999. 223 s. ISBN 80-238-4119-X.
  • VOREL, Petr. Dějiny města Přelouče II. 1618–1848. Přelouč : Městský úřad, 2002. 278 s. ISBN 80-238-8800-5.
  • LEDR, Josef. Dějiny města Přelouče nad Labem. Knihtiskárna Otakara Ludvíka v Přelouči. 1926

Související články

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.