František Filipovský (skladatel)

Narodil se 9. března 1845 v Rožmitále jako syn krejčího Lukáše Filipovského.[1] Jeho otec náruživě sázel do loterie, snažil se vykládat sny a pomocí snářů z nich odvodit šťastná čísla. Výhra se ale nedostavila a své vášni obětoval celý výdělek.[2]

František Filipovský měl už jako dítě hudební nadání. V pěti letech začal hrát na harfu, kterou mu otec pořídil. Jeho prvními učiteli byl řídící místní školy Ferdinand Brož, který ho vyučoval základům hudby a hře na varhany, a učitel Novák, od něhož se vzdělával ve hře na housle a flétnu. Přesvědčili také otce, aby mu umožnil studovat na pražské varhanické škole.[2]

Pražské studium bylo pro Františka náročné, protože nemohl počítat téměř se žádnou finanční podporou z domova. Aby zahnal hlad, hrál po večerech s kapelami. To ale bylo v rozporu se školním řádem a když ani přes varování s touto činností nepřestal, byl ze školy vyloučen.[2]

Nucený odchod z prestižní školy byl pro mladého hudebníka velkou ranou. Protože neměl jinou možnost, vstoupil jako violista a první houslista do Mášova orchestru[p 1] a osm let s ním koncertoval po střední Evropě. Vydělal si přitom tolik, že mohl podporovat rodiče a ušetřit na budoucí studium. Po návratu do Prahy dokončil varhanickou školu a vstoupil do orchestru Prozatímního divadla.[2] Na toto angažmá vždy rád vzpomínal. Mimo jiné hrál na flétnu pod taktovkou Bedřicha Smetany při premiéře Prodané nevěsty a Dalibora.[3] Seznámil se i s mladým Antonínem Dvořákem.[2]

Pamětní desky otce a syna Filipovských v Přelouči

Roku 1872 byl v 27 letech přijat jako ředitel kůru (regenschori) v Přelouči.[2] Postupně se tam také stal městským a hasičským kapelníkem a učitelem hudby. Dirigoval i pěvecký sbor místní Občanské besedy.[4] Úzce přitom spolupracoval s městským správcem Janem Dítětem.[4][2][p 2] Městská hudba pod jeho vedením dosáhla dobré pověsti, takže byla zvána i na pražský Žofín a hovořilo se o ní jako o konkurentovi kolínského Františka Kmocha.[4] V tisku se například uváděly informace o jím vedené dobročinné taneční besedě (1875),[5] koncertu na podporu Ústřední matice školské (1882),[6] při svěcení praporu katolického vzdělávacího spolku (1894)[7] a na dětské národní slavnosti (1902).[8] K oslavám výročí Františka Palackého r. 1898 navíc složil Ouverturu.[9] V roce 1896 byl členem ustavujícího výboru nově zakládaného spolku ředitelů kůrů, kapelníků a varhaníků v Pardubicích.[10]

Na návštěvu k němu přijížděli slavní hudebníci, jako např. Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Ema Destinnová, Karel a Emil Burianovi.[4] Jeho sedmdesáté narozeniny (1915)[11][12] a stříbrná svatba (1916)[13] byly připomínány v celostátním tisku.

Zemřel 11. října 1919 v Přelouči.[14] Vděční občané umístili na jeho dům pamětní desku. Roku 1994 k ní přibyla další, připomínající syna – herce Františka Filipovského (1907–1993), který se v témže domě narodil.[4]

Podle rožmitálského pamětníka a spisovatele Rudolfa Richarda Hofmeistera byl Filipovský jako skladatel neprůbojný a tvořil spíše pro vlastní potěšení, než pro uznání veřejnosti. Řadu svých prací nechal opisovat a provozovat, aniž by z nich měl honorář.[2] Roku 1883 pokáral časopis Dalibor mladé hudebníky z Domažlic za to, že zařadili do repertoáru (mimo jiné) Filipovského a nikoliv třeba Smetanu, Dvořáka, Bendla či Fibicha.[15]

K jeho známým skladbám patřily např.:[4]

• Tlukot slavičí, uváděný i v cizině (Nachtigallenschlag), polka pro pikolu
• směs národních písní Hudební květy
• Rozhovor klarinetů s flétnou
• Ouvertura na počest stých narozenin Františka Palackého
• Dědečkův taneček, poslední skladba, uváděná až posmrtně[3]

Dne 21. dubna 1891 se v Přelouči oženil s devatenáctiletou Annou Pavlínou Obstovou (1871–??), dcerou místního obchodníka narozenou v Mezilesí u Náchoda.[16] Z jejich dětí se proslavil divadelní, filmový a televizní herec František Filipovský[17] (1907–1993). Jeho dcera Pavlína Filipovská (* 1941) je herečka, zpěvačka a moderátorka; provdala se za hudebníka Petra Spáleného (* 1944). Jejich dcera, tj. skladatelova pravnučka Pavlína Wolfová (* 1971) pracuje jako novinářka a moderátorka.

Bratr Vilibald Filipovský[18] (1862–1921)[19] se usadil v Plzni, kde působil jako kapelník ostrostřeleckého sboru[20] a majitel hudební školy.[21] Jeho syn Oldřich Filipovský[22] (1890–1949) byl pianista, hudební spisovatel a redaktor.[23]