Kostel svatého Jakuba Většího (Přelouč)

Kostel je gotická jednolodní stavba ze smíšeného kamenného a cihlového zdiva. Na jižní straně s trojboce uzavřeným presbytářem se sakristií, na severní s barokní kaplí. U západního průčelí s barokní hranolovou věží. Loď je podepřena opěráky na jižní a na severní straně. Barokní okna byla upravena při přestavbě v roce 1860, barevné vitráže oken byly pořízeny v letech 1884–1912. Na západní straně věže v přízemí je hlavní vchod se štukovým profilovaným portálem s klenákem a pasy s volutkami. Na všech třech stranách je věž jednoosá, v přízemí na jižní straně dvě okna podobná jako okna v lodi kostela, pod nimi je vždy slepé oválné okno. Věž je ukončena profilovanou hlavní římsou, nad níž se zvedá dvojitá helmová střecha se šestibokou lucernou, ukončená cibulovou stříškou s makovicí a křížkem na vrcholku. Uprostřed jižní strany lodi je boční vchod s hladkým obdélným ostěním. Presbytář s trojbokým závěrem má tři vysoká gotická okna s kružbami v závěru. K jižní stěně presbytáře přiléhá sakristie s pultovou střechou. Kaple na severní straně lodi je obdélná s okosenými severními nárožími a valbovou střechou. Střecha kostela je sedlová, nad závěrem s trojbokou valbou. Nad presbytářem je šestiboký sanktusník s lucernou a cibulovou střechou s makovicí a křížkem na vrcholku. Na severní straně věže je přistavěno válcové šnekové schodiště, osvětlené dvěma štěrbinovými okny, s nízkým vstupem zaklenutým stlačeným obloukem. Na venkovní jižní straně kostela jsou dva zazděné kamenné figurální náhrobky. Na jednom je neznámý rytíř ve zbroji s mečem a přilbou u pravé nohy. Na druhém malém náhrobku je čitelný nápis, že se jedná o dcerku faráře Karla Rubekuly z roku 1626.

Náhrobní kámen na zdi kostela

Presbytář je zaklenut jedním polem a kápěmi závěru křížové žebrové klenby se žebry o profilu hruškovce, která mají náběhy přímo ze stěn, s meziklenebním žebrem a paprsčitou klenbou závěru. Uprostřed klenebních polí jsou hladké kruhové svorníky. Na jižní straně presbytáře je hrotitý sanktuář s trojlistou kružbou v tympanonu. Do sakristie vede pravoúhlý portál s přetínaným profilem ostění. Sakristie má obdélnou loď překlenutou křížem žebrové klenby a trojboce uzavřený presbytář, který je oddělen lomeným vítězným obloukem s ostěním s okosenými hranami, je zaklenut paprsčitou klenbu s hruškovými žebry. Na obou stranách závěru je po jednom úzkém lomeném okně s kružbami, na západní straně je románské okno s půlkruhovým záklenkem. Při průzkumu v roce 2003 byly zjištěny v sondách fresky s postavami dvou světců, které po restaurování maleb v roce 2009 byly identifikovány jako sv. Petr s klíčem v levé ruce a papežskou tiárou na hlavě a sv. Pavel s mečem rovněž v levé ruce. Postava sv. Pavla není dokončena a v dolní partii malby je pomocný nápis S. PAULU(S).[4] Loď kostela je zaklenuta třemi poli pruských placek nesených plochými pilastry s římsovými hlavicemi. Podvěží, tvořící předsíň kostela, je zaklenuto českou plackou. Barokní kaple při severní straně lodi má vysoký vchod s půlkruhovým záklenkem, rámovaný profilovaným štukovým ostěním s klenákem. Je zaklenuta valeně s lunetami s naznačeným středním štukovým svorníkem a členěna štukovými pasy na hranách klenby, vybíhajícími z římsových úseků v koutech, nesených štukovými lizénami. Zlacený barokní dřívější hlavní oltář pochází ze 17. století. Z 18. století pochází stará zpovědnice. Akademický malír Jindřích Mahelka, rodák z Přelouče, je autorem vitráže s obrazem sv. Vavřince s roštem ze 70. let 20. století v barokním okně na severní straně.

Obraz barokního malíře na hlavnímu lodním oltáři z roku 1862 od Jana Jiřího Köppela z 18. století zobrazuje sv. Jakuba staršího. Sochy sv. Cyrila a Metoděje jsou na stranách oltáře. Od řezbáře Jana Kokeše ze Škrovádu u Slatiňan pocházejí vyřezávané oltářní nástavce. Obrazy na bočních oltářích, zobrazující Jana Nepomuckého (pravý) a sv. Josefa (levý) jsou dílem pražského malíře Antonína Lhoty. Sochy na pravém bočním oltáři zobrazují sv. Václava a sv. Vojtěcha, na levém bočním oltáři patří sv. Petrovi a Pavlovi. Zobrazení křížové cesty z dílny Josefa Papáčka pochází z roku 1849.[5]

Cechovní lavice s intarzovanými symboly cechů krejčích , tkalců, mlynářů a pekařů na bocích pocházejí z roku 1737. Ostatní vyřezávané lavice byly zakoupeny ze zrušeného kláštera v Sedlci u Kutné Hory v roce 1785. Varhany byly zhotovené varhanářem Abrahamem Starckem z Lokte v roce 1692. Nástroj, zasazený do bohatě vyřezávané varhanní skříně, původně stával v bývalém kostele svatého Filipa a Jakuba v Kutné Hoře. Poté byly varhany roku 1732 přemístěny do nedalekého kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Po zrušení kláštera roku 1786 byly varhany zakoupeny z pozůstalosti bývalého starosty Přelouče a následně převezeny do kostela. O tzv. druhý manuál varhany rozšířil varhaník F. P. Horák z Kutné Hory.[6]

Pohled na kostel od východu