Píča

Píča (v moravských a v některých slezských nářečích piča,[1] v některých slezských nářečích psáno i vyslovováno pyča[zdroj?]) je vulgární slovní označení pro ženský vnější pohlavní orgán – vulvu, nebo přeneseně pro ženu samotnou. Jako hrubá nadávka se dá použít i pro muže (a to jak v oslovení, tak při referenci); pro maskulinní objekty existuje i přechýlená varianta – nadávka s pseudolatinizující koncovkou -us (píčus/pičus).

Typický obrázek

Češi a Slováci znázorňují „píču“ schematickou kresbou kosočtverce, svisle postaveného na jeden ze svých ostrých vrcholů, se svislou čárou uprostřed. Stejný nebo podobný symbol se ve světě používá i v několika dalších významech.

Slovo „píča“

Etymologie

Píča souvisí s jinými českými slovy pipina, pindík (penis), slovenským piča, polským piczka (a krajovým ostravským pitka), srbochorvatským pička, bulharským pička, ruským pičuga a maďarským picsa (vše analogického významu jako v češtině), dále slovinským picek, lotyšským pincis, španělským picha a anglickým pizzle, vše s významem penis (v angličtině zvířecí p.).

O vzniku názvu existuje několik neprokázaných hypotéz. Jedna staví na společném pi-, což označuje močení (německy pinkeln, pissen, anglicky pee, piss, španělsky pingar, rusky písať – čurat) a pohlavní orgány (ekvivalentem píči je v němčině ovšem „die Fotze“).[2]

Další teorie míří až do starověkého Řecka a trojúhelníkové ochlupení spojuje s tvarem hrotu píky čili kopí (řecky kopis – obecně bodný nástroj, souvisí s pikros – bodavý).[3][4][5]

Rozšířený výklad,[5][6] zároveň ovšem často odsuzovaný jako lidová etymologie, odvozuje slovo od francouzského spojení petit chat (vyslovováno „ptý-ša“) – „malá kočka, kočička“, které se mělo dostat na Moravu během napoleonských válek. Takto říkali francouzští vojáci tehdejším prostitutkám, či přímo ochlupené vulvě (srov. anglické pussy i české číča).

Možno zmínit též jeden z výkladů starobylého názvu kopce Pičhora a nedalekého města Pečky na Kolínsku, který je spojuje staročeským slovesem „pičit se“ (= vyčnívat, ukazovat se);[7] spíše však pocházejí ze slova pečka, dialektického označení pro sušené hrušky či jablka.[8]

Použití

Fanoušci fotbalového týmu FC Baník Ostrava často používají pokřik „Banik pyčo, Banik pyčo, FCB!“[9] Popularitu pokřiku mezi fanoušky dokládá skutečnost, že jeden z fanouškovských webů, který nyní již neexistuje, měl kolem roku 2004 adresu www.banikpyco.cz[10][11].

  • Hudební kapela Píča[12]
  • slovní vazby a odvozeniny, zpravidla vulgární
    • „Je to na piču“ – k ničemu to není, nestojí to za nic, obdoba „je to na hovno“;
    • „píčou ke zdi“ – je to špatné, nevypadá to dobře (obv. v odpovědi na dotaz typu Jak se máš? či na otázku týkající se vývoje situace);
    • „píčovina“ – hloupost, zbytečnost, kravina;
    • „pičifuk“ – vůně v rozprašovači, obvykle nevábně vonící;
    • „pičo“, příp. „ty pičo“ – oslovení zejm. mezi mladšími lidmi, vyjadřující překvapení, uznání, používané též jako tzv. slovní vata, obdobné běžnějšímu výrazu „vole“, příp. „ty vole“.
  • František Ringo Čech nazval jeden ze svých obrazů Zvířátka obdivují píču.[13]
  • Miki Volek napsal ke konci svého života porno rock’n’roll, jehož refrén radí „Neptej se rodičů, pomysli na píču…“.[14][15]

Symbol

Symbol vyrytý v Mostě ve 20. letech 20. století

Podoba a význam

Češi a Slováci znázorňují „píču“ schematickou kresbou kosočtverce, svisle postaveného na jeden ze svých ostrých vrcholů, se svislou čárou uprostřed. Někdy je symbol doplněn paprsčitě uspořádanými čárkami okolo kosočtverce, které symbolizují pubické ochlupení.[16] Symbol se často nazývá i jinými názvy pro vulvu.

Komplementární symbol pro penis existuje.[zdroj?]

Symbol nemá reprezentaci v Unicode, v textu se reprezentuje jako emotikon např. znaky <|>, <I> nebo <->.[zdroj?]

Symbolu a jeho systematickému fotografování se věnuje sociolog Rudolf Šmíd[16][17], fotografiemi také ilustroval knihu Závišových básní Pičoviny.[18]

Použití

Při rekonstrukci hradu Pernštejn byly odhaleny symboly vulvy, které spadají do 16. století.[19]

Symbol se objevil i v divadelní hře Milana Kundery Ptákovina. V ní se symbol objevuje na začátku namalovaný na tabuli ve škole a děj hry se pak opírá o vyšetřování, kdo je jeho autorem.[20] V cimrmanovské hře Akt vystupuje sexuolog Josef Turnovský, který je během hry nachytán, jak si z dlouhé chvíle kreslí do bloku kosočtverce.[21] Symbol se objevil v několika českých filmech, například v Kulovém blesku[22], Ještě větší blbec, než jsme doufali,[zdroj?] Bony a klid či Bylo nás pět, také ve filmu Tomáše Vorla Gympl,[zdroj?] také na plakátu filmu Don Gio.[23] Píseň Vladimíra Merty Inkoustovou tužkou v památníku obsahuje slova Koupili jsme vínko, srolovali koberce, kreslili si do čítanek kosočtverce.[24][25] T. R. Field napsal básnickou sbírku Kosočtverce na ohradách.[26] Nedokončený obrázek tohoto symbolu je podstatou svého času populárního kresleného vtipu vyšlého v časopisu Sorry Modří už vědí.[27] František Ringo Čech nazval jeden ze svých obrazů Zvířátka obdivují píču.[13][28] Mezi českou internetovou veřejností se rozšířil hoax hlásající, že Národní galerie v Praze zakoupila tento obraz. Tato informace není pravdivá.[29] Upravený symbol používá jako své logo hudební skupina Tři sestry.

Související články

Reference

  1. Internetová jazyková příručka - heslo píča [online]. 2009-02-03 [cit. 2009-05-18]. Dostupné online.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.
  3. Etymologie jednoho nepekneho slova [online]. 2006-10-13 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-06.
  4. DOLEŽAL, Antonín. (Ne)pikantní jazykověda. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-333-2.
  5. UZEL, Radim. Etymologie vulgární nomenklatury genitálu [online]. Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2005 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online.
  6. JK. piča [online]. Encyklopedie CoJeCo, 2000-09-05, rev. 2000-12-13 [cit. 2008-01-19]. Dostupné online.
  7. Pečky, Cesty a památky
  8. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny. 1. vyd. Díl III. (M–Ř). Praha: Česká akademie věd a umění, 1951. 629 s. Dostupné online. S. 334.
  9. Záznam skandování baníkovských fanoušků při zápase v Olomouci během sezóny 2004/2005
  10. www.SlaviaFOTO.net, 8. 5. 2005, úvodní zmínka: „Nebudeme zastírat, že naší předlohou byl kvalitní a loni velice oblíbený web www.banikpyco.cz, který již bohužel zanikl.“
  11. Dobové kopie stránek na serveru Internet Archive
  12. Archiv stránek kapely Píča. picajede.com [online]. [cit. 2013-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-16.
  13. Osobní stránky autora [online]. [cit. 2009-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  14. Miki Volek – kdybych neměl fůru chyb [online]. [cit. 2010-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-03.
  15. [cit. 2010-08-17]. Dostupné online.
  16. http://g.cz/budvar-12-nejkrasnejsich-ceskych-kosoctvercu
  17. Sluníčko jako čtvereček na osobních stránkách Rudolfa Šmída
  18. ZÁVIŠ a MATTUŠ, Jan. Pičoviny. Vyd. 1. Modřice [Brno]: Julius Zirkus, 2010. 149 s. ISBN 978-80-87097-10-6.
  19. KARÁSKOVÁ, Ivana. Renesanční předchůdci sprejerů. Magazín MF Dnes. 1999-1-14, s. 7.
  20. Kunderova Ptákovina měla po čtyřiceti letech znovu premiéru, iHNed.cz
  21. ZDENĚK, Svěrák; SMOLJAK, Ladislav. Hry a semináře, úplné vydání. In: Praha: Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-973-4. Kapitola Akt/hra, s. 48.
  22. ZDENĚK, Svěrák; SMOLJAK, Ladislav. Filmové komedie (osm scénářů). In: Hradec Králové: Kruh, 1991. ISBN 80-7031-504-0. Kapitola Kulový blesk, s. 81.
  23. Don Gio ve Filmové databázi
  24. Inkoustovou tužkou v památníku
  25. Svátky trpělivosti
  26. FIELD, T. R. Kosočtverce na ohradách. Praha: J.E. Novák, 1930.
  27. Vzpomenete si, odkud pochází hláška „modří už vědí“? na stránkách Českého rozhlasu
  28. Rozbor uměleckého díla [online]. White Dog, 2006-09-29 [cit. 2008-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-24.
  29. Databáze hoaxů - Obraz Ringo Čecha pro Národní galerii [online]. Josef Džubák, HOAX.CZ [cit. 2009-10-29]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.