Námořnictvo Ruské federace

Námořnictvo Ruské federace (oficiálně VMF, Vojenno-morskoj flot, rusky Военно-морской флот Российской Федерации) je součástí ozbrojených sil Ruska. Je nástupcem sovětského námořnictva, které zaniklo s rozpadem Sovětského svazu (SSSR) po skončení studené války. Tehdy ruské námořnictvo převzalo naprostou většinu sovětských plavidel. Hlavním posláním ruského námořnictva je jaderné odstrašení, ochrana pobřeží a námořních tras.[2]

Námořnictvo Ruské federace
Znak ruského námořnictva
Znak ruského námořnictva
ZeměRusko Rusko
Existence17. ledna 1992 – současnost
Typnámořnictvo
Velikost133 000 osob
280 lodí
kolem 359 letadel[1]
přes 60 ponorek
Veliteléadmirál Nikolaj Anatoljevič Jevmenov
Účast
VálkyPrvní čečenská válka
Druhá čečenská válka
Rusko-gruzínská válka
Boj proti somálským pirátům
Ruská vojenská intervence v Sýrii
Vlajka
Letadlová loď Admiral Kuzněcov
Korveta Stěreguščij

K červnu 2009 mělo ruské námořnictvo k dispozici cca 60 ponorek, přibližně 70 velkých hladinových bojových lodí (křižníků, torpédoborců, fregat a korvet), téměř 80 pobřežních a hlídkových člunů, cca 40 minolovek, zhruba 70 obojživelných výsadkových lodí a vznášedel a 370 logistických a podpůrných lodí.[3] Značná část těchto lodí je však již zastaralá či neschopná služby, přičemž pro ně není náhrady. Plány rozvoje a modernizace námořnictva se nyní soustřeďují zejména na ponorky. V ostatních kategoriích hrozí, že se ruské námořnictvo stane spíše pobřežní silou.[3]

Složkami ruského vojenského námořnictva jsou: Severní loďstvo, Baltské loďstvo, Černomořské loďstvo a Tichooceánské loďstvo, Kaspická flotila, Ruské námořní letectvo a pobřežní síly (zahrnující jednotky námořní pěchoty a pobřežní baterie). Symbolika současného ruského námořnictva navazuje na tradice Ruského carského námořnictva. Odpovídají tomu standarty, uniformy i názvy lodí. Ze sovětské éry tak zůstaly zejména pěticípé hvězdy na ruských letadlech. Vlajku moderního ruského námořnictva tvoří modrý kříž v bílém poli.[4]

Ruské námořnictvo se od roku 1990 až zhruba do roku 2010 potýkalo s řadou vážných problémů. Nedostatečné finanční a materiální kapacity Ruska vedly k výraznému oslabení síly jeho námořnictva. To nemělo dostatek prostředků pro údržbu stávajících jednotek, natož pro stavbu nových. Předčasně tak byly vyřazeny například letadlové lodi třídy Kijev či zastaveny práce na dokončení letadlové lodi Varjag (byla prodána Námořnictvu Čínské lidové republiky). Dokončení lodí, rozestavěných ještě za existence Sovětského svazu, se často protáhlo na mnoho let a starší lodě dodnes tvoří jeho jádro. Rusko zatím postrádá finanční prostředky a specializované loděnice včetně jejich vybavení pro stavbu velkých hladinových lodí. Proto usilovalo o nákup některých typů lodí v zahraničí.[5][6] Rusko tak oznámilo, že do roku 2020 neplánuje stavbu žádné další letadlové lodě[7] a naopak na konci roku 2011 uzavřelo kontrakt na stavbu čtyř francouzských výsadkových a velitelských lodí třídy Mistral.[8]

Po roce 1990 Rusko rovněž ztratilo síť vojenských přístavů ve spřátelených zemích ze sovětské éry. Jako hlavní základnu si však udrželo pronajatý přístav s námořní základnou v Sevastopolu na ukrajinském poloostrově Krym. Anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014 do určité míry zlepšila možnosti dalšího rozvoje této námořní základny, je však nadále zdrojem napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.[9]

Vývoj počtu lodí v letech 1985–2018

Tabulka ukazuje pokles vývoj v počtu hlavních kategorií válečných lodí a ponorek na sklonku sovětské éry a v současném Rusku.[10]

Typ / Rok 1985 1990 1995 2000 2005 2014[11] 2018
Letadlové lodě 5 6 3 2 1 1 1
Křižníky 32 26 7 6 4 11 5
Torpédoborce 74 52 43 23 17 17 12
Fregaty 32 32 29 20 11 12 10
Korvety 185 200 130 110 60 70 79
SSBN — Nukleární balistické ponorky 83 63 28 13 13 15 11
SSGN 72 72 16 11 9 6 8
SSN — Nukleární útočné ponorky 71 64 50 25 20 18 17
SSK — Konvenční útočné ponorky 140 66 55 22 19 22 22

Vybavení

Letadlové lodě
Křižník Pjotr Velikij třídy Kirov.
Vzhled nové fregaty třídy Admiral Sergej Gorškov.

Letadlová loď Admiral Kuzněcov je v současnosti jedinou lodí této kategorie, kterou ruské námořnictvo provozuje. Její sesterská loď Varjag nebyla po rozpadu SSSR dostavěna a trojice letadlových lodí třídy Kijev již není ve službě. Pro stavbu podobně velkých lodí nemá dnešní Rusko potřebné kapacity.[3]

Křižníky

Všechny křižníky ruského námořnictva pocházejí z tříd vyvinutých pro sovětské námořnictvo za studené války. V některých případech se jedná o jednotky za studené války rozestavěné a později jen obtížně dokončované. Jedná se o dva křižníky tříd Kirov, dále o plavidla tříd Slava a Kara. Obě jednotky třídy Kirov představují největší válečné lodě své kategorie na světě, silně vyzbrojené a s nukleárním pohonem – zároveň však s velice nákladným provozem.[2]

Torpédoborce, fregaty a korvety

Téměř všechny současné ruské torpédoborce, fregaty a korvety pocházejí ze sil sovětského námořnictva. Torpédoborce patří k sovětským třídám Kashin, Sovremennyj a Udaloj. Stavba nových torpédoborců přitom není v dohledné době vůbec plánována.

Fregaty patří ke třídám Krivak, Neustrašimij a Gepard. Novou generaci fregat má představovat třída Admiral Sergej Gorškov – jedná se o první velké hladinové lodě, které Rusko staví od konce studené války. Protože však tato třída nemůže být stavěna dostatečně rychle, objednalo námořnictvo ještě šest fregat třídy Admiral Grigorovič, které pomohou zmírnit nedostatek moderních válečných lodí této kategorie. Pro operace v pobřežní vodách je přitom stavěna nová třída víceúčelových korvet třídy Stěreguščij.[2]

Ponorky
Raketonosná ponorka s jaderným pohonem Jurij Dolgorukij.

V roce 2009 provozovalo ruské námořnictvo flotilu více než 60 ponorek, přičemž na ponorky se soustřeďují programy rozvoje námořnictva.

Ze sovětské éry zůstalo několik raketonosných ponorek s jaderným pohonem tříd Kalmář (kód NATO Delta III), Delfín (kód NATO Delta IV) a Akula (kód NATO Tajfun). V roce 2013 byla přijata do námořnictva ponorka Jurij Dolgorukij, která je první jednotkou nové třídy Borej. Výzbroj těchto ponorek tvoří balistické střely Bulava, jejichž úspěšný vývoj byl potvrzen třemi starty na podzim 2014. Další dvě jednotky téže třídy s názvy Alexandr Něvskij a Vladimir Monomach byly přijaty do námořnictva v roce 2013 resp. 2014, přičemž Rusko počítá se stavbou celkem osmi lodí. K únoru 2015 probíhala stavba tří ponorek vylepšené třídy Borej-A.

Ruské útočné ponorky mají zčásti jaderný a z části konvenční pohon. Jaderné ponorky zastupují třídy Akula a Oscar II. V roce 2014 byla přijata do námořnictva ponorka Severodvinsk nové víceúčelové třídy Jaseň. Dieselelektrické pohony ponorek jsou v námořnictvu zastoupeny věkově pokročilými jednotkami třídy Kilo, které mají být ve službě nahrazeny zcela novými univerzálními dieselelektrickými ponorkami třídy Lada. Mimo výše uvedené typy lodí vlastní Rusko též několik speciální ponorek, sloužích pro různé specifické účely.[12]

Plánované akvizice

Operační nasazení
Ruská raketonosná korveta Miraž (Projekt 1234.1) — vítěz ze střetnutí s gruzínskými čluny.

V roce 2008 se ruské námořnictvo zapojilo do války v Jižní Osetii.

Ruské námořnictvo se v současnosti[kdy?] podílí na misi OSN proti modernímu pirátství v oblasti Adenského zálivu a Indického oceánu. Nasazeny zde byly například torpédoborce třídy Udaloj Maršal Šapošnikov a Admiral Levčenko.[13]

V únoru a březnu 2014 se ruské námořnictvo podílelo na vojenském obsazení ukrajinského Krymu,[14][15], za což byl velitel ruské černomořské flotily Alexandr Vitko zařazen na sankční seznam Rusů, kterým USA a EU zakázaly vydávání víz a zmrazily jejich zahraniční konta, neboť konkrétními činy a aktivitami přispěli k narušení teritoriální integrity a suverenity Ukrajiny.[16]

V r. 2022 se ruské námořnictvo účastnilo ruské invaze na Ukrajinu. V jejím průběhu ztratilo výsadkovou loď třídy Aligator Saratov a vlajkový křižník Moskva (jeden ze tří křižníků třídy Slava), což je považováno za největší námořní ztrátu od potopení bitevní lodi Marat v průběhu druhé světové války.[17]

Seznam velitelů
Jméno Obrázek Ve funkci
admirál loďstva
Felix Nikolajevič Gromov		 1992 – 1997
admirál loďstva
Vladimir Ivanovič Kurojedov		 1997 – 2005
admirál loďstva
Vladimir Vasiljevič Masorin		 2005 – 2007
admirál
Vladimir Sergejevič Vysockij		 2007 – 2012
admirál
Viktor Viktorovič Čirkov		 2012 – 2016
admirál
Vladimir Ivanovič Koroljov		 2016 – 2019
admirál
Nikolaj Anatoljevič Jevmenov		 2019 – dodnes

Odkazy

Reference
  2. VISINGR, Lukáš. Zařazování nové vojenské techniky do ozbrojených sil Ruské federace [online]. Univerzita obrany, rev. 2007 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  3. VISINGR, Lukáš. Perspektivy ruského námořnictva? Letošní rok mnohé napoví [online]. Rev. 2009-06-08 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  4. Ruská armáda opouští sovětské symboly, inspiruje se dávnými imperiálními časy [online]. Rev. 2009-06-16 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  5. JOHNSON, Reuben F. Russian Navy facing 'irreversible collapse' [online]. Rev. 2009-07-13 [cit. 2010-06-21]. Dostupné online.
  6. VISINGR, Lukáš. USA: Ruské námořnictvo čelí „neodvratnému kolapsu“ [online]. Rev. 2009-07-22 [cit. 2010-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-24.
  7. Nepotřebná ruská posila. ATM. 1. 2011, roč. 43, čís. 1, s. 72. ISSN 1802-4823.
  8. K francouzsko-ruské výrobě lodí Mistral [online]. ATM, 2011-01-04 [cit. 2011-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-15.
  9. Ukrajina: Ruské námořnictvo znečišťuje Černé moře [online]. Rev. 2009-08-18 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  10. globalsecurity.org
  11. http://www.warfare.ru/?lang=&linkid=1720&catid=243&type=cruisers
  12. Russia's submarine fleet has 60 vessels in active service [online]. Rev. 2009-03-19 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  13. Russian destroyer joins UN anti-piracy mission off Somalia [online]. Rev. 2010-07-03 [cit. 2010-07-03]. Dostupné online.
  14. Ruské námořnictvo obsadilo na Krymu jedinou ukrajinskou ponorku
  15. Rusové kontrolují většinu Krymu. Popřeli ultimátum, že ráno zaútočí
  16. USA a EU zmrazí majetek ruským a ukrajinským politikům
  17. VIDEO: Největší ztráta od 2. světové války. Ruské námořnictvo přišlo o křižník Moskva, potopil se. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné online.

Literatura
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7. Praha: Ares, 2000. 353 s. ISBN 80-86158-20-9. (česky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.