Suchoj Su-57

Druhý prototyp

T-50[22] by měl být letoun „střední třídy“ s váhou okolo 30 t (lehký PAK FA má mít 14 t). Pohánět by ho měly 2 motory typu AL-41F1 s měnitelným vektorem tahu (technologie KLIVT) a jeho rychlost by se měla pohybovat okolo 2-2,2 Ma. Motory by měly mít maximální tah 152 kN. Možné je též použití motoru R145M-300 s tahem okolo 160 kN. Palubní radar bude nově vyvíjená varianta IRBIS nebo ŽUK (N050?), se schopností sledovat 32 cílů a „pálit“ na 8. Maximální dosah 400 km, cíle Stealth do 70 km.

Letoun se vyznačuje charakteristikami stealth jako mají například F-22 a F-35. Nové druhy výzbroje – moderniznované R-77 (изд. 180) a modernizované R-37(изд. 810).[23]

První vzlet prototypu byl původně oznámen v letech 2008/9. Dle posledních informací se na financování projektu budou podílet i indické firmy. První zkušební let prototypu se uskutečnil v pátek 29. ledna 2010 z letiště závodu v Komsomolsku na Amuru v délce cca 45 minut, řekla televizi Rossija mluvčí společnosti Suchoj.

Su-57 měl sloužit jako základ pro další letoun páté generace Suchoj/HAL FGFA, vyvíjený společně firmami Suchoj a Hindustan Aeronautics Limited (HAL) pro indické letectvo.[24][25] V dubnu 2018 bylo ale oznámeno, že Indie z programu odchází. Po letech jednání, zpožďování a zápasení s Ruskem byla Indie pokrokem projektu zklamaná. Také schopnosti Su-57 nenaplnily očekávání, přičemž jedním z hlavních problémů je nedostatečná stealth schopnost stroje Su-57.[26][27][28]

V červnu 2019 ruské letectvo objednalo 76 víceúčelových letadel Suchoj Su-57, s termínem dodání do roku 2028. První letoun bude dodán do konce roku 2019.[29]

Pumpáž motoru Suchoje PAK FA na MAKS 2011

První let letadla s prototypovým označením T-50-1 se uskutečnil 29. ledna 2010 ráno v Komsomolsku v kokpitu se zkušebním pilotem Sergejem Bogdanem. Samotný let trval 47 minut.[32] Následně dostal prototyp kamuflážní nátěr, složený z bílé barvy na centrální části trupu a řadou, doplněný o odstíny šedé na ostatních částech letadla. Druhý let prototypu v trvání 57 minut se uskutečnil 12. února 2010.[33] Třetí let proběhl následující den. Pak bylo letadlo převezeno do oblasti Žukovskij u Moskvy. První let na nové základně se uskutečnil 29. dubna 2010. Délka letu byla 39 minut.

Druhý prototyp (T-50-2), který byl již vybaven optoelektronickým systémem, vykonal svůj první zkušební let 3. března 2011. Stejně jako u prvního prototypu se let uskutečnil z letecké základny v Komsomolsku na Amuru. Letadlo pilotoval opět Sergej Bogdan. Let trval 44 minut.[34]

Letové zkoušky prvních dvou prototypů probíhaly v roce 2011 velmi intenzivně. 3. listopadu 2011 se uskutečnil v pořadí stý let tohoto letadla.

Třetí prototyp byl zalétán 22. listopadu 2011. Na rozdíl od prvních dvou prototypů, jejichž hlavním úkolem je testování fundamentálně nové letecké konstrukce, je třetí vybaven novou avionikou a radarovou soustavou S121 s výkonným palubním radarem, který bude testován v průběhu roku 2012. Jedná se o radar kategorie AESA.

Čtvrtý prototyp T-50-4 poprvé vzlétl 12. prosince 2012.[35] V únoru 2013 bylo oznámeno, že v březnu téhož roku budou zahájeny státní zkoušky typu T-50. V té době bude k dispozici již pět prototypů.[36]

V květnu 2014 byly ve Voroněži poprvé předvedeny prototypy letounu T-50 s podvěšenými maketami raketové výzbroje. Jednalo se o prototyp T-50-3 s maketami raket R-73 a R-77, T-50-4 s maketami R-77 a Ch-31, které provedly několik bojových manévrů během prvního dne ruského leteckého cvičení Aviadarts 2014. Při ostrých zkouškách raketové výzbroje budou nejprve testovány již existující typy řízených střel a testy nových perspektivních typů budou následovat až v dalších etapách zkoušek.

28. prosince 2014 byl na leteckou základnu v oblasti Žukovskij u Moskvy Antonovem An-124 dopraven prototyp označený jako T-50-6-2. Tento prototyp je určen speciálně na pozemní zkoušky.

15. září 2016 bylo zveřejněno video z testování 30mm kanónu 9A1-4071K (GSH-301) pro Suchoj T-50. [37]

18. prosince 2016 byl na letišti v ruském městě Komsomolsk na Amuru představen osmý prototyp s označením T-50-8-2, na kterém byly následně provedeny i letové testy.[38]

20. ledna 2017 bylo s T-50 PAK FA poprvé testováno tankování paliva za letu z tankeru Il-78. [39]

24. dubna 2017 vzlétl osmý létající prototyp T-50-9 a v polovině května byly zveřejněny fotografie letadla během letu s přídavnými palivovými nádržemi.[40]

10. srpna 2017 velitel ruského letectva generálplukovník Viktor Bondarev potvrdil, že letoun s továrním označením Suchoj T-50 bude zařazen do Ruského letectva jako Suchoj Su-57.[41]

Budoucí uživatelé

Rusko Rusko

• Ruské letectvo: v letech 2018 a 2019 objednalo 76 letadel, jejichž dodávky by měly být zrealizované do konce roku 2028. Dodávka prvního letadla se uskutečnila 25. prosince 2020 - stíhačka byla předána 929. státnímu letovému zkušebnímu centru v Achtubinsku, kde bude probíhat její testování. [42] V roce 2021 mělo ruské letectvo obdržet další 4 letouny Su-57, ale tyto plány byly sníženy jen na dva stroje. Ani jedno z těchto letadel nebude zatím přiřazeno k bojovým jednotkám, ale budou předány k testování letovému zkušebnímu středisku v Achtubinsku.[43]

10. června 2014 byl pátý prototyp, letounT-50-5, vážně poškozen požárem motoru po přistání. Pilotovi se podařilo uniknout bez újmy. Suchoj uvedl, že letadlo bude opraveno a že požár "nebude mít vliv na načasování testovacího programu T-50".[44][45]

24. prosince 2019 během továrních zkoušek havaroval první sériově vyrobený letoun Su-57 (palubní číslo "modrá 01") asi 110-120 km od letiště Dzjomgi v Chabarovském kraji. Předpokladá se, že důvodem nehody bylo selhání řídícího systému.[46] Pilot se katapultoval a byl vyzvednut vrtulníkem.[47][48][49][50][51]

Nákres

Zdroj: warfare.ru,[52] pravda.ru[53]