Madeira (ostrov)

Zdrojem obživy obyvatel Madeiry jsou cestovní ruch, výroba vína, zemědělství, krajkářství a košíkářství. Z počátku jezdili na Madeiru hlavně Angličané, kteří zde začali kupovat pozemky a podnikat. Koncem 19. století byl pro ně vybudován honosný hotel Reid´s. Po roce 1950 až do současnosti byla postavena řada hotelů střední a vyšší cenové kategorie, hlavně ve Funchalu. Madeira je oblíbená mj. pro svoji bujnou vegetaci (říká se jí ostrov květin) a navštěvují ji hojně turisté ze zemí EU, převážně Němci, Angličané, Holanďané a Skandinávci včetně Norů.

Zemědělství produkuje díky úrodné půdě, dostatku vody dodávané levádami a příznivému klimatu kromě vína prakticky všechny potřebné potraviny. Je však založeno převážně na ruční práci s relativně nízkou produktivitou. Na náhorní plošině se volně pasou krávy.

Výrobu krajek, převážně domácí, kontroluje krajkářský ústav. Každá ručně vyrobená krajka je zde opatřena značkou původu. Centrum košíkářství je v obci Camacha.

• 
  Krávy se v horách pohybují volně a i v husté mlze přecházejí silnice.
• 
  Bramborové políčko nad Calhetou.
• 
  Ve funchalské tržnici.
• 
  Výrobky z vrbového proutí jsou nejen užitečné, ale i pěkné.

Madeira je plně elektrifikovaná. Hlavním zdrojem energie je tepelná elektrárna Vitória u Câmara de Lobos . Její výkon (téměř 100 MW) stabilizuje frekvenci sítě. Od roku 2008 měla elektrárna postupně přejít od nafty ke spalování plynu. Na ostrově je na řekách a levádách řada hydroelektráren. U některých z nich se voda zachytává v pomocné nádrži a elektrárna pracuje jako špičková. Na náhorní planině a ve východní části ostrova jsou instalovány větrné elektrárny.

Heliport v Porto Moniz na severním pobřeží.

Kromě sítě silnic budovaných v 19. a 20. století dnes na Madeiře existuje moderní dálniční síť. Na dálnicích jsou desítky kilometrů tunelů a odvážné mosty. Ve Funchalu jsou dvě kabinové lanovky. Ta delší dopraví cestující od nábřeží do čtvrti Monte (konečná stanice lanovky 550 m nad mořem), druhá kratší lanovka z Monte překračuje hluboké údolí a končí v blízkosti Botanické zahrady. Počátkem 20. století byl ve Funchalu jediný kolejový spoj na ostrově, a to z přístavu na Monte. Dnes již tato trať neexistuje.

Prvním letadlem, které přiletělo na Madeiru, byl 22. března 1921 hydroplán Rolls Royce typu F-3 se čtyřčlennou posádkou. Cesta nad mořem z Lisabonu trvala asi 20 hodin. Hydroplán, jenž přistál na moři u přístavu, byl řízen kapitánem jménem Gago Coutinho. Na pevné zemi přistálo první letadlo až roku 1957. Bylo to na pokusné dráze Santa Catarina a jednalo se o malé sportovní letadlo.

Madeirské letiště Santa Catarina bylo modernizováno s pomocí Evropské unie. Od roku 2000 je jeho přistávací dráha prodloužena na 2781 metrů. Kvůli nedostatku místa je na 180 sloupech protažena nad moře. Přestože je letiště moderně vybavené, vyžaduje přistání značnou zručnost pilotů a někdy i pevné nervy cestujících.

Druhé letiště je na nedalekém ostrově Porto Santo. Bylo postaveno v šedesátých letech pro potřeby NATO. Pro přistání vrtulníků slouží na Madeiře heliporty.

Pro přepravu cestujících a vozidel mezi Madeirou a Porto Santo slouží moderní přívoz, provozovaný jedenkrát denně v obou směrech (o víkendu i dvakrát). Protože objíždí východní část ostrova, je délka trasy v jednom směru 75 km.

Pohled na Funchal

V podnebí na ostrově Madeira se silně projevuje tzv. výšková pásmovitost. Teplota vody kolem ostrova Madeira (která ani v zimě neklesá pod 18 °C) a jeho poloha na jih od Evropy zde dovoluje do 200 m nad mořem pěstovat tropické plodiny. S narůstající výškou se struktura plodin mění. Od 200 do 400 m je klima subtropické a od 400 do 700 m nad mořem se pěstuje vinná réva, jablka, třešně a obilí. Ve vyšších polohách až do 1000 m nad mořem jsou vřesoviště, rostou zde eukalypty a azorské vavříny. Nad 1000 m nad mořem je pak horské pásmo.

Pro pobyt je nejpříjemnější podnebí na jižním pobřeží ostrova. Ve Funchalu v létě téměř neprší. Denní teplota v létě nestoupne nad 25 °C. V zimě noční teplota neklesne pod 11 °C. Rozdíl mezi průměrnou denní a noční teplotou je asi 4 °C po celý rok. Na suchém východě ostrova, v horách a na náhorní plošině většinou fouká silný vítr. Na severním pobřeží často prší.

Údolí pod Rabaçalem.

Celý povrch ostrova je hornatý, a proto je vnitrozemí jen málo osídlené. Výjimkou je hluboké uzavřené Údolí jeptišek, nebo údolí procházející od Ribeira Brava na jihu k São Vicente na severu ostrova. Většina sídel však vznikla v úzkém pruhu mezi mořem a skalnatým vnitrozemím. Cesty vnitrozemím dříve neexistovaly, spojení bylo pouze po moři. Dnes, kdy je k dispozici hustá síť silnic, jsou osidlovány i vyšší polohy v blízkosti pobřeží.

Zpočátku cesta z Pico do Arieiro na Pico Ruivo vypadá nenáročně.

Náhorní plošina Paul da Serra (1500 m nad mořem) v západní polovině ostrova přechází v místě zvaném Rabaçal do hlubokého údolí. Řeky tekoucí po plošině padají dolů v několika vodopádech (Risco, 25 fontes).

Nejvyšší vrcholy ostrova se nacházejí v jeho východní polovině. Jsou to Pico Ruivo (1862 m) a Pico do Arieiro (1818 m). Jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou asi 3 km, ale namáhavý přechod mezi nimi trvá v jednom směru více než 2 hodiny kvůli stoupání a klesání po schodech vytesaných do skal a průchodům tunelem. V odpoledních hodinách je cesta obvykle zahalena v mlze.

Pokud jde o koupání v moři, reklamní slogan říká, že „spíše než na koupání je Madeira ke koukání“. Přesto však na jižním pobřeží existují dvě malé přírodní písčité pláže s černým pískem a kilometrová kamenitá pláž Formosa ve Funchalu. V městečku Calheta je koupaliště s umělými plážemi, na nichž je dovezený jemný žlutý písek. Na řadě míst jsou mořské lázně tvořené bazénky mezi lávovými skalami a doplněné o betonové stěny. Přes tyto stěny se při přílivu převalují vlny a dochází tak k výměně vody.

• 
  Severní pobřeží u Faialu.
• 
  Pohled na Funchal z Pico da Cruz.
• 
  Severní pobřeží má strmější břehy a je bohatší na vodu.
• 
  Severní břeh Ponta de Săo Lourenço je více rozeklaný než břeh jižní.
• 
  Jižní břeh Ponta de Săo Lourenço.
• 
  Pohled do údolí jeptišek s původní přístupovou cestou.
• 
  Mořské lázně s lávovými bazénky v Porto Moniz.
• 
  Zátoka Machico do roku 2008 - pak byla vybudována umělá pláž.
• 
  Machico.
• 
  Pohled na Machico od východu. V pozadí dráha letiště Santa Catarina.
• 
  Seixal.
• 
  Ribeira de Janela.
• 
  Caniçal a poloostrov Ponta de Săo Lourenço.
• 
  Pod přistávací dráhou letiště Madeira – Santa Catarina je vedena dálnice.
• 
  Náletová strana madeirského letiště.
• 
  Krátce po startu vidíme východní konec ostrova.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Madeira na Wikimedia Commons
• Fotoreportáže z Madeiry