Madeira (víno)

Víno madeira patří mezi exotická dezertní vína a je unikátní nejen chutí a geografickým původem z ostrova Madeira, ale i způsobem výroby.

Láhev vína Madeira

Historie

Počátek produkce madeiry spadá zřejmě do 17. století. Výrobní postup byl objeven náhodou – traduje se, že mořeplavci při cestě z Evropy doplňovali na ostrově Madeira také víno, které při průjezdu rovníkovými oblastmi bylo zahříváno až na 45 stupňů Celsia. Tím získalo po následném zchlazení unikátní chuťové vlastnosti.

Po objevení Ameriky získala Madeira na významu jako zásobovací stanice, ležící na nejpříznivější námořní cestě přes Atlantik. Anglické lodě směly doplňovat zásoby jen tady. Brzy se přišlo na to, že víno z Madeiry se v tropickém podnebí překvapivě zlepšilo. Britští obchodníci, kteří se zmocnili obchodu s vínem, posílali odtamtud od roku 1750 sudy do východní Indie a zpět, samozřejmě až po dolihování brandy. Posledních osm firem z někdejších sedmdesáti pomáhá dnes tropickému efektu za pomoci technologií. V estufas, topením zahřátých tancích, udržují vína na teplotě 45 °C po dobu tří, či lépe pěti měsíců. Vedle toho existují dvě elegantnější metody. U luxusní verze estufa se víno naplní do pipes, typických šestisetlitrových sudů, a nechá se zrát ve velké místnosti vytápěné parovodem. Při druhé metodě se tyto sudy pipes skladují v Canterio, tedy na půdě, a jsou tam vystaveny extrémním výkyvům teploty. Nejlepší vína mají zajištěnu dobu zrání v sudech v délce dvou, tří nebo více desetiletí. Jen tato vína, s vyznačeným ročníkem, jsou plněna do lahví, mnohdy pouze v omezeném množství. [1]

Pěstování

Vinice na ostrově Madeira jsou téměř výlučně malého rozsahu, nacházejí se na terasovitých políčkách v nadmořské výšce od 0 do 900 m n. m. Vzhledem k vysoké propustnosti půdy je nutné je dodatečně zavlažovat ze systému levád navzdory vysoké vzdušné vlhkosti. Velcí výrobci vína obvykle vykupují vinné hrozny od menších pěstitelů.

Výroba

Ohřátí ve speciálních „pecích“ estufas, jež následuje po procesu kvašení, je také dnes základním technologickým postupem – estufagem, používaným při výrobě tohoto vína. Sušší vína jsou dolihována před estufagem, sladší po něm. Asi 18 měsíců po schlazení vstupuje víno do systému scelování solera, používaného také např. u vín typu sherry. Obvyklé je dlouholeté zrání v dubových sudech. Víno madeira je dodáváno na trh nejméně tříleté, obvykle však významně starší. Složitý proces scelování přináší vína, kde věk je určován spíše výpočtem.

Skladování

Díky dolihování a procesu estufagem se dá madeira skladovat prakticky neomezeně dlouhou, a to i v láhvi, která již byla otevřena. Lahve se archivují ve svislé poloze, korek nemusí být smáčen.

Druhy madeiry

  • sercial (nejlehčí a nejsušší)
  • verdelho (pikantní polosuché)
  • boal (bual) (tmavší, polosladké s kouřovou příchutí)
  • malvasia (velmi sladké a tmavé)

Vyráběné druhy madeiry jsou určeny pěstovanou odrůdou a nadmořskou výškou (0-900 m n. m.).

Známější producenti madeiry

  • Pereira D'Oliveira (Vinhos), Lda.
  • Madeira Wine Company, SA
  • H. M. Borges, Sucrs. Lda.
  • HENRIQUES & HENRIQUES – VINHOS, S.A.

Odrůdy révy pěstované na Madeiře

Bastardo, Bual, Malmsey, Sercial, Terrantez, Tinta negra mole, Verdelho

Ostatní vína z ostrova Madeira

Vinné oblasti Portugalska (DOC)

Od roku 2002 byl v rámci Portugalska ustaven také vinná oblast Madeira VQPRD. V tomto zákonném rámci je dnes několika výrobci z Madeiry produkováno i víno tradičního typu. Mezi ně patří:

  • Quinta do Moledo, Rocha Branca (výrobce: João Mendes Sociedade Unipessoal, Lda.)
  • Torcaz (výrobce: Produção e Comercialização de Vinhos, Lda.)
  • Seiçal (výrobce: Sociedade de Produtores de Wine do Seixal, Lda.)
  • Enxurros (výrobce: Ricardo França – Sociedade Unipessoal, Lda.)
  • Cancelas Tinto, Colombo (výrobce: Vinhos Justino Henriques Filhos, Lda.)
  • Reis da Cunha (výrobce: Vinhos Madeira Soc. Unip., Lda.)

Galerie

Reference

  1. Portugalshop.cz - sekce Víno Madeira Webové stránky zabývající se portugalskými produkty

Literatura

  • Stevenson, T. Světová encyklopedie vín. Balios, Praha, 1999. ISBN 80-242-0222-0

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.