Alfréd Justitz

Náhrobek se zednářskou tematikou

Alfréd Justitz se narodil v Nové Cerekvi u Pelhřimova v rodině lékaře jako jeden ze tří jeho synů. První kontakt s malířstvím zažil v Jihlavě, kde se setkal s malířem Romanem Havelkou a jeho práce mu učarovala. Cestu za uměním začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze u profesora Kotěry, pak přešel na pražskou akademii k profesorům Pirnerovi a Thielemu. Pokračoval v Karlsruhe u profesora Ludwiga Schmid-Reutteho a v Berlíně u Wilhelma Trübnera. Roku 1910 odešel do Paříže, kde jej okouzlila díla Cézanna, Derainova, Daumiérova a dalších velikánů. V roce 1928 vstoupil do SVU Mánes,[2] vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Byl také významným grafikem a ilustrátorem. Jeho ilustrace zdobí například román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži, vydaný roku 1927. Mnoho galerií uchovává i jeho plakátovou tvorbu.

Byl také významným kynologem a nadšeným propagátorem plemene boxerů. V klubu chovatelů boxerů znamenal jeho příchod novou etapu vzestupu chovu. Justitz byl zvolen správcem chovu a pověřen vedením plemenných knih.

Justitz byl rovněž aktivním svobodným zednářem, členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Náhrobek na hřbitově v Nové Cerekvi byl věnován právě jeho lóží a nese zednářskou symboliku. Po jeho skonu se lóže snažila zabezpečit materiálně i jeho ženu Annu Justitzovou, která však skonala brzy po něm.

Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě. Poslední rozloučení se konalo v Brně. Jeho popel je uložen v urnovém hrobě na židovském hřbitově v rodné Nové Cerekvi, kde je uložen také popel jeho ženy, která nesnesla osamění a rok po manželovi zvolila dobrovolnou smrt.

Alfred Justitz - Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem

Se spolkem Deutsch-böhmischer Kunstlerbund vystavoval jako jeho člen v letech 1912–1914.[3] Od roku 1928 do své smrti v roce 1934 byl členem SVU Mánes.[4] Byl také svobodným zednářem.^[zdroj?]

Bral si vzor z německého malíře Josefa Israelse (1824–1911).^[zdroj?] Alfred Justitz zbohatl v Paříži a Berlíně mezi lety 1921 až 1924, kdy pracoval pro Moderní galerii (1902–19042). Zde, jako akvizitor, si nejlepší díla mistrů moderní Paříže vybíral pro sebe.^[zdroj?]

Pro své obrazy si bral inspiraci z jihočeské krajiny nebo ze ztracených židovských rodů.^[zdroj?] Obraz “Jákob, Lea, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“ namaloval na zakázku před Velkou válkou (ovlivněn Renoirem). "Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat", tvrdil o obrazu V. V. Štech.^[zdroj?] Naplno jej pak ovlivnili pařížští mistři po roce 1924.^[kdo?] Nejvýstižněji ho charakterizoval kritik umění František Kovárna, a zastal se ho taky malíř František Muzika.^[kde?] Následuje český kubismus a účast v karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931. V roce 1934 zemřel a posléze jeho žena Anny spáchala sebevraždu.

• 
  Alfréd Justitz – Máchovo jezero - číslo katalogu 104.
• 
  Alfréd Justitz – Alej ve slunci - číslo katalogu 154.
• 
  Alfréd Justitz – Bathsheba (před 1934)
• 
  Alfréd Justitz – V přírodě (1914)
• 
  Alfréd Justitz – Samaritán (před 1934)
• 
  Alfréd Justitz – Toaleta (1928)
• 
  Alfréd Justitz – Autoportrét
• 
  Alfréd Justitz – Ležící ženský akt
• 
  Alfréd Justitz – Anna Justitzová
• 
  Cesta v lese 1928 - číslo katalogu 83.