Barbizonská škola

Barbizonská škola (asi 1830–1870) byla skupina francouzských malířů zaměřených na krajinomalbu, kteří se kolem roku 1830 usadili v okolí vesnice Barbizon poblíž Fontainebleau, aby zde přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy.[1] Podle Barbizonu také skupina dostala své jméno. Umělci barbizonské školy, kterou založil malíř Théodore Rousseau, byli ovlivněni starými holandskými mistry a anglickými krajináři, zejména Johnem Constablem.

Théodore Rousseau: Barbizonská krajina (kolem 1850), Puškinovo muzeum výtv. umění, Moskva
Jean-François Millet: Sběračky klásků (1857), Musée d'Orsay, Paříž

Cílem malířů barbizonské školy byl odvrat od strnulého klišé v ateliéru komponované krajiny a návrat k reálné přírodě. Zde se zrodil nový směr ve vývoji krajinomalby zvaný plenér neboli malba v přírodě, pod širým nebem, (francouzsky en plein air). Realistickým vztahem ke krajině a plenérismem ovlivnili umělci této školy impresionisty.[1]

Zástupci

Z českých malířů navázal na barbizonskou školu Antonín Chittussi, zčásti ovlivnila i Václava Brožíka.[1]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Barbizonská škola na slovenské Wikipedii a Barbizon school na anglické Wikipedii.

  1. Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.