Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (zkráceně OECD z angl. Organisation for Economic Co-operation and Development) je mezivládní organizace 38[1][2] ekonomicky velmi rozvinutých států světa, které přijaly principy demokracie a tržní ekonomiky. OECD vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla původně zřízena roku 1948 k administraci poválečného Marshallova plánu.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
MottoLepší politiky pro lepší životy
PředchůdceOrganisation for European Economic Co-operation (OEEC)
Vznik16. dubna 1948 (jako OEEC), září 1961 (OECD)
SídloChâteau de la Muette, Francie
Souřadnice48°51′42,03″ s. š., 2°16′9,25″ v. d.
Úřední jazykangličtina a francouzština
Členové38 států (2022)
Generální tajemníkMathias Cormann
Oficiální webwww.oecd.org a www.oecd.org/unitedstates/
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeden z několika plakátů Správy ekonomické spolupráce (Economic Cooperation Administration – ECA) popularizující Marshallův plán v Evropě. Nápis praví: „Za jakékoholi počasí, prosperity dosáhneme pouze společně.“

OECD koordinuje ekonomickou a sociálně-politickou spolupráci členských zemí, zprostředkovává nové investice, prosazuje liberalizaci mezinárodního obchodu. Cílem OECD je napomáhat k dalšímu ekonomickému rozvoji, potlačení nezaměstnanosti, stabilizaci a rozvoji mezinárodních finančních trhů.

Mezi hlavní orgány OECD patří rada, složená z ministrů, coby zástupců členských zemí, dále výkonný výbor, sekretariát v čele s generálním tajemníkem a několik odborných komisí. Sídlem sekretariátu OECD je Château de la Muette v Paříži.

Historie

Předchůdcem OECD byla Organizace pro Evropskou hospodářskou spolupráci (Organisation for European Economic Cooperation, OEEC), založená 17. dubna 1948, jejímž účelem bylo zejména rozdělování prostředků Marshallova plánu, ale také hospodářská a měnová spolupráce a odstraňování obchodních překážek. Organizaci založilo 17 západoevropských států a tři německé okupační zóny, tedy státy přijímající pomoc z Marshallova plánu (kromě nich Marshallův plán přijala také Jugoslávie a Svobodné území Terst). Později se připojilo Španělsko.[3]

Cíle a činnost

OECD poskytuje prostředí, ve kterém mohou jednotlivé vlády vzájemně porovnávat svoje zkušenosti s různými typy politik, hledat odpovědi na běžné problémy, poznat dobře fungující praxi a koordinovat domácí a zahraniční politiku. Mandát OECD je velmi široký, protože pokrývá řadu záležitostí vztahujících se k ekonomice, životnímu prostředí a sociální politice.

Je to fórum, ve kterém vzájemný tlak může působit jako silný motivační prostředek k zavádění tzv. měkkého práva – nesvazujících nástrojů, které však mohou někdy vést i k závazným dohodám.

Spolupráce mezi jednotlivými vládami pramení z informací a analýz, poskytovaných sekretariátem v Paříži. Ten shromažďuje data, monitoruje trendy a analyzuje a předpovídá další ekonomický vývoj. Snaží se také zachytit sociální změny nebo rozvoj v obchodu, ochraně životního prostředí, zemědělství, technologiích, zdanění a dalších oblastech. OECD je také známá jako jedna z nejlepších statistických agentur, jelikož publikuje velmi zajímavé průzkumy s množstvím informací a širokým zaměřením.

V uplynulém desetiletí OECD vyřešilo řadu ekonomických, sociálních a environmentálních záležitostí,[4] zatímco dále prohlubovalo svoje spojení s podniky, obchodními uniemi a dalšími zástupci civilní společnosti. Vyjednávání na úrovni OECD ohledně zdanění a celních poplatků například vytvořilo podmínky pro tvorbu mnoha bilaterálních daňových dohod po celém světě.

Mimo jiné si vzalo OECD také za cíl koordinovat mezinárodní boj s politickou korupcí a úplatkářstvím a vytvořilo pro tyto účely Dohodu proti úplatkářství (anglicky OECD Anti-Bribery Convention), která vešla v platnost v únoru 1999.

OECD ustavilo také pracovní tým zabývající se spamem,[5] který vytvořil detailní zprávu s několika poměrně zajímavými informacemi, vztahujícími se k této problematice (např. stav v rozvojových zemích nebo nejlepší praktiky pro ISP).

Členské státy
     členské státy OECD
     kandidátské státy
     státy s rozšířenou spoluprací

Od května 2021 má 38 členů.

20 zakládajících členů (ze 14. prosince 1960):
Pozdější členové (řazeno chronologicky s datem vstupu)
Kandidáti[6]

S OECD blízce spolupracuje Evropská komise, od roku 2007 v režimu rozšířené spolupráce také Čína, Indie, Indonésie a Jihoafrická republika. Dalších 25 států je členem nebo pozorovatelem v odborných komisích OECD, dalších 50 pak v ostatních aktivitách. Ruskou žádost o členství OECD v roce 2014 pozastavila z důvodu Krymské krize, 25. února 2022 OECD ukončila přístupová jednání s Ruskem oficiálně, a to v souvislosti s jeho invazí na Ukrajinu.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organisation for Economic Co-operation and Development na anglické Wikipedii.

  1. Discover the OECD [online]. OECD, 2020 [cit. 2020-09-17]. Dostupné online.
  2. OECD welcomes Costa Rica as its 38th Member. www.oecd.org [online]. 2021-05-25. Dostupné online. (anglicky)
  3. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola 8. Evropa po druhé světové válce, s. 197, 200.
  4. International environmental issues and the OECD, 1950-2000: an historical perspective
  5. OECD-Antispam.org. www.oecd-antispam.org [online]. [cit. 2020-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-15.
  6. OECD takes first step in accession discussions with Argentina, Brazil, Bulgaria, Croatia, Peru and Romania. www.oecd.org [online]. 2022-01-25. Dostupné online. (anglicky)
  7. OECD ukončila přístupová jednání s Ruskem. V Moskvě uzavře kancelář. Forbes [online]. 2022-02-25. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.