Novo mesto

Počasí je pravidelně pozorováno a zaznamenáváno již od roku 1880. Vzhledem k prolínání vlivů panonského a podhorského podnebí průměrné měsíční teploty a srážky značně kolísají. Průměrná roční teplota pro Novo mesto činí 9,6 ° C, v lednu potom - 1,9 ° C a v červenci 19,5 ° C. Průměrné roční srážky mají úhrn 1260 mm. Převládají severozápadní, východní a jihozápadní větry, které mají v zimě často charakter fénu. Největrnější je období od února do dubna.

Tato oblast byla osídlena od doby bronzové, zejména od doby železné. Novo mesto představuje jedno z nejdůležitějších archeologických nalezišť v halštatské kultuře, které se vyvinulo mezi lety 1200 a 500 př. n. l. Díky bohatství na křemenné písky, nacházející se východně od města, představuje Novo mesto významné centrum ve výrobě skla v nejranějších dobách.[1] Během různých průzkumů byly nalezeny např. skleněné korálky na místech nejstarších pohřebišť, jako jsou např. Mestne njive[2] apod.

Po příchodu Římanů byla oblast součástí provincie Panonie. V 7. století sem přišli Slované. V této době bylo Novo mesto součástí nejhustěji Slovany osídlených částí současné země.[3]

Novo mesto vzniklo v roce 1365, bylo založeno na dosud ještě neosídleném místě, v meandru řeky Krka. Jeho zakladatelem byl Rudolf IV. Habsburský[4], jehož název město po nějakou dobu i neslo. Místní právo bylo modelováno podle práva města Kostanjevica.[5] Z roku 1428 pochází první zmínka o místní katedrále. V letech 1576 a 1664 vyhořelo při požáru; v roce 1599 jej zasáhla epidemie moru. Vzestupu města pomohly reformy některých rakouských panovníků – jednak císaře Karla VI., který nechal postavit silnici z Lublaně do Karavanek, a jednak Marie Terezie, která učinila svým rozhodnutím z Nového města sídlo okresu. Tento krok byl později vykládán jako germanizační pokus, nicméně k oslabení významu slovanského prvku na obyvatelstvu města nikterak závažněji nedošlo. Do města se ale přesto přistěhovala řada německy mluvících úředníků.

Až do roku 1768 bylo obehnáno hradbami. V rámci rozšiřování a modernizace města měly být strženy, přesto se ale malé úseky hradeb dochovaly až dodnes. V roce 1784 bylo ve městě založeno z rozhodnutí císařovny Marie Terezie gymnázium, které spravoval místní františkánský klášter, a to až do roku 1870, kdy bylo školství plně sekularizováno. Některá jiná opatření nicméně výrazně oslabila kulturní význam Dolního Kraňska; byly zrušeny kláštery Stična a Kostanjevica. Jejich hospodářské, obytné budovy a kostely byly ponechány vlastnímu osudu. Kulturně aktivní institucí ve městě tak zůstalo pouze gymnázium.

Pohled na město v první polovině 20. století.

V 19. století, za napoleonských válek, vládli městu krátkou dobu Francouzi; v jeho druhé polovině zde probíhalo národní obrození Slovinců. V roce 1844 došlo k daňové reformě, která pro okres Novo mesto znamenala značné zvýšení vybraných daní, což vedlo k atmosféře blížící se selské bouři. Následně došlo k schválení úlev, aby byla situace zažehnána. Obdobný problém se opakoval ještě na několika dalších místech ve Slovinsku.[6] Roku 1850 byl ustanoven místní soud. V roce 1873 byl dokončen slovinský Národní dům. Vznikaly početné organizace, pěvecké družstvo, Sokol, čtenářské družstvo apod.

V letech 1861 a 1867 zněl oficiální název města Rudolfswerth, název Neustadtl byl používán nejprve od roku 1783 a poté do až do roku 1918.

Výstavba železnice a rozvoj průmyslu zajišťovaly další růst města. Postavena byla rovněž nemocnice. První vlak z Lublaně přijel v roce 1894. V roce 1905 byla vybudována nová radnice, která nahradila původní objekt z 18. století. Období dynamického rozvoje utnulo vypuknutí první světové války v roce 1914. Výsledkem války bylo odpojení města a celého Slovinska od Rakouska-Uherska. Po první světové válce bylo město součástí státu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, který se od 3. října nazýval Království Jugoslávie. Od roku 1929 bylo Novo mesto součástí tzv. Drávské bánoviny, administrativní jednotky, která zahrnovala většinu území současného Slovinska.

V roce 1920 se zde uskutečnil festival Novoměstské jaro, v rámci něhož se ustavila kulturní scéna Nového města v podmínkách nového státu.

Za druhé světové války bylo zabráno fašistickou Itálií, po roce 1943 pak okupováno německým wehrmachtem. Město bylo několikrát bombardováno, především v roce 1943. Svrchovanost Jugoslávie a tím příslušnost města do tohoto státního útvaru byla obnovena v březnu 1945. Na počátku 50. let probíhalo ve Slovinsku omezování vlivu katolické církve komunistickou vládou, bylo zakázáno církevní vyučování a omezeno právo shromažďování. Na protest proti těmto skutečnostem se v Novém městě upálil katolický biskup Anton Vovk.[7]

Ve druhé polovině 20. století se město zmodernizovalo, vzniklo zde mnoho nových závodů. Městem procházela také celojugoslávská dálnice, zbudovaná v roce 1958 za pomoci dobrovolnických brigád. V 60. letech byla zbudována místní poliklinika a v letech sedmdesátých nový silniční most. Od roku 1991 je Novo mesto součástí nezávislého Slovinska.

Drtivá většina obyvatel Nového mesta jsou Slovinci, zastoupeny jsou i příslušníci dalších národností, především z oblastí bývalé socialistické Jugoslávie.

Františkánský klášter.

Hrad na historickém vyobrazení.

Střed města.

Hlavní náměstí (Glavni trg).

Dochované je historické město, které zabírá prostor obklopený ze tří stran řekou Krkou. Jeho středem je náměstí (Glavni trg).

Mezi kulturní instituce ve městě patří např. Knihovna Mirana Jarce nebo Muzeum Dolního Kraňska (slovinsky Dolenjski muzej). Muzeum má řadu sekcí, včetně archeologické.

Pravidelně je zde pořádán hudební festival Jazzinty.

• Hrad Graben na pravém břehu řeky Krky je umístěn na soutoku místních vodních toků, necelé dva kilometry po proudu od středu města. První jeho obyvatelé byli zmíněni v písemném dokumentu z roku 1170; „Graben.
• Zámek Grm
• Kapitulní kostel sv. Mikuláše s gotickým presbytářem z 15. století, s oltářem od Tintoretta a několika obrazů od Jeana Metzingera. Kostel byl barokně přestavěn.^[zdroj?]
• Františkánský kostel s novogotickou fasádou (od roku 1866).
• Františkánský klášter. Františkáni působí v Novém mestu přes 500 let.
• Pozůstatky městského opevnění, známé pod názvem Šance.
• Starý most
• Národní dům

Historicky se v okolí města těžila železná ruda.[8]

Velký význam pro město měl automobilový průmysl, v Novom mestě dříve sídlil závod Industrija motornih vozil (Revoz[9]), který vyráběl ve spolupráci se západoevropskými automobilkami vozy typu Renault, Auto Union a spolupracoval s německým koncernem Daimler AG. Kromě něj zde například sídlí firma Krka (výrobce léčiv), dále také textilní firma Labod a lesnický podnik Novoles. Vyráběny zde byly rovněž i karavany společností Adria mobil.

V okolí města se dobře daří vinařství.

Severně od Nového mesta je vedena dálnice A2, která spojuje Lublaň se Záhřebem (dříve dálnice Bratrství a jednoty). Silnice 1. třídy č. 105 směřuje z Nového města do pohraničního města Metlika na hranici s Chorvatskem. Západo-východním směrem poté ještě prochází Novým městem silnice č. 216 z města Žužemberk do Šentjerneje. Je vedena údolím řeky Krky.

Železniční spojení z Nového mesta vede do Lublaně (přes město Trebnje), dále do chorvatského Karlovace. Západním směrem směřuje z města vlečka do města Straža k továrně společnosti Novoles (dřevozpracující závod). Město má celkem tři železniční stanice (Novo mesto, Novo mesto Center a Novo mesto Kandija).

V blízkosti města se nachází sportovní letiště Prečna.[10]

V rámci města existuje síť městské dopravy, která je zajišťována autobusy.[11]

Týdenní informativní provinční noviny Dolenjski list vycházejí v Novém městě od roku 1950. Nakladatelství Goga vydává měsíčník s názvem Park, který se zabývá zejména městskou problematikou a literární a kulturní časopis Rast.

Od roku 1987 z Nového města také vysílá regionální rozhlas Krka, později se k němu přidala i místní televize.

Budova Vysokoškolského centra.

V Novom meste se nachází také pět základních škol (OŠ Grm, OŠ Bršljin, OŠ Drska, OŠ Center, OŠ Šmihel), střední školy a vysokoškolské centrum. Místní gymnázium je druhé nejstarší na území dnešního Slovinska.

Novo mesto má vlastní Všeobecnou nemocnici. Sídlí zde rovněž poliklinika (slovinsky Zdravstveni dom).

Krytý velodrom v Novém městě.

Historická budova gymnázia.

Ve městě sídlí několik fotbalových týmů:

• NK Krka – fotbalový klub
• ŽNK Krka, ženský fotbalový klub
• MRK Krka, házenkářský klub

Mimo jiné zde také působí i basketbalový tým KK Krka.

V Novém mestu se nachází Sportovní hala Marof (dokončená v roce 1960 a obnovená v roce 1991) a fotbalový stadion Portovald.

Novo mesto patří k turisticky málo dotčeným částem Slovinska, především proto, že v okolí se nenacházejí atraktivní památky ani architektonicky nápadné objekty. V 2. dekádě 21. století jej navštívilo ročně okolo několika desítek tisíc návštěvníků, z toho tři čtvrtiny byli návštěvníci ze zahraničí. Dominují turisté především z Itálie, Německa, Izraele a dalších zemí). V roce 2015 bylo v Novém městu uskutečněno 2015 přenocování.[12]

Pod areálem nádraží se nachází veřejnosti nepřístupná jeskyně (slovinsky Jama pod železniško postajo).

Od roku 1994 stáli v čele Nového města následující starostové (slovinsky Župan Mestne občine):

• Franci Koncilija (1994–1998)
• Anton Starc (1998–2002)
• Boštjan Kovačič (2002–2006)
• Alojzij Muhič (2006–2014)
• Gregor Macedoni (2014–)

• Josef Bláha (1924–1994), český herec
• Albin Gutman (* 1947), generál
• Božidar Jakac (1899–1989), malíř
• Rado Lencek (1921–2006), jazykovědec, filolog, spisovatel
• Pino Mlakar (1907–2006), choreograf
• Edvard Ravnikar (1907–1993), architekt
• Ferdinand Seidl (1856–1942), přírodovědec a geolog
• Leon Štukelj (1898–1999), gymnasta, olympijský vítěz
• Melania Trumpová (* 1970), rozená Knavs, třetí manželka prezidenta USA Donalda Trumpa, první dáma Spojených států
• Janez Trdina (1830–1905), spisovatel
• Dragotin Kette (1876–1899), básník
• Anton Podbevšek (1898–1981), esejista
• Matija Kastelec, katolický duchovní a překladatel[13]

• Bihać
• Trnava
• Toruň
• Herceg Novi
• Vršac
• Leskovac
• Brescia
• Yixing
• Vilafranca del Penedès
• Lagenhagen