Herceg Novi

Herceg Novi leží u ústí boky Kotorské do Jaderského moře, poblíž hranic s Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou (jejíž území začíná směrem do vnitrozemí). Z hlediska souvislé zástavby navazuje na městečko Igalo. Před vlivy z vnitrozemí je chráněn vysokým horským masívem pohoří Orjen.

Město Herceg Novi založil roku 1382 bosenský král Tvrtko I.[1] za účelem zlepšení obchodních vztahů (konkurence pro Dubrovnik) a střežení Boky Kotorské. Původně se jmenoval Sveti Stefan podle zdejší pevnosti, přízvisko Novi zřejmě vzniklo díky tomu, že město je ve zdejší oblasti jedním z nejmladších.

Druhá část názvu – Herceg, je odvozena od hercega (vévody) Štěpána Vukčiće Kosači, jemuž titul udělil německý císař Fridrich III. Továrna na hedvábí, která zde vznikla roku 1449, byla teprve druhou v Evropě. Mezi lety 1483 a 1687 ovládali město, až na krátké období v letech 1538 a 1539 kdy se ho zmocnili Španělé, Turci. Poté do roku 1797 spravovali Herceg Novi Benatčané. Ti umožnili vznik autonomní samosprávy.

Po nepodařeném pokusu o sjednocení s Černou Horou na počátku 19. století (v letech 1813 až 1814) připadla boka Kotorská Rakousku-Uhersku. V roce 1855 zde byla otevřena čítárna v srbském jazyce, v roce 1899 zde byla otevřena také srbská knihovna. Italsky mluvící obyvatelstvo bylo dominující ještě na počátku 19. století a v jeho průběhu začalo postupně klesat ve prospěch obyvatelstva slovanského. V období rakousko-uherské nadvlády byly oficiální názvy města uváděny v němčině (Erzeg Novi) a v italštině (Castel Nuovo), rakouská správa však v celé Dalmácii do jisté míry^[zdroj?] podporovala slovanské a německé ambice ve snaze snížit italinizační vliv na celé východní pobřeží Jaderského moře.

Černá Hora nicméně o město usilovala i nadále a např. během první světové války jej neúspěšně ostřelovala dělostřeleckou palbou z vrcholu Lovćen.^[zdroj?] Srbská armáda do Hercegu Nového vstoupila dne 7. listopadu 1918. Po skončení konfliktu se město stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po roce 1929 bylo součástí tzv. Zetské bánoviny, za druhé světové války bylo okupováno italskou armádou a připojeno k fašistické Itálii. Jugoslávští partyzáni obsadili město dne 28. října 1944. Po skončení války se město navrátilo Jugoslávii a od roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory.

Boka Kotorská se otevírá Jaderskému moři. Právě u města Herceg-Novi záliv začíná.

Město je vyhledáváno turisty zejména kvůli svému historickému centru a okolním plážím. Známé je díky své soustavě parků a zahrad s bohatou vegetací, kterou sem přiváželi námořníci ze svých plaveb.

Ve středověku bylo přístavní město velmi dobře opevněno. Hradby města lze rozdělit na Mořskou pevnost (Forte mare) a směrem do vnitrozemí Gornji grad.

Zajímavou památkou je turecká hodinová věž Sahat kula z 15. století. Ze století sedmnáctého zase pochází studna Karandža s arabským nápisem. Jako divadlo v přírodě slouží stará turecká pevnost Kanli Kula (doslova její název v češtině znamená Krvavou věž). Velmi zachovalá je španělská pevnost Spanjola. Další pevnosti, které střeží vjezd do boky Kotorské, jsou Mamula (za 2. světové války sloužila jako koncentrační tábor^[zdroj?]) a Arza. Centrem „Starog grada“ je náměstí vévody Štěpána (srbsky Trg hercega Stjepana) s kostelem sv. Archanděla Michaela. Svatostánek je jednou z dominant města. Za zmínku stojí ještě kostel sv. Jeronýma, který je postaven na základech bývalé mešity a dále kostel svatého Leopolda. Ve městě najdeme Námořní muzeum a Regionální muzeum. Jediným nepřetržitě hrajícím divadlem v Černé Hoře je místní scéna, založená roku 1920. Vyžití pro turisty nabízí Městská riviéra s mnoha plážemi. Známý je i zdejší letní festival Sunčane skale.

Východně od středu města se nachází také Klášter Savina Srbské pravoslavné církve.

V okolí města se nachází městečko Igalo, které přímo navazuje na Herceg Novi. Mezi nimi leží lázeňská čtvrť Topla. Turisty je rovněž navštěvována i Modrá jeskyně a oblíbené^[zdroj?] jsou rovněž výlety do pohoří Orjen.

Herceg Novi má specifické mikroklima, neboť je na rozdíl od většiny měst na území Černé Hory ničím nebráněno proudění vzduchu z Jaderského moře. Hory naopak město chrání před chladným větrem ze severu. Město má ročně v průměru 200 slunečných dní; v měsíci červenci a srpnu dokonce 11 slunečných hodin denně. Průměrná roční teplota dosahuje 16,2 °C. Změny teplot jsou málo časté a v průměru se pohybují okolo 4 °C denně. Průměrná teplota v období od května do září činí 25 °C, což umožňuje turistickou sezónu v délce přes 4 měsíce. Roční úhrn srážek činí v Hercegu Novém 1930 mm. Největší relativní vlhkost je na podzim a pohybuje se okolo 80 %, nejnižší je potom v létě.

Městem prochází známá Jadranská magistrála, která byla postavena výše a severněji od historického jádra města. Staví zde i některé výletní lodě.

Historicky procházela částí Hercegu Nového také úzkorozchodná železniční trať do přístavu Gabela, která směřovala z Hercegoviny.

Letiště Tivat je vzdálené 23 km vzdušnou čarou, nicméně přístup k němu je obtížnější vzhledem k přítomnosti Boky Kotorské. Dalším bližším letištěm je vzdušný přístav v Dubrovníku na území Chorvatska.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Herceg Novi na Wikimedia Commons