Monika Selešová

S trofejí pro poraženou finalistku v San Antoniu, březen 1991

V americkém fedcupovém týmu debutovala v roce 1996 semifinálem Světové skupiny proti Japonsku, v němž hladce vyhrála nad Dateovou i Sugijamovou. Američanky zvítězily 5:0 na zápasy. V následném finále se Španělskem porazila Martínezovou i Vicariovou a stala se poprvé členkou vítězného družstva. Podruhé Fed Cup vyhrála v roce 1999, kdy odehrála čtvrtfinále a semifinále. Třetí trofej přidala v sezóně 2000, kdy opět Američanky zdolaly Španělky 5:0 na zápasy. Ve finále zopakovala výhru nad Martínezovou. V soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 15–2 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[6]

Spojené státy americké reprezentovala na Letních olympijských hrách 1996 v Atlantě, kde v ženské dvouhře startovala jako světová dvojka a nejvýše nasazená. Její cestu pavoukem ve čtvrtfinále ukončila světová šestka Jana Novotná v třísetovém dramatu, když o postupující rozhodl až závěr posledního dějství poměrem gemů 8–6.[7] Zúčastnila se také sydneyských Her XXVII. olympiády. V singlové soutěži plnila roli turnajové trojky. V semifinále podlehla třetí hráčce žebříčku Venus Williamsové. V utkání o bronzovou medaili pak porazila 17letou světovou čtyřiatřicítku Jelenu Dokićovou, Australanku rovněž jugoslávského původu.[8]

Na Hopmanově poháru si třikrát zahrála finále. Poprvé jako členka jugoslávské reprezentace v roce 1991 po boku Gorana Prpiće. V duelu proti Spojeným státům, které zastupovali Zina Garrisonová s Davidem Wheatonem, prohráli 0–3 na zápasy. Do Hopman Cupu 2001 nastoupila již v americkém výběru s Janem-Michaelem Gambillem. Z boje o titul odešli poraženi od švýcarského páru Martina Hingisová a Roger Federer 1–2 na zápasy. O rok později na Hopman Cupu 2002 zopakovala s Gambilem finálovou účast. Přestože otevřela duel proti Španělsku výhrou nad Arantxou Sánchezovou Vicariovou, Gambil následně podlehl Robredovi a Američané odešli poraženi i z rozhodujícího mixu.[9]

Narodila se roku 1973 v jugoslávském Novém Sadu do rodiny členů maďarské menšiny Eszter a Károlyho Selešových.[10] Má staršího bratra Zoltána Seleše.[2] V pěti letech začala hrát tenis s otcem, který pracoval jako karikaturista v denících Dnevnik a Magyar Szó.[11] Jako její první trenér stál za málo praktikovaným obouručným stylem z forhendu i bekhendu[12] V žákovské kategorii se trenérkou stala Jelena Genčićová. V devíti letech roku 1983 triumfovala na jugoslávském šampionátu mladších žákyň do 12 let. V sezóně 1984 ovládla mistrovství Evropy této věkové kategorie.[4] V roce 1985, kdy jí bylo jedenáct let, vyhrála juniorský Orange Bowl kategorie 12letých ve floridském Miami. Upoutala tím pozornost vyhledávače talentů Nicka Bollettieriho. Na počátku roku 1986 pak odcestovala s bratrem na Floridu, kde začala trénovat v Bollettieriho Tenisové akademii.[4] O devět měsíců později se za sourozenci přestěhovali rodiče. V akademii strávila dva roky intenzivní přípravy a poté se do ní vracela až do počátku profesionální dráhy, března 1990.

Podání na exhibici v New Orleans, 2007

Na profesionální okruh vstoupila ve čtrnácti letech, když v sezóně 1988 startovala na třech turnajích WTA Tour. První zápas odehrála 7. března 1988 na Virginia Slims of Florida v Boca Raton. V úvodním kole porazila Kanaďanku Helen Kelesiovou, ale poté podlehla Evertové. Plnohodnotnou profesionálkou se stala po překročení věku patnácti let v únoru 1989 na Virginia Slims of Washington, na němž prošla do semifinále.[1] Premiérovou trofej pak vybojovala na dubnovém Virginia Slims of Houston 1989 po finálovém vítězství nad americkou světovou čtyřkou Chris Evertovou, která končila kariéru. První grandslamový start na pařížském French Open 1989 znamenal postup do semifinále, v němž nestačila na světovou jedničku Steffi Grafovou. Sezónu 1989 zakončila jako členka elitní světové desítky, na 6. místě žebříčku WTA.[2] Americké občanství získala v procesu naturalizace v Miami 16. března 1994.[2]

V dubnu 2009 vydala paměti Getting A Grip: On My Body, My Mind, My Self, popisující její životní příběh včetně depresivních stavů doprovázejících záchvatovité přejídání po napadení na turnaji v Hamburku, cestu zpět na dvorce, onkologické onemocnění otce, jemuž v květnu 1998 podlehl[2] (tři týdny poté hrála finále French Open[4]) a život za kulisami tenisu.[13]

V roce 2009 navázala partnerský vztah s Tomem Golisanem, o 32 let starším americkým podnikatelem a filantropem.[14][15] Zasnoubení proběhlo 5. června 2014[16] a následně se uskutečnil sňatek.[17]

K roku 2015 se zasazovala o zvýšení povědomí léčby poruchy příjmu potravy, s pracovním závazkem u společnosti Shire Pharmaceuticals, vyrábějící lék na tuto poruchu.[18] S Agassim, Woodsem, Gretzkym a dalšími se stala spolumajitelkou řetězce sportovně zaměřených restaurací All-Star Cafe.[2]

Triko a sukně Selešové na US Open 1995, kde se vracela na grandslam po 28měsíční absenci, Mezinárodní tenisová síň slávy

Na počátku 90. let podepsala kontrakt v hodnotě čtyř milionů dolarů s italskou firmou Fila na tenisovou obuv a oděv.[19] Na začátku kariéry hrála s grafitovou raketou Prince.[20] V srpnu 1990 změnila značku za Yonex. Po obnovení kariéry v roce 1995 používala oblečení Nike. V závěru profesionální dráhy po roce 2000 nastupovala s typem rakety Yonex SRQ Ti-800 Pro Long.[21]

Trenéři:

• Karoly Seleš (1979–1996)
• Jelena Genčić (1980–1986)
• Nick Bollettieri (1986–1991)
• Sven Groeneveld (1991–1992)
• Gavin Hopper (1997–1998)
• Bobby Banck (1999–2001)
• Mike Sell (2001–2002)
• David Nainkin (2003)