Michal Baluďanský

Michal Baluďanský (7. října 1769, Vyšná Olšava, Slovensko – 15. dubna 1847, Petrohrad, Ruské impérium) byl ruský univerzitní profesor, ekonom – národohospodářský, právník, statní činitel a zakladatel a první ředitel (rektor) Petrohradské státní univerzity.

Michal Baluďanský
Rodné jméno	Михайло Балудяньскый
Narození	7. října 1769 Vyšná Olšava, Slovensko
Úmrtí	15. dubna 1847 Petrohrad, Ruské impérium
Národnost	Rusíni
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse
Povolání	univerzitní profesor, ekonom, právník, statní činitel a rektor
Zaměstnavatel	Imperátorská petrohradská univerzita
Ocenění	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád bílého orla Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád sv. Anny 1. třídy Řád sv. Vladimíra 3. třídy
Příbuzní	Mikhail Daragan a Jelizaveta Petrovna Daraganová (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z rusínské obce Vyšná Olšava, patřící do Zemplínské župy. V současnosti je Vyšná Olšava součástí okresu Stropkov. Narodil se v rodině řeckokatolického faráře. V roce 1777 jako 8letý studuje na řeckokatolickém gymnáziu, v sídle Zemplínské župy, ve městě Sátoraljaújhely. Po skončení gymnázia v roce 1780 dostal státní stipendium a v letech 1783 – 1785 studuje na filozofické fakultě Královské akademie práva v Košicích (slovensky filozofická fakulta Kráľovskej akadémie práva v Košiciach). Fakultu absolvoval s vyznamenáním. Právo studoval i ve Vídni. V průběhu dvou let absolvoval čtyřroční studium na právnické fakultě (1787 – 1789).

Od roku 1789 působí jako profesor politologie a ekonomie ve městě Oradea (česky Velký Varadín, Sedmihradsko). Po rigorózní (přísné) zkoušce v pešťské univerzitě v roce 1796 získal akademický titul JUDr. a od roku 1802 působí ve funkci děkana právnické fakulty. Ovládal 2 germánské jazyky – angličtinu, němčinu, románské jazyky – francouzštinu, italštinu a taktéž státní jazyk Uherska – maďarštinu.

Byl členem hnutí uherských jakobínů, tajného jakobínského Spolku svobody a rovnosti, za což byl pronásledován uherskými úřady. Jeho přednášky byly přísně cenzurované a zakázané. Na pozvání ruského cara Alexandra I. v roce 1804 odchází spolu s manželkou a synem do Ruského impéria, do Petrohradu. V Ruském impériu na Pedagogickém institutu učí politické vědy, zejména ekonomii.

V letech 1819 – 1821 byl prvním ředitelem (rektorem) Petrohradské státní univerzity. Má velký podíl na demokratizaci vyučovacího procesu a možnosti studia pro nadané poddané. Univerzita se pod jeho vedením stává významným centrem vědeckého a kulturního života. V roce 1821 byl zbaven funkce pro své liberální názory a v roce 1835 opět přednášel na Petrohradské státní univerzitě.

Od roku 1824 byl členem zákonodárné komise ministerstva financí a také hlavním autorem ruského zákoníku Svod zakonov Rossiji (15 svazků), tvůrcem ruské právnické terminologie a právních norem pro ministerské úřady. Po nástupu cara Mikuláše I. je jmenován za senátora a stává se přednostou carského úřadu. Byl v úzkém kontaktu s Václavem Hankou a Pavlem Josefem Šafaříkem, kteří ho ovlivňovali také politicky.

Památník Michalovi Baluďanskému.

Má značný podíl na rozvíjení slovansko-ruských kulturních a vědeckých styků v 20. – 40. letech 19. století. V roce 1861 se zasloužil o vydání zákona o zrušení nevolnictví v Ruském impériu. Na Baluďanského dlouho vzpomínali rodáci z Vyšné Olšavy, protože nezapomněl na jejich těžký život. Vždy bojoval proti tmářství (popírání pokroku) a neúctě. Zemřel 3. dubna 1847 v Petrohradě jako šlechtic s erbem se znamením římské číslice „XV" – vzpomínka na 15 svazků Svodu zakonov Rosiji. Patřil mezi teoretiky liberální šlechty, na ekonomické podmínky Ruského impéria aplikoval teorii Adama Smitha.

Pochován je na monastýrském cintorínu v Troicko-sergijevské přímořské pustině. Jeho podobizna se ve formě uměleckého ztvárnění nachází v slavnostním sálu Petrohradské státní univerzity.

Z devíti dětí byl syn Alexander Michailovič (1818 – 1897) ruským generálem a dcera Anna Daraganová (1806 – 1877) ruskou spisovatelkou pro děti.

Erb Michala Baluďanského