Měnitelná geometrie křídla
Měnitelná geometrie křídla je označení technického řešení, které umožňuje letounu měnit úhel náběžné hrany křídla během letu. Letadla s malou šípovitostí křídla má nízkou vzletovou a přistávací rychlost, není však schopen dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí. Naopak stroje s vysokým šípem úhlu velmi snadno dosahují vysokých rychlostí okolo 2 Mach a více, ale mají velmi vysokou vzletovou a přistávací rychlost a vyžadují mnohem delší dráhy. Tyto protichůdné požadavky, vyžadované zejména vojenskými letectvy tak může splnit měnitelná geometrie křídla. Letoun může pro nízké rychlosti (vzlet a přistání) využít malý úhel šípovitosti křídla a pro let vysokými rychlostmi zvýšit úhel šípu křídla na maximum.
Historie
Prvním letadlem s částečně měnitelnou geometrií křídel bylo experimentální samokřídlo Westland-Hill Pterodactyl IV z roku 1931.[1]
Dalším letounem s měnitelnou geometrií křídel byl stíhací letoun Messerschmitt P. 1101, který byl vyvíjen německem během konce druhé světové války.[2] P. 1101 měl měnitelnou geometrii křídel pouze na zemi. Továrna byla těsně před dokončením prototypu obsazena americkými vojáky, kteří pak letoun převezli do USA k dalším testům, z něhož pak vznikl letoun Bell X-5. Na rozdíl od německého letounu měl však X-5 schopnost měnit geometrii za letu. Bell X-5 se tak stal 20. června 1951 prvním letounem s měnitelnou geometrií za letu.[2]
Prvním operačně nasazeným, sériově vyráběným letounem s měnitelnou geometrií křídel se stal 18. července 1967 útočný letoun General Dynamics F-111 USAF.
Následně další prvenství získal v roce 1970 tehdejší Sovětský svaz nasazením svého prvního bombardéru Suchoj Su-17 a obecně prvního stíhače MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel.
Námořnictvo Spojených států získalo svůj první operačně nasazený letoun Grumman F-14 Tomcat až 22. září 1974.
V roce 1979 zařadila Panavia Tornado do operační služby letectva tří států (Spojené království, Německo a Itálie) jako výsledek společného projektu.
Posledními letouny s měnitelnou geometrií křídla, zařazenými do operační služby jsou Rockwell B-1 Lancer z roku 1986 a Tupolev Tu-160 z roku 1987.
Přehled letounů s měnitelnou geometrií křídel
Letoun | Určení | Zavedení do služby | První let | Poznámka |
---|---|---|---|---|
Westland-Hill Pterodactyl IV | Experimentální letoun | 1931 | Experimentální letoun. | |
Messerschmitt P. 1101 | Stíhací letoun | Prototyp nebyl dokončen, letoun byl při obsazení továrny 29. dubna 1945 ve stavu 80% před dokončením. První let byl plánován na červen 1945. | ||
Bell X-5 | Experimentální letoun | 20. června 1951 | Experimentální letoun. | |
Grumman XF10F Jaguar | Stíhací letoun | 19. květen 1952 | Vývoj byl zrušen v dubnu 1953. | |
General Dynamics F-111 | Víceúčelový stíhací letoun | 18. července 1967 | 21. prosince 1964 | První sériově vyráběný letoun. |
Suchoj Su-17 | bombardovací a bitevní letoun | 1970 | 2. srpna 1966 | |
MiG-23 | Stíhací letoun | 1970 | 10. června 1967 | První stíhací letoun. |
Dassault Mirage G | víceúčelový stíhací letoun | 18. listopad 1967 | Vývoj byl zrušen v roce 1970. | |
Tupolev Tu-22M | strategický bombardér a námořní letoun | 1972 | 30. srpna 1969 | |
Grumman F-14 Tomcat | víceúčelový, stíhací, palubní letoun | 22. září 1974 | 21. prosince 1970 | |
Suchoj Su-24 | útočný letoun | 1974 | 17. ledna 1970 | |
MiG-27 | útočný letoun | 1975 | 20. srpna 1970 | |
Panavia Tornado | víceúčelový stíhací letoun | 1979 | 14. srpna 1974 | |
Rockwell B-1 Lancer | strategický bombardér | 1. října 1986 | 23. prosince 1974 | |
Tupolev Tu-160 | dálkový strategický bombardér | 1987 | 18. prosince 1981 |
Odkazy
Reference
- The British Aircraft Specifications File British Military and Commercial Aircraft Specifications 1920-1949. anglie: Air-Britain, 1994. Dostupné online. ISBN 0851302203, ISBN 9780851302201. S. 143. (anglicky)
- (anglicky) Bell X-5 - USAF Museum Fact Sheet Archivováno 11. 1. 2012 na Wayback Machine
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Měnitelná geometrie křídla na Wikimedia Commons