Měnitelná geometrie křídla

Měnitelná geometrie křídla je označení technického řešení, které umožňuje letounu měnit úhel náběžné hrany křídla během letu. Letadla s malou šípovitostí křídla má nízkou vzletovou a přistávací rychlost, není však schopen dosahovat vysokých nadzvukových rychlostí. Naopak stroje s vysokým šípem úhlu velmi snadno dosahují vysokých rychlostí okolo 2 Mach a více, ale mají velmi vysokou vzletovou a přistávací rychlost a vyžadují mnohem delší dráhy. Tyto protichůdné požadavky, vyžadované zejména vojenskými letectvy tak může splnit měnitelná geometrie křídla. Letoun může pro nízké rychlosti (vzlet a přistání) využít malý úhel šípovitosti křídla a pro let vysokými rychlostmi zvýšit úhel šípu křídla na maximum.

Fotografie ukazující změnu šípovosti křídel u Bell X-5’.

Historie
Dvojice prototypů Dassault Mirage G

Prvním letadlem s částečně měnitelnou geometrií křídel bylo experimentální samokřídlo Westland-Hill Pterodactyl IV z roku 1931.[1]

Dalším letounem s měnitelnou geometrií křídel byl stíhací letoun Messerschmitt P. 1101, který byl vyvíjen německem během konce druhé světové války.[2] P. 1101 měl měnitelnou geometrii křídel pouze na zemi. Továrna byla těsně před dokončením prototypu obsazena americkými vojáky, kteří pak letoun převezli do USA k dalším testům, z něhož pak vznikl letoun Bell X-5. Na rozdíl od německého letounu měl však X-5 schopnost měnit geometrii za letu. Bell X-5 se tak stal 20. června 1951 prvním letounem s měnitelnou geometrií za letu.[2]

Prvním operačně nasazeným, sériově vyráběným letounem s měnitelnou geometrií křídel se stal 18. července 1967 útočný letoun General Dynamics F-111 USAF.

Následně další prvenství získal v roce 1970 tehdejší Sovětský svaz nasazením svého prvního bombardéru Suchoj Su-17 a obecně prvního stíhače MiG-23 s měnitelnou geometrií křídel.

Námořnictvo Spojených států získalo svůj první operačně nasazený letoun Grumman F-14 Tomcat až 22. září 1974.

V roce 1979 zařadila Panavia Tornado do operační služby letectva tří států (Spojené království, Německo a Itálie) jako výsledek společného projektu.

Posledními letouny s měnitelnou geometrií křídla, zařazenými do operační služby jsou Rockwell B-1 Lancer z roku 1986 a Tupolev Tu-160 z roku 1987.

Přehled letounů s měnitelnou geometrií křídel
LetounUrčeníZavedení do službyPrvní letPoznámka
Westland-Hill Pterodactyl IVExperimentální letoun1931Experimentální letoun.
Messerschmitt P. 1101Stíhací letounPrototyp nebyl dokončen, letoun byl při obsazení továrny 29. dubna 1945 ve stavu 80% před dokončením. První let byl plánován na červen 1945.
Bell X-5Experimentální letoun20. června 1951Experimentální letoun.
Grumman XF10F JaguarStíhací letoun19. květen 1952Vývoj byl zrušen v dubnu 1953.
General Dynamics F-111Víceúčelový stíhací letoun18. července 196721. prosince 1964První sériově vyráběný letoun.
Suchoj Su-17bombardovací a bitevní letoun19702. srpna 1966
MiG-23Stíhací letoun197010. června 1967První stíhací letoun.
Dassault Mirage Gvíceúčelový stíhací letoun18. listopad 1967Vývoj byl zrušen v roce 1970.
Tupolev Tu-22Mstrategický bombardér a námořní letoun197230. srpna 1969
Grumman F-14 Tomcatvíceúčelový, stíhací, palubní letoun22. září 197421. prosince 1970
Suchoj Su-24útočný letoun197417. ledna 1970
MiG-27útočný letoun197520. srpna 1970
Panavia Tornadovíceúčelový stíhací letoun197914. srpna 1974
Rockwell B-1 Lancerstrategický bombardér1. října 198623. prosince 1974
Tupolev Tu-160dálkový strategický bombardér198718. prosince 1981

Odkazy

Reference
  1. The British Aircraft Specifications File British Military and Commercial Aircraft Specifications 1920-1949. anglie: Air-Britain, 1994. Dostupné online. ISBN 0851302203, ISBN 9780851302201. S. 143. (anglicky)
  2. (anglicky) Bell X-5 - USAF Museum Fact Sheet Archivováno 11. 1. 2012 na Wayback Machine

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.