Matthias Alexander Castrén

Matthias Alexander Castrén (2. prosince 1813 v Tervola, Finsko7. května 1852 v Helsinkách) byl finský filolog a etnolog. Je považován za zakladatele jazykovědných disciplín zabývajících se uralskými jazyky.

Matthias Alexander Castrén
Narození2. prosince 1813
Tervola
Úmrtí7. května 1852 (ve věku 38 let)
Helsinky
Příčina úmrtítuberkulóza
Povoláníantropolog, jazykovědec, překladatel, vysokoškolský učitel, spisovatel a objevitel
NárodnostFinové
Alma materHelsinská univerzita
Imperiální Alexandrova univerzita
Tématalingvistika a filologie
Manžel(ka)Natalia Castrén (od 1850)
DětiRobert Castrén
PříbuzníGunnar Castrén (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Matthias Alexander Castrén

Studium

Matthias Alexander Castrén pocházel z rodiny finských Švédů. Jeho otec Christian Castrén († 1825) působil jako farář ve farnosti Rovaniemi. Matthias, kterého vychovával jeho strýc Mathias Castrén, navštěvoval finskojazyčnou školu v Oulu.

V roce 1828 začal studovat starořečtinu a starověkou hebrejštinu na univerzitě v Helsinkách. Poté, co upustil od svých původních plánů na teologickou kariéru, věnoval se intenzivněji studiu finského jazyka. Již v průběhu studia rovněž začal psát práci týkající se finské mytologie. Svá studia ukončil v roce 1836.

Badatelské cesty

Již v témže roce se Castrén, veden jazykovědným a filologickým zájmem, vydal se svým přítelem, lékařem Dr. Ehrenströmem, na badatelskou cestu po Laponsku a v roce 1839 pak do Karélie. V roce 1841 vydal první švédský překlad finského národního eposu Kalevala. Mezi lety 1841 a 1844 navštívil společně s Eliasem Lönnrotem ugrofinské národy v severním Rusku na druhé straně Uralu. V roce 1844 vycházejí Castrénova díla Elementa grammatices Syrjaenae o komijštině a Elementa grammatices Tscheremissae o marijštině, která jsou považována za průkopnické práce v oblasti výzkumu ugrofinských jazyků na území Ruska.

Promoval v roce 1844 a získal titul doktora filozofie. I přes svůj nepříznivý zdravotní stav podnikl v letech 1845 až 1848 na doporučení Andrease Johana Sjögrena a za podpory Akademie věd v Sankt-Petěrburgu a helsinské univerzity další badatelskou cestu na Sibiř. Výsledkem cesty bylo publikování práce Versuch einer ostjakischen Sprachlehre nebst kurzem Wörterverzeichnis (1849) (o chantyjštině) a De affixis personalibus linguarum Altaicarum (1850).

Profesorská činnost na helsinské univerzitě

V roce 1851 byl jmenován prvním profesorem nově vytvořené katedry finského jazyka a literatury na univerzitě v Helsinkách. Bohužel hned následující rok umírá na tuberkulózu. Jeho práce zabývající se gramatikou samojedských jazyků zůstaly nedokončeny. V rozmezí let 1852 a 1858 vyšla posmrtně jeho díla Reseminnen från åren 1838-1844, Reseberättelser och bref åren 1845-1849, Föreläsningar i finsk mytolog, Ethnologiska föreläsningar öfver altaiska folken a Smärre afhandlingar och akademiska dissertationer. Mezi lety 1853 a 1862 vydal v němčině Franz Anton Schiefner dvanáctisvazkové souborné vydání Nordische Reisen und Forschungen von Dr. M. Alexander Castrén (česky: Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna).

Severské cesty a bádání dr. M. Alexandra Castréna

Dvanáctisvazkové souborné vydání

[1] Vzpomínky z cest z let 1838-1844.--[2] Zprávy a dopisy z cest z let 1845-1849.--[3] Přednášky o finské mytologii.--[4] Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy.--5. Drobné spisy.--[6] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka osťáckého. --[7] Gramatika samojedských jazyků.--[8] Slovníky samojedských jazyků.--[9] Hlavní rysy tunguzské gramatiky a stručný slovník.--[10] Pokus o vytvoření gramatiky a stručného slovníku jazyka burjatského.--[11] Pokus o vytvoření gramatiky jazyka kojbalského a karagaského, jakož i stručné mluvnice jazyka jenisejských Osťáků a jazyka kottského jakož i stručných slovníků těchto jazyků.

4. svazek: Etnologické přednášky o altajských národech, samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy

Ze švédštiny do němčiny přeložil Carl Gustav Borg. Castrén své etnologické přednášky v žádném případě nevypracoval kompletně a nezanechal je ve stavu připraveném do tisku.

Jeho profesura na univerzitě v Helsinkách byla potvrzena rychleji, než očekával. Měl okamžitě začít na univerzitě přednášet. Jeho úvodní přednáška se konala 6. května 1851 a poté následoval přednáškový kurz o etnologii altajských národů, přičemž Castrén přednášel čtyřikrát týdně v průběhu května.

Své přednášky psal téměř bez přípravy, mezi tím vyřizoval úřední záležitosti. Vzhledem k blížícímu se konci jarního semestru měl v úmyslu přednášet pouze o etnografii finských a čudských jazykových rodin, o čemž sepsal pojednání, které později s malými obměnami použil pro přednášky.

Druhou část svazku tvoří samojedské pohádky a hrdinské ságy Tatarů, které Castrén převedl do švédštiny.

Obsah

  • Přednášky o altajských národech
    • Úvod (str. 1 – 21) – vymezení předmětu přednášek, filologie, lingvistika, etnografie, názory fyziologů a filologů na původ altajských národů, dělení jazyků do tří skupin (jednoslabičné, aglutinační a flektivní jazyky)
    • Tunguzské národy (str. 21 – 33) – původ, rozdělení a způsob života ruských Tunguzů, čínští Tunguzové, zprávy čínských kronikářů, Tunguzové pod mongolskou a čínskou nadvládou, nástup dynastie Mandžu, vliv čínské kultury
    • Mongolské národy (str. 33 – 53) – rozšíření mongolského kmene na území Vysoké Asie, jižní Sibiře a Ruska, dělení na Východní Mongoly, Burjaty a Kalmyky, nejstarší dějiny, zmínky v čínských kronikách, čtyři kalmycké (ojratské) kmeny – Džúngarové, Torguti, Chošudi, Dörvöti
    • Turkické národy (str. 53 – 79) – nejstarší dějiny, dynastické posloupnosti, Ujgurové, Uzbekové, Seldžukové a další turkické kmeny, přehled zmiňovaných dynastií, stručné pojednání o původu a dějinách turkických kmenů v Evropě (Skythové, Hunové, Avaři, Alani, Roxolani, Chazaři, Kumáni aj.)
    • Samojedské národy (str. 79 – 87) – názory fyziologů na původ samojedských národů, jazyková blízkost s finštinou, dělení samojedských národů (Jurakové – dnešní Něnci, Tavgijští Samojedi – dnes Nganasani, Osťáko-Samojedi – dnes Selkupové, Jenisejští Samojedi – dnes Enci, Kamasínci)
    • Jenisejští Osťákovésajánský původ, způsob života, náboženství
    • Finové (dnes ugrofinské národy) – první zmínky, rozdělení finských národů
      • Ugrické národy – dějiny, příbuznost s turkickými Ujgury
        • Osťákové (dnes Chantyjci) – etnografický popis, zvyky, způsob života
        • Vogulové (dnes Mansijci) – blízce příbuzní s Osťáky, území, náboženství
        • Maďaři – nejstarší osídlení v oblasti Uralu, dobytí Panonie, pozdější dějiny
      • Permské národy
        • Permové, Zyrjané (dnes mluvčí jazyka Komi), Voťáci (dnes Udmurti) – původní Bjarmaland u Bílého moře, povodí řeky Kamy, rozdíl mezi Permy ve skandinávských ságách a permskými národy u ruských kronikářů, obchodní cesty, podrobení permských kmenů, moskevská nadvláda, biskup Štěpán Permský
  • Samojedské pohádky a tatarské hrdinské ságy
    • Samojedské pohádky (str. 157 – 181)
    • Tatarské hrdinské ságy (str. 181 – 257)

Castrén se oženil s Lovisou Natalií Tengströmovou (1830-1881), jejíž otec, arcibiskup Johan Jakob Tengström, působil jako profesor teoretické a praktické filozofie. V roce 1921 byl v Helsinkách na Castrénovu počest odhalen pomník, který se nachází v bezprostřední blízkosti finského Národního muzea.

Význam

Matthias Alexander Castrén byl jedním z průkopníků jazykovědného bádání v oblasti uralských jazyků a významný jazykovědec a etnolog. Zasloužil se o zahájení vědeckého zkoumání jazyka, zvyků a mytologie ugrofinských a samojedských národů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Matthias Alexander Castrén na německé Wikipedii.

Literatura

  • Werner, Heinrich: M. A. Castrén und die Jenissejistik. Die Jenissej-Sprachen des 19. Jahrhunderts. Wiesbaden, 2003

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.