Manětín (zámek)

Vstup do zámku ze zahrady

Podoba a přesná poloha středověké komendy je téměř neznámá.[4] V severozápadním nároží zámku však bylo nalezeno zdivo, které pochází z předrenesanční doby a zřejmě s komendou souvisí.[13]

Manětínský zámek je rozsáhlá jednopatrová budova na půdorysu písmene L. Na severní straně se nad zámkem nachází terasa s alegoriemi ženských postav od J. Herschera. Hlavní průčelí člení dva věžové rizality zvýšené, podobně jako nárožní části budovy, o podstřešní polopatro. Fasádu zdobí nadokenní římsy, šambrány oken, bosovaná nároží v přízemí a bosované lizény v patře a v nárožích rizalitů také pilastry. Hlavním vstupem je v severním průčelí asymetricky umístěný portál.[8] Jižní průčelí směřuje do francouzské zahrady s kašnou zdobenou soškou putta. Výhled ze zámku do zahrady usnadňuje balkón podepřený sochami od Štěpána Borovce.[8] Za Manětínským potokem na zahradu navazuje park v anglickém stylu. Obnova parku pokračuje postupně od devadesátých let 20. století.[14]

Urbanistická koncepce manětínského náměstí a sochařsky bohatě zdobený prostor před zámkem přispěl k tomu, že Manětín byl v roce 1992 prohlášen městskou památkovou zónou.[15]

Expozice představuje život šlechty na manětínském zámku od 17. do poloviny 20. století, kdy byl v majetku rodu Lažanských. Zdůrazněno je období baroka, kdy zámek získal svou dnešní podobu.

Vstupní schodiště

• Vstupní hala – Vstupní schodiště zdobí rozsáhlá nástropní freska od Filipa Bornschlegela z Würzburgu (1699–1731) z doby kolem roku 1730,[8] která zobrazuje průčelní pohled na manětínský zámek v ideální podobě podle nedokončeného projektu (východní křídlo nebylo vystavěno[7]) Tomáše Haffeneckera (1669–1730) z 1. poloviny 18. století. Pohled na zámek doplňují alegorie Architektury s trojúhelníkem a plánem a Malířství s paletou a štětci. Nad zámkem je vyobrazen znak Marie Gabriely Lažanské jako kněžny-abatyše ústavu šlechtičen na Novém Městě pražském.[17] Kolem jsou erby předků, mezi nimi Lažanských, Černínů, Martiniců, Kolovratů, pánů z Lisova a Spankova.[18]

Balustrádu schodiště zdobí alegorické sochy čtyř živlů od Štěpána Borovce. V dolní části je dětská postava Země s atributem tykve a chlapec s rybou symbolizující Vodu. V horní části je Vzduch, který je představován jako chlapec sedící na orlu, a Oheň jako dětská postava v helmě na dělové kouli u hlavně kanónu.[17] Kamenné zábradlí dále zdobí vázy zdobené maskarony. Celý prostor haly prošel rozsáhlou obnovou v letech 2014–2015.[19]

• Předpokoj – Původní barokní mobiliář je doplněn dalšími předměty z fondu památkových ústavů a muzeí. Na podobiznách z roku 1650 jsou zachyceni čtyři neidentifikovaní účastníci třicetileté války. Dále na stěně visí malované genealogické vývody Zuzany Renaty z Martinic (1670–1717), provdané za Tomáše Zachea Czernina z Chudenic (1660–1700), a Václava Josefa Lažanského z Bukové (1673–1715). Jedná se o matku a manžela Marie Gabriely Lažanské z Bukové, na kterou se během prohlídky často odkazuje. Ty doplňují mladší tištěné genealogické tabule Sidonie, hraběnkyz Hoyos a Jana Karla Lažanského z Bukové.
• Přijímací pokoj – V přijímacím pokoji je umístěna novodobější rodinná galerie Lažanských. Zaujmou především portréty posledních čtyř generací majitelů a jejich potomků. Za zmínku stojí obrazy akademického malíře Konstantina Stuchlíka, který počátkem 20. století portrétoval Jana Karla Lažanského a jeho manželku Idu, rozenou Schwarzenbergovou.
• Budoár (ložnice) – V zeleně vymalovaném budoáru se dochoval fragment původní freskové výzdoby. Červeno-zlaté dřevěné konzoly barevně ladí s freskovou výzdobou. Benátské zrcadlo, postel a klekátko.
• Rodinná galerie – Na stěně visí portréty potomků hraběnky Marie Gabriely, která byla klíčovou osobností zdejšího panství. Ona sama je vyobrazena uprostřed stěny v oválném červeném rámu. Tapiserie. Na černo-zlatých dřevěných konzolách je vystaven porcelán.
• Dámský růžový salónek – Menší místnost s dalšími dřevěnými konzolami a skleníkem, kde je vystaven porcelán.
• Lovecká chodba – Náznaková expozice lovectví. Trofeje a fotografie z honiteb. Grafiky. Vyhlídka do zámecké zahrady.
• Pánská pracovna – Soubor olejomaleb představuje jezdecké figury tzv. Španělské jezdecké školy. V místnosti se částečně zachovala fresková výzdoba na stropě a u oken.

Portréty výběrčích daní a pradlen

• Společenský salón – Umělecky hodnotný a v Čechách ojedinělý je rozsáhlý soubor třinácti portrétů zámeckých úředníků a služebnictva. Autorem je Václav Dvořák. Jedná se o portréty stojících postav o rozměrech 220 × 117 (120) cm a skupinové portréty o rozměrech 220 × 197 cm. V tomto salónu se nachází prvních pět pláten ze sbírky. Vlevo jsou dva hajduci - nosiči v černé livreji, kteří přepravovali příslušníky šlechty na kratší vzdálenosti. Dále skupinový portrét výběrčích naturálních a peněžních dávek František Ferdinand Michalovic, Andreas Kratochvíle a Bernard Vodrážka. Obraz je doplněn nápisem Tabulla Der auf der Herrschafft Manetyn befindl. Pfarren, Mayerhöffen, Schäfereyen und Dörfern a výčtem far, dvorů, ovčínů a vesnic, které k panství patřily. Na čelní stěně je obraz zámeckých pradlen, které perou prádlo u dřevěných necek. Na další stěně visí portrét místního faráře Václava Aleše Plešnera (Pleschnera, 1654–1721) a nakonec skupinový portrét cisterciáckého řeholníka v bílém hábitu Mauritia Vogta (1669–1730), který sedí u varhan, a manětínského hudebníka Antonína Josefa Plánického, který se později prosadil v kapele biskupa v bavorském Freisingu.
• Jídelna – Jídelnu je vyzdobena unikátním jídelním servisem s mysliveckými motivy. Pokračuje zde cyklus portrétů služebníků a úředníků: stolníci, klíčnice Elis Vochová a personál kuchyně.
• Malý spojovací salónek – Zde jsou vystaveny další obrazy služebnictva a úřednictva, mezi nimi je vyobrazen manětínský duchovní Jan Křtitel František Händl, hofmistr a lékař Jeroným Tichý, zámecký sekretář Jan Kryštof Hossner, na další stěně stavitel Jan Jiří Hess a nakonec vedle dveří kaplan František Vincenc Tatierek z kláštera bosých augustiniánů ve Lnářích.
• 

  Hlavní sál
  Hlavní sál – V hlavním sále jsou dva velké reprezentační rodinné portréty od nizozemského malíře Filipa Kristiána Bentuma (1690–1757) z první třetiny 18. století.[8] Napravo od dveří je vyobrazen hrabě Václav Josef Lažanský (1674–1715) se syny Maxmiliánem Václavem (1710–1776) a Karlem Josefem (1712–1750), v pozadí je zpodobněn sám malíř Bentum a vychovatel rodiny. Nalevo od dveří je vymalována jeho choť Marie Gabriela obklopená dcerami Marií Annou (1713 – před 1764) a Marií Josefou (1715–1760) a ředitelem panství. Za hraběnkou je vyobrazen černý sluha v turbanu.[17]

Alegorickou nástropní fresku v hlavním sále vymaloval v roce 1730 František Julius Lux (1702–1764). Uprostřed se vznáší trojice žen na oblacích. V červeném je personifikace Lásky, která drží planoucí srdce. Uprostřed je Boží prozřetelnost s Božím okem. Dáma v modrém, která drží sloup, je symbolem Síly. Vedle ní jsou ještě dvě okřídlené postavy, které z amfory vylévají štěstí na erby rodů Czernínů a Martiniců, z nichž pocházely rodiče Marie Gabriely. Na opačné straně jsou erby rodu Lažanských a baronů ze Spandtkau[20] (Parisů ze Spankova[18]), z nichž pocházela matka Václava Josefa Lažanského, Anna Alžběta. V rozích nástropní fresky byly vymalovány alegorie čtvera ročních období. Jaro představují dvě dívky. Jedna vylévá vodu ze džbánu, druhá drží papouška. Léto znázorňuje dívka ve slaměném klobouku držící snop obilí a srp a žena se slunečníkem z bílých a červených per. Podzim představuje polonahá dívka s jablky bůh vína Bakchus s hrozny a nádobou. Zimu symbolizuje okřídlený bůh času a smrti Kronos (Saturn) s kosou a žena v červeno-modrém a černou maskou jako symbol období bálů a společenských radovánek. Mezi těmito dvojicemi postav jsou přímo v rozích pole s mytologickými výjevy, která se jen volně vážou k ročním obdobím. U jara je vyobrazen let Dia na orlovi, u léta Európa s Diem proměněným v býka, u podzimu Poseidón a nakonec u zimy Daidalův let a Íkarův pád. Sál se v současnosti využívá také jako svatební a koncertní síň.

Nástropní freska v knihovně

• Knihovna – Mezi hodnotné prostory manětínského zámku patří knihovna instalovaná v původních osmi dubových prosklených skříních. Samotný knižní fond z 18.–20. století čítající přes pět tisíc svazků je ve správě Knihovny Národního muzea. Knihy se týkají hospodářství, zemědělství, rybníkářství nebo pěstování ovoce. Nechybí ani knihy o historii, divadle, výtvarném umění a filozofii, z přírodních věd dominuje botanika a matematika. Časté jsou také cestopisy a právnická literatura. Knihy jsou psány německy, francouzsky a latinsky, menší část je italsky, anglicky a česky. Jsou zde však i knihy v polštině a jakousi kuriozitou je učebnice turečtiny. V 50. letech 20. století byla knihovna převezena do Křimic, poté na zámek Kozel v roce 1953 na Kynžvart. Teprve v 70. letech se vrátila do Manětína.[21]

Uprostřed nástropní fresky je průhled do kopule, kde na oblaku sedí Zeus v červeném rouchu, má šedivé vlasy a vousy, na hlavě má posazenou korunu a v levé ruce drží žezlo. Doprovází ho černý orel. Před Diem poklekává Pallas Athéna (Minerva). Freska byla zrekonstruována v roce 1993, záměrně malá čtvercová část nebyla nezrestaurovala, aby bylo vidět, jak byla freska zčernalá.

• Chodba do oratoře – Prostorná chodba spojuje soukromou oratoř v kostele sv. Jana Křtitele se zámkem. Na stěnách visí portréty členů rodiny Lažanských nebo jejich příbuzných.
• Soukromá oratoř v kostele svatého Jana Křtitele – Toto oddělené privilegované místo v kostele bylo určeno pro šlechtické majitele panství. Oknem lze nahlédnout do farního kostela, kde zaujme obraz Kristův Křest na hlavním oltáři od Petra Brandla (1668–1735) nebo obraz Ukřižovaný od Emanuela Dítěte (1862–1944) z roku 1885.