Antonín Möser

Další zmínka o něm je až z ledna roku 1721, kdy se na Malé Straně v Praze žení s Annou Marií Götzovou, dcerou měšťana Františka Götze. Od něho jako věno získal dům v dnešní Zámecké ulici č. p. 201 (jen několik desítek metrů vzdáleného od Morzinského paláce) a měšťanské právo na Malé Straně. Manželům Möserovým se v letech 1721–1735 narodilo celkem jedenáct dětí a všechny byly pokřtěny v malostranské farnosti u sv. Václava. Zajímavostí je, že mezi účastníky křtů i mezi kmotry byli příslušníci vysoké zemské šlechty (Marie Adléta Thunová, hraběnka Amálie z Trauttmansdorffu, hrabata Pavel Novohradský z Kolovrat, či Adolf z Kounic nebo Josefa z Morzinu, dcera Möserova chlebodárce).

Z účetnictví hraběte Morina také vyplývá, že si hrabě Morzin fagotisty Antonína Mösera dle výši platu cenil velmi vysoko. Se svým ročním platem 300 zlatých byl po kapelníkovi Melchioru Hlavovi druhým nejlépe placeným členem malostranské kapely. To svědčí o tom, že byl Möser zřejmě výjimečný hudebník. Svědčí o tom také další skutečnost, že z dochovaných skladeb kapely je značné množství skladeb právě pro fagot.

Když se roce 1726 vrátil Möserův kolega houslista František Jiránek ze studijního pobytu u Antonia Vivaldiho v Benátkách, Möser ho dočasně ubytoval ve svém domě.

Z roku 1727 existuje záznam o Möserově působení v kapele u dvora hraběnky Marie Gabriely Lažanské v Manětíně a také zde učil hře na fagot jistého Gabriela Koubka, hraběcího lokaje.

V roce 1734 bylo v katedrální kapele u sv. Víta nově zřízeno místo pro fagot, na něž byl Möser přijat s ročním platem 70 zlatých, později zvýšeným na 85 zlatých.

Z dalších dochovaných záznamů není jasné, zda Möser i nadále zůstával v hraběcí kapele, ale nasvědčuje tomu několik indicií. Například i to, že jiné srovnatelné zaměstnání si našel teprve po smrti hraběte v roce 1737. Účinkoval například v kapele při návštěvě saského kurfiřta a polského krále Augusta III. při jeho pražském pobytu v létě 1737 a o dva roky později byl Möser zaměstnán (společně s houslistou Františkem Jiránkem, a snad také violoncellistou Janem Kašparem Potzem (Dlabačž) jako fagotista ve dvorní kapele u téhož panovníka v Drážďanech, což potvrzuje jeho mimořádné kvality hudebníka.

Ani o dalším osudu Antonína Mösera v Drážďanech nemáme více informací. Zemřel zde 25. února 1742 a byl pohřben na tamním katolickém hřbitově.